Rok 1968 se stal svědkem premiéry sedanů a kupé přezdívaných „nová šestka“. Nesly interní označení E3, resp. E9 a staly se vlajkovou lodí mnichovské automobilky.
Kapitoly článku:
Krok správným směrem
Sedany se vyráběly až do roku 1977, kdy na jejich místo nastoupila první „sedmička“ (E23), zatímco kupé byla zastaveno o dva roky dříve a v roce 1976 nahrazeno „šestkou“ (E24). Řady E3 a E9 byly jasnou reakcí na luxusní vozy Mercedes-Benz a v novodobých dějinách ze značky BMW udělaly mercedesům adekvátní konkurenci, vynikající podobně špičkovou technikou a nabídkou vnitřního prostoru, ale zaměřením spíše na jízdní vlastnosti a výkony.
Nepříliš zdařile zrenovovaný sedan BMW 3,0S z roku 1972
Vozy byly osazovány výhradně zcela novými řadovými zážehovými šestiválci M30 odvozenými v půli šedesátých let z osvědčených čtyřválců M10 instalovaných do „nové třídy“ BMW 1500. Oproti nim ale motor M30 prošel řadou modifikací a vyznačoval se především skloněním o 30 stupňů vpravo, příčným výplachem válců nebo rozvody OHC s řetězem hnaným vačkovým hřídelem.
Motor M30 byl velmi zdařilým agregátem, jenž slavil celou řadu úspěchů i na závodních tratích. Zejména pak v okruhových speciálech E9 a E24 startujících až do hloubi osmdesátých let v Evropském šampionátu cestovních vozů (ETCC), kde předváděly úchvatné souboje zvláště s továrními speciály Ford Capri RS2600 (to však již z jinými, dvaatřicetiventilovými, dvouvačkovými hlavami).
Sedan BMW E3 s motory 2,5 až 3,3 l
Prodeje byly zahájeny v roce 1968 verzemi 2500 a 2800 s motory 2 478 ccm/110 kW, resp. 2 769 ccm/125 kW. Tyto sedany se ihned dočkaly nadšeného přijetí ze strany zákazníků i novinářů, a to jak v Evropě, tak i na amerických trzích. Mimořádně ceněny pak byly pro špičkové jízdní vlastnosti, jež byly nesrovnatelné s poněkud ukolébanými konkurenčními mercedesy.
BMW 3,0S s dvoukarburátorovým "třílitrem" M30 působí elegantně i po čtyřiceti letech. Interiér však takto původně jistě nevypadal...
Stroje BMW E3 se staly předobrazem těch nejlepších předností, jakými se novodobé vozy BMW vyznačovaly, tedy znamenitými jízdními vlastnostmi, skvělou dynamikou, ale také relativně nízkou spotřebou a rozumnými provozními náklady. Podvozek disponoval nezávislým zavěšením kol vpředu i vzadu a posilovými kotoučovými brzdami na všech kolech, čímž BMW E3 čnělo nad většinou srovnatelné konkurence.
Model 2800 vynikal v závislosti na konkrétním trhu řadou luxusních prvků od koženého čalounění až po elektricky ovládaná okna ve dveřích i ve střeše.
Vstřikování na scéně
V roce 1971 se objevilo provedení převrtané na 2 966 ccm dosahující díky použití páru dvojitých karburátorů Zenith 35/40 INAT výkonu 180 koní (132 kW), ale zvláště pro export do USA k dispozici bylo záhy již také provedení opatřené nepřímým vstřikováním Bosch D-Jetronic či L-Jetronic posunující výkonovou špičku až na 200 koní (147 kW) a doplněné v označení modelu písmenem „i“.
Od té doby byly typy sedanů BMW E3 značeny objemem motorů v litrech, nikoli ccm. Převodovky byly ve všech případech čtyřstupňové manuální, za příplatek alternativně třístupňové automatické.
Špičkou celé modelové řady E3 se stal prodloužený sedan BMW 3,3Li
Špičkovou verzí celé řady E3 se stal sedan BMW 3,3Li s prodlouženým rozvorem, opulentní komfortní výbavou a spoustou chromovaných lišt. V letech 1968 až 1977 bylo vyrobeno bezmála 222 tis. vozů tohoto modelu.