Kapitoly článku:
Mazda je experimenty s motory podle patentu Felixe Wankela proslulá. Koupila na ně licenci už v 60. letech minulého století a v jejich vývoji to dotáhla nejdál. Vyhrála s nimi také 24 hodin Le Mans. Modelová řada RX-7 je v automobilovém světě asi nejznámější ze všech.
Mazda RX-7 je pravděpodobně nejznámnější auto poháněné rotačním motorem
Nástupce s interním kódem FC navázal na sedm let a ve třech sériích vyráběnou první generaci FB (či SA). Proto bývá také označován jako série třetí a čtvrtá. Zachoval si výklopné světlomety, 4,29 m dlouhá, 1,69 m široká a 1,27 m vysoká (či spíše nízká karoserie) byla ale mnohem oblejší.
Japonské Porsche
Tehdejší šéfstylista Mazdy Akio Uchiyama navrhl vskutku slušivý „oblek“, který nápadně připomínal soudobé vozy Porsche, hlavně luxusní GT 928 a levnější 924/944, oba s klasickou koncepcí pohonného ústrojí. Nebyla to náhoda, i když o kopii samozřejmě v žádném případě nešlo.
Druhá generace RX-7 připomínala tehdejší modely Porsche s motorem vpředu
Skicám totiž předcházely důkladné studie amerického trhu, kam měla směřovat drtivá většina produkce. Porsche slavilo za Atlantikem zejména s menšími modely značné obchodní úspěchy, prodávaly se tam zkrátka a dobře jako housky na krámě. A Mazda šla v tomto ohledu Zuffenhausenu doslova a do písmene po krku.
Krouživé písty se vstřikováním
Kompaktní, za přední nápravou umístěný kapalinou chlazený motor série 13B s dvojicí krouživých pístů poháněl zadní nápravu. Byl převzat z posledních kusů předchůdce. Objem jedné komory činil 654 cm3, celkem tedy měl agregát těsně nad 1,3 l. Pro účast v závodech se kvůli vyššímu výkonu než u klasických spalovacích motorů přepočítával na dvojnásobek: 2616 cm3. To ovšem neplatilo pro japonský systém silničních daní ani pro české povinné ručení, takže Japonci platili nízkou částku a nemnoho českých majitelů ojetin po revoluci zase směšnou povinnou pojistku.
Wankel měl objem 1,3 l; Mazda nabízela jak atmosférické, tak přeplňované provedení
Atmosférický motor dostal místo karburátoru modernější vstřikování paliva L-Jetronic od Bosche a díky němu dával pro export 110 kW (150 k). V nabídce se objevila i přeplňovaná verze s mezichladičem stlačeného vzduchu, která měla 133 kW (183 k), obě své maximální hodnoty vyvinuly při 6500 otáčkách.
Dvoustupňová turbodmychadla typu twin-scroll rozhodně nejsou moderním výdobytkem, historie se ráda opakuje. První menší komora měla za úkol eliminovat turboefekt, druhá začala pracovat až po prudkém sešlápnutí plynového pedálu.
RX-7 v severoamerické specifikaci: GXL (vlevo) a dvakrát Turbo
Pětistupňové přímo řazené převodovky se staraly o 182, respektive 247 N.m, které přenášely na zadní nápravu. Podvozek s rozvorem 2430 mm měl všechna kola nezávisle zavěšená na trojúhelníkových ramenech, vpředu spolu se vzpěrami McPherson, vzadu výkyvných. Komfort zajišťovaly vinuté pružiny s plynokapalinovými tlumiči a příčnými zkrutnými stabilizátory. Příplatková elektronika Auto Adjusting Suspension (AAS) nastavovala podvozek dle jízdních podmínek.
Lepší jízdní vlastnosti
Proti první generaci se razantně zlepšilo chování na silnici, hlavně se podařilo zredukovat značnou tendenci k přetáčivosti. Přesto však už FC nebylo ryzím sporťákem, ale spíše sportovně cestovním vozem. Zpřesnilo se však nyní už hřebenové řízení, dokonce s elektronickým posilovačem (!), a v Hirošimě standardně montovali kotoučové brzdy s průměrem 226 a čtyřpístkovými třmeny, respektive vzadu většími 236 mm. DTSS (Dynamic Tracking Suspension System) za další extra peníze dokázal lehce natočit také zadní kola při jízdě ve vlásenkách.
Druhá generace sportovní Mazdy s rotačním motorem (zde verze Savanna) mohla mít za příplatek i natáčení zadních kol
Turbo verze s nasávacím otvorem v kapotě disponovala standardním ABS! RX-7 vážily minimálně těsně nad 1,2 tuny. „Mrkačky“ byly vybaveny ostřikovači, zadní sklo stěračem. Pod víkem se skrýval docela objemný zavazadelník (jeho hodnotu však výrobce neudával), který šel ještě zvětšit sklopením víceméně nouzových sedaček ve druhé řadě. V USA se však prodávala hlavně dvoumístná auta. Ty přední (případně jediné) se daly všestranně nastavit.
S atmosférickým motorem byla dvoudveřová kupé na patnáctipalcových litých kolech schopna dosáhnout rychlosti 210 km/h, přeplňovaná verze na větších „šestnáctkách“ se zastavila v rozletu dokonce ještě o 20 km/h výše. Ve sprintu na stovku byla sice o osm desetin vteřiny rychlejší (7,2 oproti 8,0 s), ale na druhou stanu za své služby žádala o něco méně paliva. Ani tak se ovšem v průměru nedostala pod 12 l/100 km.
