Protože před Sametovou revolucí u nás jezdila téměř výhradně auta z východního bloku, výjimečně doplněná o tuzexovou raritu v podobě západního automobilu, zvykli jsme si tato auta přehlížet, ignorovat, někdy až nenávidět. Koho by napadlo, že po takových „embéčkách“, kterých bylo vyrobeny přes dva miliony, bude dnes takový had…
Zájem o stará vozidla dlouhodobě stoupá, a to především proto, že v současné době je poměrně běžné mít v rodině několik aut, z nichž jedno platí za víkendové. A je jedno, jestli to je kabriolet, sporťák, nebo dodávka. Každé z těchto aut si najde své příznivce. Stejně jako si je ve stále větší míře nacházejí vozy vyrobené v takzvaném východního bloku, tvořící na tehdejších silnicích drtivou většinu.
Doba, kdy se vozy, jako Moskvič, Trabant, Wartburg či Škoda 100 propadly na samé tržní dno, je dávno tatam a výše zmiňované vozy společně s dalšími nestory komunistické éry pomalu začínají nabírat na ceně.
Důvodů je několik. Lidé je po revoluci nenáviděli, do jednoho byly zastaralé už v době výroby a hlavně až příliš připomínaly časy, kde průměrný Čechoslovák musel kempovat dny před mototechnou, aby se vůbec dostal na pořadník.
Z toho důvodu jich spousta po otevření hranic vzala zasvé na zahradě pod plachtou, případně v rukou čerstvě plnoleté omladiny, plnící si své tuningové vize. Spousta z nich také skončila jako dělník na chalupu, který přece zvládne všechno. A když náhodou vypovědělo službu, prostě ho majitel nechal sešrotovat.
Zkrátka a jednoduše, kdysi hojně rozšířená auta ze silnic téměř zmizela a nikdo se ani moc nepodivoval. Momentálně jak však situace taková, že Češi mají daleko větší kupní sílu, než dříve, a Husákovy děti se rovněž dostaly do věku, kdy jimi cloumá nostalgie. Vzpomínky z dětství na dědečkovu zánovní škodu 1000 MB jsou mnohdy tím hlavním důvodem, který vede k nákupu vozu z dob komunismu. Svou roli také sehrávají stále populárnější setinové rallye, které lze brát jak velmi příjemný a ne úplně nákladný víkendový koníček.
Výše zmiňované a trend, kdy automobilový svět pomalu, ale jistě opouští poctivá mechanika, tedy manuální převodovky, pohon zadních kol a klasické samosvory, šponují ceny ještě nedávno téměř bezcenných aut opravdu vysoko. Podívejte se s námi na přehled těch nejznámějších socialistických aut:
Tatra 613
Nástupce Tatry 603, která sama o sobě stojí statisíce v předrenovačním stavu, postupně začíná nabírat na síle. Limuzína komunistických papalášů byla nenáviděným a současně milovaným automobilem, protože představovala jak vrchol československého automobilového umu, tak nadřazenost jeho majitelů nad ostatními. Tatra 603 totiž nebyla určena pro obyčejné smrtelníky, ale pouze pro vládní představitele a státní službu. V roce 2010 se ceny kousků ve stavu 2, tedy kompletní s minimálním opotřebením, pohybovaly okolo 150 tisíc plus, momentálně je to přes 400 tisíc.
Stejně jako Tatra 603, tak už i 613 se vyplatí v jakémkoliv stavu, protože jak známo, vyvařit a opravit lze vše. Bohužel, vzhledem k tomu, že bylo vyrobeno přes 4500 kusů, což z Tatry 613 činí raritní automobil, především v raných verzích od karosárny Viganle.
Škoda 1000 MB
Klasické embéčko je na vzestupu asi nevýrazněji. Před pěti lety se dala hezká „tisícovka“ koupit do 25 tisíc korun, dnes se prodávají předrenovační kousky minimálně za 50 tisíc Kč. U tohoto vozu obzvláště platí, že záleží na roku výroby, protože skutečně cennými jsou rané kusy, kterým se kvůli větracím průduchům na bocích říká žábrovky. Takové mají dnes cenu s papíry a v předrenovačním stavu 80 až 100 tisíc korun. Nejcennějším typem je dvoudveřové kupé MBX, které bylo původně určeno na export. Vyrobeno bylo zhruba 2500 kusů, takže cena 500 tisíc za originální a nezničený kousek je jednoduše současnou realitou.
Škoda 100/110
Stovka je asi nejrozšířenějším komunistickým strojem. Za osm let produkce vzniklo přes dva miliony kusů, což zrovna růstu ceny nenahrává. I přesto tento typ cenově roste. Bohužel to není ani tak jeho skutečnou hodnotou, jako spíše dojmem majitelů, že mají doma něco vzácného. Ceny okolo 80 tisíc jsou podobně přestřelené, jako v případě čtyřválcového sedanu BMW E30, 50 tisíc za kompletní a nezrezlý kousek s dokumentací je odpovídající cena.
