Prvnímu SUV od škodovky se daří u zákazníků i novinářů. Právem? Podívali jsme se na zoubek nejsilnější benzínové verzi.
Kapitoly článku:
Když v roce 2005 na ženevském autosalonu uzřel světlo světa rozpustilý škodovácký koncept lehkého off-roadu kompaktních rozměrů, málokdo věřil, že v Mladé Boleslavi seberou dostatek odvahy vtrhnout do neprobádaných oblastí trhu s vozy známými pod zkratkou SUV. Leč stalo se a četné pozitivní ohlasy dokazují, že krok do neznáma nebyl rozhodně krokem vedle.
Rozhodli jsme se důkladně ověřit, jestli jde jen o úspěch PR oddělení škodovky, nebo skutečně zabodovali konstruktéři. A to rovnou skrze nejlepší nabízenou verzi s pohonem všech kol a stošedesátikoňovým motorem 1,8 TSI pod kapotou. A jak už se v našem případě stalo skoro tradicí, test škodovky s pohonem všech kol vám servírujeme jako počtení ryze vánoční.
Originál, jaký tu dlouho nebyl
Musím se přiznat, že jsem nikdy nebyl velkým příznivcem oplácaného, ordinérního a trochu neohrabaného designerského trendu, jaký byl u Škodovek nastolen s příchodem novodobé Octavie. Od té doby, co byla v modelovém roce 1998 původní Felicia znásilněna svislým mřížovím, jakoby se vytratil tradiční český karosářský duch aplikovaný v generacích boleslavských vozů bez ohledu na to, v jak skromných podmínkách vznikaly.
Hned při prvním pohledu na siluetu Yetiho jsem však seznal, že typický mastodontní styl posledních let našel u nového esúvéčka konečně pozitivního uplatnění. Pěkný hranatý základ lehkého terénního automobilu, blížícího se rozměrově nejvíce levnějšímu Suzuki SX4, vhodně doplněný některými osvěžujícími prvky, vyvolává dojem nebývalé originality.
Mohutná mříž před chladičem se k vysokému autu vyloženě hodí a zcela nový rozměr dodává přednímu kukuči instalace kruhových mlhovek po jejích stranách lehce pod úrovní hlavních vykrojených světel. Svébytnosti přidává vozu černé orámování spodních partií karoserie s chromovými imitacemi vpředu a vzadu, odlehčujícím řešením osvědčeným už u Fabií je černé zabarvení A sloupků. To je koneckonců aplikováno i u sloupků třetího a čtvrtého sledu. Na významný designerský prvek byly povýšeny rovněž výrazné střešní lyžiny.
Boční profil harmonicky kombinuje dynamický tvar předních partii s funkčním, přísně hranatým ztvárněním zadní partie s minimálním převisem za koly, přičemž sebevědomý a dynamický výraz zdatně podporují rozměrné podběhy. Kolmé zadní čelo je vyjma dvojité koncovky výfuku decentně strohé a dává na odiv široký rozchod kol fortelného automobilu.
Yeti se vám nemusí líbit, ale originalitu mu rozhodně upřít nelze.
Dojem z variability interiéru kazí levné plasty
Nástup na palubu Yetiho představuje pro uživatele běžných škodovek významné novum v podobě výškového rozdílu, který musí u teréňáčku překonat. Trocha námahy ale stojí za to. Odměnou je příjemný pocit z dobrého rozhledu po okolí a mít ve výbavě palubní kulovnici, šofér by se rázem mohl vžít do role myslivce hlídkujícího na posedu.
Interiér, který není nijak prostorově omezen zaoblenými křivkami karoserie, vládne tou pravou esencí vzdušnosti i útulnosti. Velkou pochvalu zasluhují sedačky potažené hodnotnou kombinací černé kůže na okrajích a alcantry ve svém středu. Samotné sezení je též velice příjemné a absenci výraznějšího bočního vedení nelze u SUV považovat za čin velké společenské nebezpečnosti. V chladných ránech potěšilo rovněž trojstupňové vyhřívání předních křesílek.
Že nesedíte v luxusním kočáře, nýbrž v malé škodovce pro volný čas bezskurpulózně pocítíte z četné přítomnosti plastů toho nejhrubšího zrna. Zvláště ohavné je jejich využití v dveřních výplních, aplikace ve spodní části palubní desky zase při delší jízdě velmi bolestivě obtěžuje řidičovo pravé koleno. Dojmem návratu o dvě dekády zpět působí také orámování oken plechem v barvě laku. Vzhled palubky nijak dramaticky nevybočuje z klasické volkswageňácké filozofie a vcelku vkusně kombinuje prvky známé z jiných modelů Škoda, mezi nimiž nejelegantněji působí hluboké tubusy přístrojů původem ze Superbu.
Testované provedení Ambition vykazovalo v základu některé komfortní mezery v podobě absence zadního elektrického stahování oken, tempomatu nebo dvouzónové automatické klimatizace. Tyto „nedostatky“ byly však bohatě kompenzovány seznamem příplatkových položek v čele s natáčecími moduly bi-xenonů, koženým čalouněním, výtečným soundsystémem Bolero či opěvovanou navigací Columbus. Její intuitivní ovládání sklízí superlativy právem, rezervy jsem ovšem shledal v aktuálnosti některých mapových zobrazení. Tradiční pochvalu bezchybného dílenského zpracování musím poskvrnit zmínkou o chrastění vycházejícím odkudsi z prostoru zadních sedaček.
O všestranném dostatku prostoru pro přední cestující je zbytečné dlouze rozjímat, potěšující je, že ani trojice zadních pasažérů není vystavena žádnému útlaku. Každé ze tří samostatných křesílek umístěných o něco výše nad podlahou než sedadla přední navíc umožňuje jak podélný posun, tak seřízení sklonu opěradla. Ta je samozřejmě možné sklopit také úplně a ještě více prostoru získáte překlopením celých sedadel směrem vpřed, přičemž aretace takové polohy je zajištěna komickou soustavou pružných lanek zahákávaných za hlavové opěrky křesel předních. Komu by ani to nestačilo, může jednoduchým pohybem odjistit uchycení v podlaze a sedadla snadno vyjmout zcela mimo karoserii. Vyjmete-li pouze sedadlo středové, naskýtá se krajním pasažérům i možnost příčného posunu směrem do středu vozu. Variant uspořádání je zkrátka přehršel.
Vnitřek Yetiho se vyznačuje také velikým množstvím důmyslných schránek, přihrádek a jiných šuplíčků či prohlubní. Nad jinými musím vyzdvihnout inteligentní nápad s gumou, která přidržuje v přiléhavé poloze lejstra ve dveřních přihrádkách, háčky na igelitky s nákupem po stranách zavazadlového prostoru nebo plastovou ohrádku na dně kufru, která znemožní nekontrolované přesuny menších předmětů. Samotný zavazadelník nabízí solidní základní objem 416 litrů, při dvojsedadlovém uspořádání ovšem litráž expanduje až k číslu 1760. U čtyřkolky nepřekvapí vyšší nákladová hrana, páté dveře hranáče jsou na druhou stranu pěkně rozměrné a malinko kritiky by zasloužilo jen jejich zavírání, které znesnadňují tuhé plynové vzpěry.