Mazda RX-7 Savanna GT Limited z roku 1988
Po ujetí pěti stovek kilometrů tak bývala nádrž o objemu 63 l většinou suchá... Ve městě ještě dříve, při poskakování v zácpách se mazdy nerozpakovaly zas své služby litrů sedmnáct. Wankely byly žíznivé. V Japonsku se RX-7 prodávala stejně jako FB s doplňkovým označením Savanna a pouze s přeplňováním. Toto výkonnější provedení neslo pro změnu v USA název Turbo II.
Limitované edice a kabriolet
Zajímavá byla osekaná edice Sports s volantem napravo pro zemi klokanů. Po 250 kouscích se jen zaprášilo, přitom neměly posilovač, elektrická okna a chyběl jim i zadní stěrač. V domácím ostrovním císařství se zase každý rok v období 1987-1991 stavělo šest stovek exemplářů Infini (ne, to opravdu není překlep) s přídavnými spoilery, tvrdším podvozkem, vyšším výkonem, litými koly BBS, hliníkovou kapotou a sportovními sedadly. Každá série ze čtyř byla trochu jiná, střídaly se i barvy - černá, bílá, zelená...
Jubilejní model k 10. výročí se vyznačoval bílým lakováním karoserie i kol
Výroční limitovaná edice k desátému jubileu se za Atlantikem prodávala v sezóně 1988 pouze v krystalově bílé včetně šestnáctipalcových sedmipaprskových kol i vnějších zpětných zrcátek. Kokpit byl pro změnu čalouněný černou kůží včetně části dveřních výplní, řadicí páky a sportovního volantu Momo. Nechyběla samozřejmě ani klasická loga s připomínkou, že nejde o jen tak ledajakou prachobyčejnou RX-7. Pro Spojené státy vzniklo 1500 vozů.
Kabriolet měl na svou dobu poměrně náročnou konstrukci střechy s elektrickým stahováním a vyhřívaným zadním skleněným oknem
V téže sezóně debutoval i kabriolet s klasickou plátěnou střechou, střední část nad pasažéry byla však pevnější, zadní textilní pak měla dokonce vyhřívané zadní skleněné okno. To nebylo u sportovních vozů s nebem nad hlavou zrovna obvyklé. Při jejím skládání sice pomáhaly elektromotorky, ale odjistit a uložit pod kryt se muselo manuálně. Mazda nabídla i větrný štít za sedadla, aby na posádku uvnitř nefoukalo. Kabriolet se na rozdíl od výše zmíněných speciálů dovážel také do západní, severní a jižní Evropy.
Lehká modernizace
V únoru 1989 přišla na řadu lehká optická modernizace, která auta prodloužila na skoro 4,32 m. Týkala se však hlavně zádě, kde se objevila nová větší celistvá koncová světla, původní masivní černé orámování vzalo zasvé. Ruku v ruce s faceliftem se ovšem zvýšily výkony obou pohonných jednotek s lehčími rotory na 119, respektive 147 kW (162 a 200 koní). Komprese totiž vzrostla z původních 9,4, nebo 8,5:1 na 9,7, respektive 9,0:1.
Závody a rekordy
Mazda RX-7 FC také závodila, i když hlavně za mořem v šampionátu IMSA. Evropské sportovní úspěchy předchůdkyně, která jezdila ME cestovních vozů a coby tovární speciál i MS rallye, bohužel nezopakovala. Jenže v USA ovládla okruhovou kategorii GTU natolik, že se to zákonitě muselo odrazit v prodejích. Ty posílila další speciální edice v počtu 1100 exemplářů tentokrát atmosférického modelu, nazvaná právě podle oné třídy.
Limitovaná série z r. 1990 a závodní verze pro šampionát IMSA z téhož roku
Odlehčené RX-7 s okny na kličku, bez zadního stěrače, střešního okna a klimatizace (jen na přání) dostaly třeba vnitřně chlazené zadní kotouče, posilovač řízení s proměnlivým účinkem, látkou čalouněné sedačky z Turba, přední spoiler, šestnáctipalcová kola s nízkoprofilovými pneumatikami 205/55 (také jinak standard pro Turbo) a samosvorný diferenciál.
Modernizace v roce 1989 neminula ani kabriolet
Odbytový rekord však zaznamenala už před faceliftem v sezóně 1986, kdy si je pouze ve Státech koupilo 86.000 (!) zákazníků. Mimochodem, „foukaná“ RX-7 také na solném jezeře v Utahu vytvořila světový rychlostní rekord sériových vozů hodnotou 383 km/h.
Třetí generace Mazdy RX-7 se vyráběla šest let; celkem za tu dobu vzniklo 272 tisíc aut
Generace FC se sice od října 1985 do závěru roku 1991 nevyrobilo 471 tisíc kusů jako první FB, ale ani 272.027 vozů není za šest let úplně špatným číslem. Třetí a poslední FD už oproti ní byla kusovkou, těch vyjelo během jedenácti sezon jen něco málo přes 68,5 tisíce. U nás je však asi nejznámější díky filmům o tuningu a počítačovým hrám na stejné téma, třeba některým dílům série Need For Speed. K oběma se určitě v budoucnu vrátíme, rozhodně si podrobnější ohlédnutí zaslouží.
Japonskou automobilku založil v roce 1920 Jujiro Matsuda. Název se někdy odkazuje na jeho jméno, jindy na perského boha Ahura Mazda.
V roce 1979 vstoupil do Mazdy Ford, který postupně navyšoval a prodával svůj podíl. Dnes ale vlastní už malou část společnosti.
Mazda MX-30 • Mazda2 • Mazda3 • Mazda6 • Mazda CX-3 • Mazda CX-30 • Mazda CX-5 • Mazda MX-5