Příběh Oscara Schindlera (1908–1974) zná díky hollywoodskému snímku Schindlerův seznam skoro celý svět. V roce 1993 ho natočil jeden z nejuznávanějších režisérů všech dob Steven Spielberg na motivy knížky Schindlerova archa australského spisovatele Thomase Keneallyho.
Historické drama vyprávějící příběh německého obchodníka původem ze Svitav, který zachránil 1200 Židů před smrtí v koncentračních táborech, přeměnilo dvanáct nominací americké filmové akademie na sedm Oscarů a dodnes je považováno za stěžejní dílo vykreslující hrůzy druhé světové války a holokaustu.
Samotný Schindler je historiky považován za poměrně kontroverzní postavu. V polovině třicátých let vstoupil do Henleinovy Sudetoněmecké strany, za peníze pracoval pro německou rozvědku Abwehr, po okupaci Československa se stal členem nacistické NSDAP a pro Wehrmacht vyráběl munici i smaltované výrobky.
Jestli to byl pouze oportunista sledující výlučně vlastní prospěch, kterému až časem došlo, jak zrůdná je nacistická ideologie anebo se naopak jednalo o člověka s hlubokým charakterem schopným obětovat v zájmu pomoci jiným cokoli, se v zásadě vedou spory dodnes. Dosud naprosto neznámá kapitola ze života Oscara Schindlera nicméně naznačuje, že pravda by mohla být spíše na straně jeho zastánců.
Nepoznanou část Schindlerovy osobnosti se náhodou podařilo odkrýt zcela nedávno díky nálezu zápisků Dr. Erwina Tragatsche v hockenheimském muzeu. Že netušíte, o koho se jedná? Pak jsme na tom byli stejně, krátké pátrání však řeklo více.
Tragatch (1916–1984) byl rovněž rodák ze Svitav, přítel Schindlera, především ale renomovaný mezinárodně uznávaný československý žurnalista a historik věnující se motocyklům. Na toto téma napsal přes dvacítku knih, kromě jiného i pravděpodobně svou nejznámější publikaci „Alle Motorräder 1894 bis heute“ a byl prvním šéfredaktorem magazínu „Automobil und Motorrad Chronik“.
Právě Tragatsch napsal v roce 1955, tedy sedmadvacet let před vydáním knížky Thomase Keneallyho, článek s názvem Fantastický Oscar Schindler, akorát nebyl nikdy publikován a objevit se ho povedlo teprve letos v červnu.
„Kdo si pamatuje Oscara Schindlera, bývalého motocyklového závodníka z Československa? Až na pár výjimek pravděpodobně nikdo,“ začíná své pojednání Erwin Tragatsch. „Schindler nikdy nebyl závodník formátu Stanleyho Woodse, Jimmyho Guthriese, Geoffa Dukea, Johna Surteese nebo Mikea Hailwooda. Nikdy nejel v Anglii, nikdy se neúčastnil více než dvou závodů a jeho jméno nikdy nezdobilo titulku žádného motocyklového časopisu,“ říká Tragatsch.
„Kdo je tento fantastický Oscar Schindler? Znám ho ze školy ve městě, kde jsme se oba narodili, ze Svitav, v moravské části Československa. Šel do školy s mým starším bratrem a zajímalo ho pouze jediné… motocykly. V roce 1925 dostal svůj první stroj. Byl to červený italský jednoválec Galloni o objemu 500 centimetrů kubických. Vypadal rychle, ale měl ventilový rozvod SV a nebyla to zrovna nejsilnější motorka. Beznadějná věc pro jakékoli závody.“
„Oscar vyřešil problém s rychlostí počátkem roku 1928. Galloni byl prodán a místo něj přišel sen každého mladého motocyklového nadšence – báječný jednoválec OHC s objemem 250 centimetrů krychlových pod jménem Moto Guzzi,“ psal dál Tragatsch.
Motocykly této značky byly do poloviny 20. let minulého století známé většinou jen na domácí italské půdě, nicméně v roce 1926 předvedl Pietro Ghersi tisícovkám diváků sledujících závody Tourist Trophy na ostrově Man, co tento model umí. Ve třídě Lightweight TT obsadil druhé místo, ačkoli byl posléze diskvalifikován za použití jiných než dovolených zapalovacích svíček. Magazín The Motor Cycle zaznamenal tuto událost jako Guzzi Incident.
