Menší z SUV Volva se za dva roky výroby stalo úspěšným modelem. Vyzkoušeli jsme provedení s R-paketem a dieselem D5.
Kapitoly článku:
Vkus zákazníků ani ekonomická situace v poslední době moc nepřejí majestátním SUV typu Audi Q7 nebo Mercedes ML. Do stejného ranku můžeme samozřejmě zahrnout i XC90 od Volva, a tak podobně jako ostatní prvoligové automobilky má i švédský výrobce od roku 2008 v nabídce auto, které splňuje nejnáročnější kvalitativní kritéria, současně je však dostupnější širšímu portfoliu potenciálních kupujících. Že se XC60 povedlo, svědčí třeba i to, že je v Česku neprodávanějším modelem nejen v rámci nabídky automobilky, ale předčí i relevantní konkurenci.
Seveřané jsou zpravidla vzdělaní a kultivovaní lidé, vyznávající osvědčené konzervativní hodnoty. Výraz jejich tradičních hodnot odedávna nesou i dvě hlavní švédské automobilky - dominantní Volvo i snad zachráněný Saab. Tahle auta v sobě vždy slučovala prověřené, léty neměnné základní konstanty vzhledu, funkčnosti i chování, stejně jako byla nositeli řady inovativních technologií, které časem došly masového rozšíření. Volva už vypadají úplně jinak než dřív, charisma mají ale možná větší, než kdy předtím. Vedle nové S60 podobně mocným osobním kouzlem ve veliké míře disponuje i XC60. Chce to jen osobní setkání a pokud možno vyšperkovaný R-paket, s kterým jsme jezdili my v kombinaci s naftovým pětiválcem dobře známého přízviska D5.
Ladné linky kam oko dohlédne
Mnoho přemnoho tiskových materiálů bylo popsáno o tom, kterak se nám ty švédské tanky v poslední dekádě zakulatily a daly se kromě rodinného života taky na sport. Zvenku je XC60 typickým crossoverem v tom nejlepším slova smyslu a troufám si říct, že kromě prudce elegantní S60 jde o nejhezčí Volvo vůbec. Tenhle sympatický kočkopes piplá k dokonalosti nevtíravě elegantní styl zavedený Volvem v poslední dekádě. Nechybí mu konzervativní šarm, jemuž dynamicky zaoblené linky dodávají nemálo sportovního espritu.
Design je věc subjektivní, přesto při přímém kontaktu vyniká několik významných rysů. Ačkoliv je šedesátka podobně jako největší konkurenti do jisté míry klonem většího bratra, celkové vyznění je vedle přece jen už letitého XC90 o řád modernější a nadčasovější. Šedesátka přitom není o moc menší - na délku ztrácí jen 17 cm, je stejně široká a má dokonce vyšší světlou výšku. Přední maskou je to typické Volvo, zvyknout jsme si už bohužel museli na černou škatuli adaptivního tempomatu neobratně „skrytou“ za mřížovím. Mezi hlavními světly a mříží přibyly podobně jako S60/V60 lichoběžníky diodových denních světel. Spolu s menšími hlavními světly a k zemi opticky přiblíženou linií kapoty to navozuje sebevědomě rozkročený a přitom odlehčený dojem.
Když si odmyslíme světlou výšku, boční profil menšího XC představuje velmi vyvedeného křížence linií kombíku a kupé, přičemž solidnost vzezření podporují pěkně nabobtnalé blatníky - zejména ty zadní. Dílem hodným mistrů designu je dramatické ztvárnění diodových křivek koncových světel, které je nanejvýš funkční a současně zcela přirozeně navazuje na proporce zadního čela. Takto rozsvícené Volvo poznáte v noci neomylně i z hodně velké dálky. Ostatně tahle libůstka se pomalu stává typickým poznávacím znamením rodinných Volv, jak potvrzuje nová V60, ale i starší kombíky a crossovery.
Testovaná verze R-Design navíc obnáší lakované spodní části boků a nárazníků (což vozu při zachované světlosti dává poněkud nižší vzhled), chromované koncovky výfuku, osmnáctipalcové ráfky Cratus a doplňky s tmavě stříbřitým povrchem, jež najdeme třeba na masce chladiče a krytech zrcátek.