Jiný příběh je kupé 110 R, které bylo velmi žádáno i v době své největší slávy. Dnes je téměř nemožné sehnat rozumný kousek pod 100 tisíc a renovátoři z celé republiky stahují vozy prodané v zemích východního bloku. Ceny za špičkové zrenovované kousky přesahují 300 tisíc korun.
Škoda Favorit
Takzvaná „fáčka“ ještě nejsou úplně žádaným zbožím. Cena momentálně padá a jak se zdá, ještě nějakou dobu bude. Historie se opakuje a Favorit zkrátka ještě nedozrál. Ale jeho čas přijde, už jen proto, že jeho karoserii navrhoval Bertone. Pěkný Favorit koupíte za pár tisíc, výroční edice s nadstandardní výbavou pak mají dispozice k růstu ještě větší. Nejlepší auta s minimálním nájezdem dosahují 50 tisíc. Cokoliv je nad už hraničí s překupnictvím.
Wartburg 353
Wartburg vždy platil za luxusnější variantu k Trabantu 601. Komfortně odpružený automobil byl v Československu poměrně rozšířený, zejména kvůli širší nabídce karoserií. Dvoutaktní litrový tříválec je z pohledu milovníků techniky vzácností, proto Wartburg patří ke sběratelsky zajímavým automobilům. Později montovaný čtyřválec o objemu 1,3 značky Volkswagen není tak ceněný, ovšem to úplně nevadí – cenu má i on. Bez dokladů stojí okolo 10 tisíc Kč, hezké kousky 50 tisíc.
Trabant 601
Téměř čtvrt století se vyrábělo toto bakelitové dvoutaktní vozítko, kterému se už tenkrát lidí smáli. Bylo pomalé, nepohodlné a neskutečně smradlavé. Stejně jako u Wartburgu je ale unikátnost v podobě dvoutaktního motoru paradoxně jeho předností. Ceny za kousek před renovací atakuje 40 tisíc Kč, nejlepší kousky šplhají až k částce 100 tisíc! Za Trabant…
VAZ 2101-2107
Licenčně vyráběný Fiat 124 byl v ruském provedení jedním z nejlepších aut, která jste si u nás mohli koupit. Užrané čtyřválce byly relativně výkonné a žigulík si tak pořizovali lidé, kteří „na to měli“. Žigulík je autem, které ještě dnes vypadá skvěle, především díky jeho bohatému chromování. Průměrná cena je 50 tisíc, nejvyšperkovanější exempláře dosahují 100 tisíc Kč.
Moskvič 412
Dříve oblíbený Moskvič je dnes vzácnou záležitostí. U nás není moc expertů, kteří by se na tento typ specializovali, navíc na Moskvič 412, jehož výrobce již nějakou dobu nefunguje, chybí základní náhradní díly. Model 412 není častým automobilem na prodejních serverech, to častěji narazíte na starší 410. Ceny moskvičů 412 začínají na 70, nejlepší kousky pak vyjdou i na 150 tisíc. Vzácné kousky, jako je 411 Combi 4x4 pak i čtvrt milionu!
Dacia 1300
Rumunská licence Renaultu 12 nebyla ani v době svého největšího rozmachu u nás příliš rozšířená. Dnes je tohle auto vzácnější než téměř neviditelný Moskvič, a to proto, že dacie byly notoricky poruchové. Náhradní díly se sháněly velmi špatně, takže většina u nás registrovaných aut skončila po zásluze na vrakovišti. Pokud už na nějaký kousek narazíte, prodává se okolo 20 tisíc a většinou jede o auto v předrenovačním stavu. Navíc, kvůli nedostatku náhradních dílů se nevyplatí něco takového dávat od původního stavu – leda že byste investovali z nostalgie.
Oltcit 11 R
Jak to podle aktuální nabídky na našem trhu vypadá, další rumunský automobil s nevalnou pověstí je snad zapomenut. Otřesná kvalita montáže a chronická nespolehlivost způsobily, že jich mimo balkánskou domovinu přežívá jen hrstka. Kromě toho byla maloobjemová pohonná jednotka 1,1 boxer neskutečně žíznivá a spotřeba okolo 12 litrů olovnatého benzinu nebyla ničím výjimečným. Dnes jich na silnici mnoho nepotkáte, a to především proto, že u nás se jich zase tolik neprodalo a prodané kusy většinou sežrala rez. Dochované oltcity v dobrém stavu stojí cca 40 tisíc Kč, kusy za 50 tisíc jsou většinou od překupníků, kteří si myslí, že na na trendu socialistických aut trhnou nějakou tu korunu.