Každopádně právě díky uvedenému úspěchu se značce Motto Guzzi začalo dařit. Dvěstěpadesátku brzy na to osedlali Němci Orlando Geissler a Hans Winkler, Vojtech Kolazskowsky v Polsku, Peter Robert z Československa a mezi nimi také Oscar Schindler, syn pojišťovacího agenta ze Svitav.
„Jediné, co měl, když se přihlásil do svého prvního závodu Brno-Soběšice, byla silná motorka, nadšení a nedostatek zkušeností,“ popisuje začátek kariéry Schindlera Erwin Tragatsch. „Nezvítězil… dojel ale třetí. Před ním byly pouze dva francouzské stroje Terrot. Zvítězil ten s motorem J.A.P. o objemu 250 cm3, druhý pak měl agregát Blackburne s objemem 175 cm3.“
Schindlerovi se nějak podařilo nespadnout, a navíc dojel před druhou Moto Guzzi řízenou Robertem, který skončil pátý. A aby toho nebylo málo, byl rychlejší než závodník s motocyklem Sunbeam na čtvrté pozici z třídy 350 cm3.
„To nebylo špatné na první závod, ačkoli jsem jednoduše nebyl schopen pochopit, jak mohl stroj s motorem Blackburne o objemu 175 cm3 – dokonce i se zkušenějším závodníkem za řídítky – porazit italský mistrovský stroj z Mandella del Laria,“ vzpomínal po letech Tragatsch.
Druhý a zároveň poslední podnik, do kterého Oscar Schindler se svým motocyklem Moto Guzzi nastoupil, byl Československý Tourist Trophy na okruhu pod Pradědem. Trať měla délku 22,4 kilometru, s převýšením 500 metrů, přičemž start i cíl byl v Karlové Studánce, odkud závodníci jeli na Vrbno, odtud do obce Vidly, dále na Lyru a zpátky do Studánky.
Závod na tehdejším pomezí s německým Slezskem přilákal nejen motocyklovou elitu z Československa, ale dorazili také nejlepší závodníci z Německa, Francie či Polska. Schindlerovou konkurencí ve třídě byly dvě tovární a tři privátní motorky DKW, opět nechyběly dva stroje Moto Guzzi, jeden Terrot a Coventry Eagle, zatímco startovní pole ve vyšších třídách zdobily tři tovární motocykly BMW, Norton a opět Terrot.
„V krátkosti, Schindler byl po mnoha kolech pátý,“ píše Tragatsch. „Jel za továrními DKW, Cowentry Eaglem a Moto Guzzi Kolazskowského. Ta ale nevydržela, Oscar postoupil na čtvrté místo a… málem skončil třetí! Vedoucímu jezdci Kurtovi Henkelmannovi na DKW došel v posledním kole benzín, takže seskočil ze svého stroje a tlačil ho do cíle. Samozřejmě Schindler ho předjel,“ říká autor, pak se ale stalo cosi neuvěřitelného.
„Walfreid Winkler s další tovární DKW dojel první, Míťa Vychodil s Coventry Eagle byl druhý a Schindler… zastavil před cílovou linií. Z nějakého neznámého důvodu ji neprojel, ani když se k němu přiblížil Henkelmann tlačíc svůj motocykl bez dechu a nechal se předběhnout. Proto skončila Moto Guzzi Oscara Schindlera až na čtvrtém místě.“
Jak uvádí Erwin Tragatsch, „jelo se ještě spoustu závodů, ale už bez Schindlera. Nemohl pokračovat, protože si to zkrátka nemohl dovolit. A to byl konec Oscarovy závodní kariéry, nicméně zdaleka to nebyl konec jeho schopnosti postarat se o hlavní titulky v novinách po celém světě kvůli své následující kariéře, která je pravděpodobně unikátní i ve světě neočekávaných překvapení.“
Tragatsch posléze navazuje těmi poněkud dnes už známějšími událostmi od roku 1938, líčí jeho převzetí továrny v Krakově, zaměstnávání a ochranu Židů, konflikty s gestapem, až po konečnou záchranu dvanácti stovek žen, dětí a mužů, „kteří by bez něj zemřeli“.
Svitavský motocyklový novinář a historik své pojednání o Oscaru Schindlerovi uzavírá docela jasně. „V době, kdy závodil, slavný nebyl. Věhlas se objevil až poté, co jeho vlastní smysl pro humanitu se ukázal být silnější než cokoli jiného. Až když se on, Němec, nepostavil za šílenou ideologii, ale raději za spoustu Britů, Francouzů, Čechoslováků, Poláků, Belgičanů, Nizozemců a dalších, kteří by bez něj tady už nebyli.“