Osvědčená klasika uvnitř
Pohodlné nasednutí za kormidelní kolo skýtá u XC60 řadu neodolatelných prožitků. Přitom novinek je tu oproti jiným korábům značky na první pohled pomálu. Věc, která mě uchvátila jako první se jmenuje kožené čalounění. To má přece kdekdo, řekne si každý diskutér - odborník na slovo vzatý. Jenže pozor pánové, to v XC60 je andělsky jemňounké jako dětská prdýlka a v případě R-designu v šarmantní černo-béžové kombinaci s embosovanými výlisky s označením modelu. Přední všestranně elektricky seřiditelná sedadla jsou neskonale pohodlná, jakkoliv by se v tomto případě mělo jednat o sportovně zaměřený model. Tak příjemné sezení v německém autě nezažijete. Až o chvíli později si v první rychlejší zatáčce všimnete, že boční vedení není žádná sláva, leč tomuhle autu to tak nějak bez přemýšlení odpustíte.
Ve stejný moment si novopečený šofér XC60 všimne, že ho cosi tlačí do pravého kolena. Ano, hádáte správně, je to milovaná i nemilovaná tenká „mostovka“ alias ve vzduchu plovoucí středový panel, jako v každém Volvu. I zde najdete povícero tlačítek, která na první pohled tvoří zdánlivě nepřehlednou změť. Stačí ale chvíle používání, abyste seznali, že většina z nich má svojí jasnou funkci a i rozmístění má jistou logiku. Tak třeba veškeré bezpečnostní systémy (a že jich tam je) mají svoji řádku pod intuitivním panákem, na kterém protřelí „volvisti“ tradičně nastavují směr proudícího vzduchu. Horní partie „střeďáku“ pak obsahuje mediálně-komunikační tlačítka a klasické kruhové ovladače po stranách.
Drobná výtka míří k displejům - ano, uprostřed jsou dva. Ten větší (ale pořád dost malý) nad výdechem klimatizace má na programu zejména údaje navigace, menší trčící z vrchu palubky zobrazuje nastavení rádia, teploty jakož i dalších funkcí. Ve Skandinávii si kritiku znějící tímto směrem zjevně vzali k srdci, neboť nová řada osobních šedesátek už má jediný veliký displej. Zmiňovaná navigace je jen průměrně přehledná, přičemž ovládána může být buď tlačítky zpoza volantu nebo samostatným dálkovým ovladačem třeba ze zadních sedadel. Střed je stejně jako některé prvky ve dveřích obložen nefalšovaným hliníkem, nezapomnělo se ani na tajný odkládací prostor pod ním. Přístrojový štít, to jsou dva klasické pěkně čitelné budíky s informačními displejíky zobrazujícími údaje o stavu paliva, spotřebě, ujetých vzdálenostech nebo setupu auta. Tyto na rozdíl od navigace umí dobře česky. Z řidičova sedadla je poměrně obšírný výhled dopředu i do stran, kontrolu prostoru při parkování obstarávají ukřičené senzory.
Velkou Volvo klasikou je rozložitý volant. Pořádně masivní věnec se čtyřmi rameny a hranatým středem k švédské automobilce patří jako plachetnice k Žigulíku a když se bezvadně drží, nemá to chybu. Kabina je příkladně zpracovaná, ale dojem vysoké solidnosti sálá i z méně nápadných věcí. Třeba ty festovní páčky (spíš páky) blinkrů a stěračů nebo tlačítka, která když mačkáte, tak opravdu víte, že mačkáte.
Vzadu najdete dvě plnohodnotná místa, prostředníček v tomhle autě trochu ostrouhá. Zato máte k dispozici dělení 40:20:40 a dvě integrované dětské sedačky. Sezení je na krajních místech pro průměrně vzrostlého jedince veskrze pohodlné, uvítal bych snad jen méně kolmý sklon opěradla. Zadní opěradla můžete stiskem tlačítka a zatažením jednoduše sklopit a rovná plocha navazující na dno kufru je na světě. Zavazadelník má jen průměrných 350 litrů a je dost mělký, ale potěší pravidelným tvarem i velkou délkou. Víko se zavírá pěkně elektricky, potěší i opravdická rezerva pod podlahou.
Volvo je švédský výrobce osobních a nákladních automobilů, autobusů a stavebních strojů. Vznikl v roce 1915, od 1944 používá současný název.
V roce 1999 Volvo prodalo svoji divizi osobních automobilů Fordu. Ten ji v roce 2010 postoupil čínské společnosti Geely Automobile.
Volvo S90 • Volvo S60 • Volvo V60 • Volvo XC90 • Volvo XC60 • Volvo XC40