První světová válka byla začátkem širšího nasazení obrněné techniky na bojištích. Jak už to ale na začátcích bývá, ne všechny počiny tehdejších výrobců se daly považovat za krok správným směrem.
Mladá francouzská automobilka Sizaire-Berwick si kolem roku 1913 vedla vskutku dobře. Společnost založená bratry Sizairovými ve spolupráci s londýnským importérem Frederickem Berwickem už měla na trhu vlastní luxusní model a byznys malé značky pomalu vzkvétal. Zanedlouho byl výrobce chválen pro svá kvalitní šasi a celkově rychlé, spolehlivé vozy.
Jak byste ale možná čekali, s příchodem první světové války se mnohé změnilo a cesta na výsluní byla pro Sizaire-Berwick nárazem přerušena. Cílem najednou nebylo vyrábět komfortní modely pro vyšší sortu zákazníků, ale díky přesunu společnosti do rukou francouzské vlády začaly na originálním šasi Sizaire-Berwick vznikat vozy pro armádu.
Právě během tohoto období vznikl na popud britské armády i bizarní prototyp obrněného vozidla, který se v minulosti nelichotivě dostal i do seznamu „nejhorších zbraní světa“ v knize britského spisovatele Martina J. Doughertyho. A opravdu mluvíme o výtvoru, jehož záměry a technika byly přinejmenším úsměvné.
Dostupné informace o úmyslech prapodivného obrněnce jsou vcelku diskutabilní. Podle všeho ale mělo vozidlo vzniknout pro snadnější překonávání písčitého terénu, a jelikož s vrtulovým pohonem tehdy před začátkem 20. let začala experimentovat řada francouzských inženýrů, také Sizaire-Berwick přišel s podobným konceptem. Stačí vzpomenout na pozdější a „trochu“ sofistikovanější Helicron, o němž jsme již psali.
Tradičně poháněná úzká kola se samozřejmě do písku velice rychle protáčením zahrabala a právě tah rotující vrtule měl tento neduh obejít. „Lehčí“ obrněné vozidlo bylo také určeno k jízdě na větší vzdálenosti a vyšší rychlostí, na rozdíl od prvních tanků. Kabina vozu byla dvoumístná a zahrnovala i střílnu pro vestavěný kulomet Vickers. Druhou polovinu asi 4,3 metru dlouhého obrněnce pak obýval vcelku nedbale umístěný motor a jeho vrtule.
Těžko říct, zda mluvíme o kompletně dokončeném prototypu, na hrstce dochovaných fotek ovšem není letecký motor o výkonu asi 81 kW (110 koní) nijak chráněn dodatečným pancířem. Hmotnost vozidla se měla každopádně pohybovat okolo čtyř tun. A velice rychle mělo dojít k zjištění, že v písčitém terénu je velká rotující vrtule na zádi docela nešťastným řešením.
Ačkoliv tedy letecký motor vozu zajistil dostatek hnací síly k poměrně svižné jízdě, rozvířená oblaka písku či okolního prachu nebyla pro životnost motoru ani pohodlí posádky zrovna ideální. O kdovíjak přesvědčivých terénních schopnostech pak nemohla být řeč. Jediný vyrobený prototyp byl nakonec otestován v Británii a nikdy se na bitevní pole Afriky či Středního východu nepodíval.
Takzvaný „Wind Wagon“, jak se vrtulovému obrněnci přezdívalo, tedy zůstal pouze jako nepovedený experiment. Automobilka Sizaire-Berwick nicméně tvrdé období první světové války přežila, ačkoliv později ve 20. letech už ve vedení nefiguroval nikdo z původních zakladatelů. Po přibližně desetiletí opět spuštěné malosériové výroby ale společnost v roce 1927 oficiálně ukončila činnost.