Škoda nový Superb formálně řadí o třídu níže než jeho předchozí generaci. Realita ale svědčí spíše o opačném posunu.
Kapitoly článku:
Škoda tentokrát s mezinárodní prezentací svého nového modelu nepospíchala a nechala si ji na dobu, kdy už je možné vůz zahlédnout na českých silnicích v míře větší než malé. Na atraktivitě prvního ostrého silničního testu tohoto, minimálně v Česku velmi očekávaného modelu, to ale mnoho nezmění. Najeli jsme první stovky kilometrů s novým Superbem po rychlých dálnicích, rušných městech i klikatých okreskách a víme, co je zač. Pojďte jej projet s námi.
Rozhodně nevšední
Z hodnocení designu vozu značky Škoda nemůže autor textu vyjít jinak než jako naprostý diletant, a tak tato aktivita vyžaduje řádnou porci odvahy, možná až masochismu. Několik slov si ale stejně neodpustím. Záplava nových Superbů, pohybujících se v mnoha barvách a verzích na rozličných místech, totiž zanechává docela jiné dojmy, než spatření jednoho vozu týdně na jižní spojce.
Když jsem kdysi viděl první fotografie nového Superbu, nebyl jsem si atraktivitou jeho designu zrovna dvakrát jist. I do vzhledu nejvyššího modelu značky byly totiž promítnuty designové nápady, použité v modelech Roomster a Fabia a pro konzervativní vůz této třídy se mi jakési neotřelé a hravé prvky zmíněných modelů nezdály být příliš vhodné. V reálu, mimo umělé prostředí autosalonů, to ale s boleslavskou novinkou není marné.
Design vozu bych určitě neoznačil za elegantní, oslnivé ladnosti použité křivky příliš nesvědčí. Pokud ale někdo označoval první Superb za až příliš usedlý, u druhé generace si to rozhodně netroufne. Neotřelé tvary přídě i zádě a ani zvláštní boční profil nenechají novinku zapadnout do davu. A v současnosti, kdy se novinka nestihla ani okoukat, budila u našich jižních sousedů i nemalé pozdvižení. Ač tento stav nebude trvat věčně, je to přece jen změna - v době příchodu prvního Superbu se neznalí nezřídka pokládali otázky ve stylu „Co jste provedl s tím Passatem?” Doba klonu Passatu je pryč a nový Superb jde desginově svou vlastní, vcelku originální cestou. Zda to vnímáte jako plus, nebo minus, nechávám na vás, stejně jako to, zda se vám zrovna toto pojetí zamlouvá.
Kvalitní a prostorný
Nadpis jak vystřižený z katalogu automobilky opravdu nesvědčí o mé zkorumpovanosti. První Superb, do kterého jsem usedl, byl jednou ze základních verzí, která nemá v „popisu práce” zrovna reprezentaci špičkových přístupů automobilky ve ztvárnění interiérů. Přesto byl vnitřek vozu velmi příjemný. Už tvary palubní desky, které nejsou variací na hru „skládáme krabice od bot”, ani marnou touhou sesadit Michelangela Buonarrotiho z pozice vrcholného představitele manýrismu, potěší nejednoho zákazníka, který by zase jednou chtěl „normální auto”. Použité materiály navíc dávají zapomenout na přešlapy mnohých, i prémiových konkurečních automobilek a nenechávají větší prostor ke kritice.
Největší pozornost jsme ovšem věnovali vrcholné verzi 3,6 V6 4x4, jejíž interiér v ničem nezaostával za výjimečností použité techniky. Tmavé i světlé plasty působily hodnotným dojmem, kůže a alcantara na sedadlech měly daleko k akci „koženka za cenu kůže” a i drtivá většina detailů od dřevěného dekoru palubní desky až o leský plast, jímž je u Superbu obložena část středové konzole, zanechávají velmi dobrý dojem. Potěši i několik zajímavých novinek jako navigační systém s dotykovým displejem, což je dnes v automobilech stále neobvyklé řešení.
Kapitolou samou pro sebe je vnitřní prostor. V době, kdy většina aut jde cestou zvětšování vnějších rozměrů a uvnitř to jaksi není poznat, působí Superb jako zjevení. Místa uvnitř je skutečně přehršel, zejména v podélném směru. Cestující vpředu sice nejsou na poměry třídy nějak zvlášť hýčkáni, ale ti vzadu zažívají něco, co není vlastní ani mnoha autům vyšší střední třídy. Zejména na nohy je prostoru mimořádně mnoho (podívejte se na fotografie, ty pořízené reflektují zbývající prostor vzadu, když se na místo řidiče posadí dvoumetrový a vedle něj průměrně vzrostlý muž), na hlavu řekněme tak akorát. Ani s dvěma metry výšky necítíte nedostatek, ale je cítit, že hranice se blíží.
O „profláklém” dvojitém otevírání pátých dveří resp. víka kufru byly již popsány stohy papíru, a tak tuto záležitost s dovolením vynechám. Faktem ovšem je, že prostor pro zavazadla je velkorysý a i díky tomuto systému a sklopným zadním opěradlům velmi dobře využitelný. Jestli je v něčem Superb skutečně na špici, je to opět prostor, byť v příčném směru je ho jen tak akorát. Všechny ostatní parametry jsou v rámci střední třídy vysoce nadstandardní.