Bylo to období monumentálního rozmachu amerického automobilového průmyslu. V porovnání s dneškem zní zprávy z tehdejší doby takřka neuvěřitelně…
Kapitoly článku:
Expanze pokračuje
Doby, kdy světové produkci automobilů vládla americká „velká trojka“, jsou nenávratně pryč. Koncern General Motors byl nevětším výrobcem automobilů světa po rekordní dobu v letech 1931 až 2007, avšak hospodářská krize jej pak odsunula na druhou příčku za Toyotu, kde spočívá dodnes. Jen v roce 2011 jej dočasně do čela dění vrátil úder ničivého tsunami na Japonsko z jara téhož roku.
Dobová paleta modelů značky Buick / Rodinné foto Chevroletů Corvette a Bel Air s karoserií Fisher
A jakým byl pro General Motors rok 1956? Pokud se o roku předcházejícím svého času psalo, že tehdy „trh s novými vozy v USA explodoval“, těžko by se mohlo v roce 1956 něco výrazněji změnit. Velké automobilky prosperovaly, zatímco ale třeba firma Studebaker-Packard živořila a Kaiser se přesunul do Argentiny. Předcházející rok 1955 byl úspěšný nejen díky ekonomickému rozmachu země. Naprostá většina amerických automobilek tehdy dokončila výstavbu svých nových velkokapacitních závodů a představila zcela nové modelové řady.
Ačkoli roku 1956 bylo v USA registrováno o téměř 17% méně nových vozů než v roce předchozím, přesto se prodeje vyšplhaly na čtvrtý nejlepší výsledek v dosavadních dějinách. Pokles produkce téměř nepoznamenal segment luxusních vozů, ale ačkoli se levných Chevroletů prodalo za rok 1956 méně, tržní podíl značky Chevrolet se zvýšil. Divize Buick měla k dispozici širokou škálu dvou a čtyřdveřových vozů Riviera, kterých se v roce 1956 vyrobilo celkem 635 158 kusů.
Buick Super Riviera, Century a Roadmaster Riviera
Jejich obliba spočívala spíše v jízdních výkonech a lákavé cenové politice než ve vzhledu, který zůstal bez výraznějších změn. Buick (stejně jako Oldsmobile a Cadillac) byl totiž ve třetím, posledním generačním roce a pro rok 1957 se připravovaly nové typy. Jistý punc hot-rodu si ponechal model Century, který díky lehkému podvozku a osmiválci z Roadmasteru s výkonem 255 koní (188 kW) zrychloval z 0 na 100 km/h za 10,5 s a dosahoval rychlosti téměř 180 km/h.
Boj s větrnými mlýny
Vedení Buicku opatřilo masky chladičů svých v druhé půli roku 1956 vyrobených vozů velkým znakem se zřetelně vyznačeným modelovým rokem. V říjnu kupující kvitovali letopočet 1957 s povděkem, zato v červenci roku 1957 už to bylo horší. Proto z vozů Buick tento prapodivný nápad během krátké doby v tichosti zmizel. Praktiky tehdejších prodejců a celých kampaní, nezřídka připomínající hadrníky na trhu, byly trnem v oku tehdejším myslitelům.
Oldsmobile Rocket 88 ve dvou a čtyřdveřové verzi, Starfire 98 Convertible a Super 88
Za všechny zmíním studii „Chromované kolosy: General Motors a jeho doba“ z pera Eda Craye. Vzbudila velký ohlas, ačkoli její věrohodnost narušovaly některé výroky třeba o „šestimetrových oploutvených Chevroletech“, které však vůbec neexistovaly. Podobní badatelé zastávali názor, že co je dobré pro GM, to je špatné pro vlast. Podle Craye se například podíl automobilového průmyslu na celkovém průmyslu USA zvýšil zhruba z třetiny v třicátých letech na 50,8 % v roce 1956. Skutečností však zůstává, že koncern investoval stamiliony dolarů do zvyšování výkonů, zatímco na bezpečnost plynulo jen minimum prostředků.
Chevrolet Corvette
Doplňkové výbavy byly totiž pro výrobce zlatým dolem. Na druhou stranu bylo jasné, že třeba moderní pneumatiky byly mnohonásobně bezpečnější než obutí z let dvacátých. To proto, že se investovaly značné sumy na jejich vylepšování, ale podobné to bylo i s brzdami, zavěšením kol a celokovovými karosériemi. To se však v dobových studiích nedočtete. Kdyby jejich autoři napřeli své síly k nestrannému porovnávání skutečností, byly by nám dnes jejich práce cennými historickými prameny, takto se jejich snažení podobalo spíše boji s větrnými mlýny.