Bylo jaro 1967, František Řezník tehdy bydlel v Kaznějově na severním Plzeňsku. Kutil něco doma na dvoře a měl k tomu puštěné rádio. V jednu hodinu, jako vždy v tu dobu, párkrát v týdnu, se ozvala znělka motoristického pořadu Pozor, zákruta! Hlasatel na začátku uvedl seznam příspěvků. Mezi nimi i ten, kvůli kterému pan Řezník tranzistorové rádio nevypnul.
„Vážení posluchači, Tatra 603 překvapila v Montrealu!“ zněla jedna z anoncí. František Řezník i po padesáti letech téměř odříkává slovo od slova, co tehdy z reproduktoru znělo. „Příspěvek spočíval v tom, že když na zahájení Světové výstavy Expo 67 přiletěla československá delegace, čekali je na letišti kanadští hostitelé a organizátoři. Jedno z aut, které je vezlo na výstaviště, byla černá Tatra 603,“ vzpomíná František Řezník. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se po dalších 44 letech, v roce 2011, stane jejím majitelem.
Obchod, který nevyšel
Mezi kanadskými organizátory byl na letišti pán, kterého auto neobvyklých tvarů zaujalo. Poprosil, jestli se může svézt a jako pátý pasažér se posadil na zadní sedadlo. „První, co ho překvapilo, byla průměrná rychlost, jako z letiště uháněli. 120 kilometrů v hodině. Na kanadské poměry to asi nebylo nic zázračného, ale jeho zaujalo, že auto jede takovou rychlostí v plném obsazení. Na výstavišti vystoupil, šel k předku auta a chtěl vidět motor,“ vypráví pan Řezník. Naši lidé mu řekli, že mu motor rádi ukážou, ale musí jít dozadu. To bylo další překvapení. Když zvedli kapotu, zeptal se – a kde to má chladič? „Pane, to nemá chladič, to je motor chlazený vzduchem,“ prozradili mu.
Muž jen kroutil hlavou a povídal, že on má na jihu kanady farmu, kde má spoustu amerických aut, ale všechna se mu přehřívají. Potom si prý hned chtěl objednat deset tatrovek.
„Přirozeně, že z obchodu nic nebylo, šestsettrojka neměla na provoz v Kanadě homologaci, pak asi taky nějaká byrokracie,“ popisuje další vývoj František Řezník. Jako širší úvod k tomu, že Tatra 603 z montrealské reportáže dnes stojí – už jako veterán - v jeho garáži.
Dědu, kup ji!
František Řezník dnes žije kousek za Prahou, ale pochází z Valašska, z Liptálu u Vsetína. A vždy tam jezdíval za příbuznými. Někdy na začátku tohoto století zjistil, že jeho bratranec má ve stodole dvě Tatry 603 (ve starých stodolách vždy ležívají nějaké takové poklady). A jedna z nich se mu líbila. Zaujala i jeho vnuka, také on viděl šestsettrojku na vlastní oči poprvé v životě. Tak dlouho prý do dědy hučel, ať od bratrance automobil koupí, až se František s příbuzným dohodl.
„Že je to auto s historií, to jsem se dozvěděl až v prosinci 2011, kdy jsme ho naložili na přívěs a vezli domů. Už jsme startovali, když bratranec povídá: »To néní hen tak obyčejná Tatra. Táto byla v Montreálu! Mně to říkal ten řidič, co s ní jezdil, když se vrátila z otamtud vrátila.«
Tak jsem začal, když jsme auto dovezlo domů, pátrat v jeho rodokmenu,“ vzpomíná majitel vozu.
Příběh málem detektivní
Vodítkem byl technický průkaz i typový štítek vozu. Rok výroby: 1967. Uvedení do provozu: 1968. To svědčilo o tom, že auto nebylo v prvním roce svého života v Československu. Bez značky by jezdit nemohlo. František Řezník nejdřív volal do rozhlasu, ale staré pásky se Zákrutou už neexistovaly. Obvolal i ministerstva kultury a obchodu, která měla v roce 1967 montrealské Expo pod dozorem. Ani tam se však ničeho nedopátral.
A tak se vydal do Kopřivnice, do tatrováckého muzea. Tam už pochodil. Auto vyrobili někdy v únoru 1967. Záhy bylo, spolu se třemi dalšími šestsettrojkami dopraveno do Německa do přístavu a odtud – právě tohle jediné – putovalo lodí za oceán…
Postupně se panu Řezníkovi podařilo, i podle toho, co mu vyprávěl bratrance, zmapovat pohyb vozidla u nás. Když výstava skončila, vrátila se tatrovka domů a převzalo si ji ministerstvo zemědělství. To ji poslalo na Moravu jako ředitelský vůz Státních lesů Krnov. Tam najezdila asi 350 tisíc kilometrů, a když se nakupovalo nové auto, odkoupil si ji služební řidič, který s ní jezdíval. „Měl ji poměrně krátce, po něm se dostala k majiteli, který byl možná šikovný, ale ne z oboru, takže o ni nepečoval, jak by si auto zasloužilo. Od něho ji koupil můj bratranec.“ František Řezník je tak sedmým majitelem.
Vnoučatům odkáže veterány
Když ji od bratrance kupoval, už nějaký čas nebyla černá, ale zelená, což bylo bratrancovo dílo „udělej si sám“. „Ale jinak byla stále pojízdná, na to, co prožila, v relativně dobrém stavu. Motor byl v Kopřivnici třikrát na generálce,“ vysvětluje současný majitel vozu. Něco nahlodal zub času i rez, ale dnes vyhlíží tatrovka jako málo ojeté auto od svátečního řidiče. I tak na ní nechal, jak pan Řezník říká, přes tři tisíce hodin a tři roky úsilí. Až na lak, který mu stříkal odborník z Lidic, si všechno dělal sám. Nebo za pomoci vnuka.
Ročně najede se šestsettrojkou tisíc až patnáct set kilometrů. To prý není auto na ježdění, ale na „svezení“. Účastní se nanejvýš spanilých jízd a soutěží veteránů. Když o autu mluví, tak ho hřeje především jedno. Že po něm převezme černou Tatru nejstarší vnuk, který po něm zdědil lásku ke starým vozům. Sám už má veteránskou Škodu 110 R coupé. Také každému z dalších vnoučat a pravnoučat prý odkáže jednoho z veteránů, které má dnes ve své „stodole“. Teď právě pracuje na Škodě 105 z roku 1981. Vlastníma rukama, jak je jeho zvykem…
Na to, jak se vůz proměnil do dnešního krasavce, se podívejte v následující fotogalerii:
Foto: Pavel Hrabica a archiv Františka Řezníka
Tatra 603-2 „Montrealská“
- Vyrobena v únoru 1967. V roce 1967 bylo vyrobeno celkově 800 vozů.
- Vzduchem chlazený osmiválec o objemu 2472 cm2, výkon 105 koní při 4800 otáčkách za minutu
- Váha vozidla je 1470 kg. Užitečné zatížení 450 kg, maximální hmotnost 1960 kilogramů.
- Tatra 603 se vyráběla v letech 1955 až 1975. Za dvacet let jich vzniklo 20 723. V prvním roce vznikl jeden exemplář, o rok později dalších deset. Nejvíc kusů vyjelo z kopřivnické automobilky v roce 1972 – celkem 1671.