Avantgardní šestsettrojka je legendou. Aerodynamická limuzína ladných tvarů vznikala po dvě dekády a kdysi se v ní mohli vozit jen vyvolení. Dnes vzbuzuje především na západ od našich hranic obdiv.
Kapitoly článku:
Tatra na počátku padesátých let minulého věku musela ukončit výrobu osobních vozů, měly jí zůstat pouze těžké nákladní. Nevedly ji k tomu ekonomické důvody jako později na konci milénia, nýbrž direktivní nařízení. Poslední série Tatraplanů 600 vznikaly dokonce v AZNP Mladá Boleslav, kde se k ním, pravda, chovali dost macešsky a kvalita klesala. Výrobu luxusních limuzín dostal totiž v rámci RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci) na starosti Sovětský svaz, konkrétně automobilky GAZ a ZIS (pozdější ZIL).
První návrhy tvarového řešení 603 byly dílem Františka Kardause
Jenomže československá vláda potřebovala reprezentační automobil pro státní úřady, velvyslanectví a stranické funkcionáře a ZIMy z Gorkého, dnešního Nižného Novgorodu zrovna kvalitou nevynikaly. Vývoj tak vlastně probíhal tajně, zelenou z patřičných mást dostal až v lednu 1954. Tatraplany s plochým čtyřválcem 1952 cm3/38 kW nebyly dostatečně prestižní a výroba typu 87 s vidlicovým osmiválcem 2970 cm3/55 kW už také skončila.
Ano, 603 vznikala v neveselé době temna za železnou oponou, vývoj vedl šéf smíchovské Tatry Vladimír Popelář a převážně černé vozy sloužily vládnoucí garnituře včetně ředitelů velkých státních (pardon, národních) podniků a tajné služby. Nicméně se jedná o veledílo, které dnes poutá pozornost, kdekoli se objeví. První návrhy baculaté aerodynamické karoserie nakreslil výtvarník František Kardaus, mimochodem tvůrce tvarů tramvaje Tatra T3, se kterou se můžeme svézt dodnes. Maketa v životní velikosti (1954) pak dostala mohutnou stabilizační ploutev jako její předchůdci. Finální design byl dílem Zdeňka Kováře.
Typická tatra
Motor 603 F zkonstruoval Julius Mackerle, odzkoušel se už ve sportovním prototypu T602 Tatraplan Sport, měly jej některé běžné Tatraplany, 87, monoposty 607 a nákladní 805. Vzduchem chlazený hliníkový vidlicový osmiválec s devadesátistupňovým úhlem rozevření měl tyčkový rozvod OHV, nacházel se až za zadní nápravou a vážil 180 kg. Z objemu 2545 cm3 dával zprvu 70 kW při 4800 otáčkách, používal dva dvojité spádové karburátory Jikov. Ano, vzhledem k velikosti se jeho výkon jevil jako lehce poddimenzovaný... O přenos síly se starala čtyřstupňová plně synchronizovaná přímo řazená převodovka s řadicí pákou na sloupku řízení, pod tenkým dvouramenným volantem.
Vzduchem chlazený dvouapůllitr V8 se ukrýval v zádi. Vlevo interiér jednoho z prototypů
Podvozek s rozvorem 2750 mm měl vpředu vzpěry McPherson a vlečená ramena, vzadu se nacházely pro Tatru tradiční výkyvné polonápravy, teleskopické tlumiče a vinuté pružiny pak vytvářely optimální komfort šestici pasažérů na palubě. Díky dvaceticentimetrové světlosti 603 zvládla i horší cesty, vozy měly už z továrny nezávislé benzinové topení. Brzdy však byly dlouho jen bubnové. Zajímavý údaj představovalo rozložení hmotnosti na obě nápravy 47:53, u vozu motorem vzadu unikátní. Typickým znakem všech šestsettrojek bylo zadní panoramatické okno rozdělené na dva díly. Některé prototypy měly dvoudílné i to přední, než se přešlo k celistvému, první funkční vzorek jezdil od září 1955. Následná ověřovací série čítala deset kusů.
