Opel Ascona nahradil na konci roku 1970 ve střední třídě pouhé tři roky vyráběnou Olympii A. Jméno přežilo osmnáct let, než přišla první Vectra.
Kapitoly článku:
9. září 1970 představil Opel první výsledek projektu interního kódového označení 1450: sportovní kupé Manta. 28. října jej následovala na autosalonu v Turíně technicky identická Ascona. Ovšem zatímco Manta se dočkala pouhých dvou generací, její levnější sourozenec dokonce tří. Aktivní kariéra obou však trvala stejnou dobu.
Zpočátku jen se šestnáctistovkou
My se zaměříme na tu první, která v modelové paletě přesně vyplnila mezeru mezi Kadettem B a Rekordem C. Použila z nich motory, čtyřdobé řadové kapalinou chlazené čtyřválce se spádovými karburátory. Zážehová šestnáctistovka (1584 cm3) Cam In Head (CIH) měla vačkový hřídel v hlavě vedle ventilů, který poháněl dvojitý válečkový řetěz. V základní verzi N (Normal) poskytovala 50 kW (68 k) a ve výkonnější S 59 kW (80 k). Druhá jednotka se mohla kombinovat kromě základní čtyřstupňové přímo řazené převodovky i s třírychlostní samočinnou z vlastní produkce.
Ascona měla být původně variantou Kadettu, nakonec se z ní však stal samostatný model; Představena byla v roce 1970
Jméno obce u jezera Maggiore v kantonu Ticino, tedy v italsky mluvící části Švýcarska, použil pro místní trh rüsselsheimský „blesk“ již několikrát předtím. Například na konci 50. let minulého věku u speciálních modelů Rekordu P1, o dekádu později pak u varianty Kadettu B, kterou prodával v zemi helvétského kříže pod názvem Ascona 1700.
V případě pozdějšího „áčka“ se jednalo o vůz střední třídy. Původně měla být variantou Kadettu, nakonec se však stala samostatným modelem. K prodejcům zamířila hned v listopadu 1970.
Jednoduše ve třech podobách
Podvozek měl rozvor 2430 mm a kola od sebe dělilo 1329, respektive 1320 mm. Přední náprava se stabilizátorem spočívala na dvojitých trojúhelníkových ramenech, vzadu byla ramena vlečená ustavená panhardskou tyčí. Opel použil moderní a přesné hřebenové řízení, dvouokruhový hydraulický brzdový systém s posilovačem se spoléhal na přední kotouče, vzadu však musely stačit bubny. Ascony první generace vážily podle provedení od 870 do 1025 kg, tudíž s decelerací nebyl problém.
Kupé i sedan sdílely techniku se sportovním modelem Manta
Jednoduché, ale příjemné tvary samonosných ocelových karoserií vznikly v designérském centru General Motors, byl za ně zodpovědný Charles „Chuck“ Jordan. Doba amerických ozdob skončila... Zaujaly hlavně kulaté přední světlomety s jedinou ostřikovací tryskou vsazené do hranatějších rámečků, zpočátku byla maska výhradně z hliníku. Koncové reflektory měly podobu úzkých obdélníků a nezřídka se používaly pneumatiky s bílými pásky na bocích. A co interiér? Na přístrojové desce byly jen dva výdechy ventilace.
Hned od počátku se v Bochumi vyráběly dvou- a čtyřdveřové sedany ve standardní a komfortní verzi (Basic a L). Na délku měřily 4124 mm, na šířku 1630 mm a do výšky čněly jen 1385 mm. Tříprostorové modely pojaly 422 l zavazadel. Ano, dnes by šlo o decentně přerostlé malé vozy...
Kombi Caravan v luxusním provedení Voyage se vyznačovalo dřevěným dekorováním na bocích po vzorů amerických kombíků
Třetí karosářská varianta, 4180 mm dlouhé a 1400 mm vysoké třídveřové kombi existovala jak pod tradičním názvem Caravan, tak i coby luxusní Voyage s dřevěným dekorem na bocích a leckdy i vinylovými střechami. Vždy disponovala tenkými C-sloupky, celkem byly tedy na vozech čtyři. Kvůli tuhosti karoserie. Kombíky také měly svislá zadní světla.
Nové motory
V březnu 1971 přišla na trh sportovní Ascona SR s motory 1.6 S (59 kW/80 k) a novým 1.9 S (1897 cm3/66 kW/90 k), jinak opět na přání s automatem. Charakterizovaly ji tvrdší odpružení, sportovní volant, otáčkoměr, palubní deska s dřevěnou dýhou, přídavné přístroje na zvláštní konzole (hodiny, ampérmetr a měřič tlaku oleje), dvojité pruhy na bocích karoserie, chromovaná koncovka výfuku a ocelová kola bez krytů.
Upalovala až 160 km/h, každých 100 km však za služby žádala klidně 13,5 l paliva. Do nádrže se vešlo přitom jen 46 l drahocenné tekutiny, takže majitelé museli zamířit k čerpacím stanicím už po 340 kilometrech...
V roce 1971 dostala Ascona několik nových motorizací a také lehce osvěžený vzhled – všimněte si celkového ztmavnutí předních partií
V červenci 1971 se představila nejslabší dvanáctistovka (1196 cm3) S s výkonem 44 kW (60 k). Jednalo se o jednotku OHV s tyčkovým rozvodem a boční vačkou poháněnou jednoduchým válečkovým řetězem. Na německých dálnicích ani nedokázala překonat stočtyřicítku, ale v průměru spolykala jen deset litrů benzinu na sto kilometrů. Doma se však prodávala až od března 1972, nejprve mířila pouze do ciziny.
Cizelování vzhledu
V srpnu 1971 následovaly první vizuální změny. Přední světlomety dostaly černé obruby místo hliníkových, také maska chladiče byla od té doby tmavá, její orámování včetně středové lišty propojující logo automobilky však zůstalo lesklé.