Tatry 603 první série charakterizovala příď se třemi světlomety
5,06 m dlouhé, 1,91 m široké (i se zrcátky) a 1,53 m vysoké vozy s pohotovostní hmotností 1450 kg upalovaly minimálně 160 km/h (údaj výrobce), ale ve skutečnosti dokázaly překročit stosedmdesátku. Jenže akcelerace z klidu na stovku jim trvala 19 s. Samonosná karoserie se pyšnila součinitelem odporu vzduchu 0,36. Třináctilitrová spotřeba byla víceméně standardem, nádrž o objemu 55 l tedy vyschla po zhruba 430 kilometrech, pokud ovšem řidič nepřekročil stodvacetikilometrovou rychlost.
Zavazadelníky disponovala šestsettrojka dvěma, do přídě se vešlo 370 l, pod ním se nacházela samostatná rezerva v „šuplíku“, za zadními sedadly bylo pak k dispozici dalších 120 l. První série měla tři hlavní reflektory pod společným krytem, nejdříve jednodílným, pak trojdílným. Tatra dokonce experimentovala s natáčením toho prostředního.
Ćerné i dvoubarevné
V propagačních filmech i na fotografiích se skvěly vozy v módních dvoubarevných kombinacích, jenže těch bylo opravdu velmi málo. Západní země se jich navíc i přes velký zájem až na několik málo jednotek nedočkaly, třeba v SRN stály zpočátku 15 tisíc marek. Proto není tolik známá. Exportovaly se spíše do „bratrských“ států východního bloku, Bulharska, Maďarska a Sovětského svazu, v NDR sloužily také jako vládní vozidla.
Dvoubarevné lakování bylo v 50. a na začátku 60. let velmi oblíbené, mnoho 603 v něm ale nejezdilo. Vpravo model 1959 se stylistickými změnami
603 absolvovala mezinárodní premiéru na zimní olympiádě v Cortině d'Ampezzo v lednu 1956. Představila se také domácím, na brněnském veletrhu v září 1956, za půl roku poté, na jaře 1957 se s konečnou platností rozběhla výroba První „sériový“exemplář dostal ale už v prosinci 1956 prezident Antonín Zápotocký k narozeninám.
Následovaly prezentace na IAA 1957 a v Ženevě a Paříži o rok později. Velmi známá je fotografie před bruselským Atomiem z Expa 1958, model '59 dostal první výraznější stylistické změny, lesklá lišta ve spodní části boků tvořila od té doby obrácené písmeno Z. Změnou pro rok 1960 byl motor 603 G se zmenšeným objemem na 2472 cm3, aby se vešel do dvouapůllitrové třídy. Výkon však zůstal zachován.
Druhá série
Druhá série z brněnského veletrhu 1962 dostala jinou příď, trojici hlavních světlometů nahradila čtveřice, už bez krytu, navíc rozdělená na dvě poloviny a bohatě zdobená chromem. Majitelé tater, i starších předválečných 77 a 87, byli perzekvováni Veřejnou bezpečností (policií), neboť používání prostředního bylo postaveno „mimo zákon“. Museli z něj vymontovat žárovku a zakrýt jej.
Tatra 603-2 se čtyřmi reflektory a spoustou chromu
Důležitou novinkou se stal příčný zkrutný stabilizátor vpředu, který spolu se zvětšeným rozchodem vzadu zlepšil jízdní vlastnosti, podařilo se potlačit přetáčivost při ostré jízdě i citlivost na boční vítr, na pohodlí se ovšem nezměnilo díkybohu nic. Přepracována byla i palubní deska. Krátce poté, v roce 1964, přišel na řadu agregát 603 H s výkonem zvětšeným na 77 kW, čímž evoluce pod zadní kapotou dospěla do své finální fáze. Poslední modely druhé série měly posilovač brzd, zvýšené čelní sklo, které zlepšilo výhled směrem vpřed a směrovky v předních blatnících dostaly oranžovou barvu.
Češi drží šílený rekord. Podívejte se, jak si Tatra poradila s obří překážkou