Původně na zahradě vily začaly v polovině dvacátých let minulého století vznikat dlouhé motocykly Čechie-Böhmerland. Dnes se jim budeme věnovat v našem seriálu Příběhy zaniklých značek.
Jen patnáct let vznikaly motocykly Čechie-Böhmerland na severu Čech. Ve skutečnosti měly na svých nádržích vždy jen jednu část zmíněného jména. Čechie, pokud byly určené pro zákazníky tehdejší Československé republika a Böhmerland, pokud putovaly do zahraničí. Šlo o nejdelší motocykly na světě, které měřily na délku 3,2 metru a byly určeny pro přepravu tří lidí. Speciální armádní verze uvezly dokonce až čtyři pasažéry.
Motocykl zkonstruoval na začátku dvacátých let mechanik a konstruktér Albin Hubo Liebisch z Rumburku. Pocházel sice z rodiny zahradníka, ale daleko více než kytičky ho zajímaly stroje. Nejprve se vyučil mechanikem u prodavače šicích strojů, ale v roce 1907 ho zlákal inzerát, v němž jistý německý šlechtic sháněl osobního šoféra.
V Německu zůstal až do začátku první světové války. Z ruské fronty se vrátil se zraněním a našel si zaměstnání v kopřivnické automobilce. Zde se údajně seznámil i se slavným konstruktérem Hansem Ledwinkou. V roce 1920 se ovšem vrátil do svého rodného kraje a začal pracovat jako montér v dílně Alfreda Hieleho. To byl sice majitel významné textilní továrny, ale současně nadšený příznivec automobilů a všech věcí s nimi souvisejícími.
Znal se dokonce i s Etorem Bugattim a do Krásné Lípy dovážel podvozky s motory. Zde pak vozy dokončoval podle přání zákazníků. Zároveň založil Severočeský svaz automobilistů a účastnil se různých závodů.
Za nápadem na zkonstruování dlouhého motocyklu byla skutečnost, že lidé už tehdy toužili podnikat delší cesty, avšak na automobil měl málokdo. Proto se velká část motocyklů vybavovala přívěsnými vozíky. Liebisch se rozhodl vytvořit stroj, který by tři lidi přepravil i bez vozíku. A s ním samozřejmě ještě o jednoho více.
Unikátní konstrukce
Liebisch tedy použil dlouhý rám, do něhož vložil motor vlastní konstrukce. Tím byl čtyřdobý jednoválec se zdvihovým objemem 598 cm3 a výkonem 16 koní. Měl odkrytý vahadlový mechanismus a ztrátové mazání. To znamenalo, že jezdec se z projížďky vracel rovněž důkladně promazaný. Motor byl navíc velmi hlučný.
Na sklonku třicátých let pak Liebisch zkonstruoval také dvoudobý jednoválec 350 cm3. Na tehdejší dobu měl sice špičkovou konstrukci, ale nebyl příliš spolehlivý a zákazníci si ho neoblíbili. Právě ten se montoval do nejmenší "lidové" Čechie, která je vystavena například i v dopravní hale Národního technického muzea.
Tento motocykl již má nádrž na obvyklém místě mezi řídítky a sedlem. Dříve vyráběné "dlouhé"modely si vozily zásobu paliva ve dvou nádržích umístěných nad zadním kolem. To ale nebyla jediná specialita těchto motorek s "jezevčíkovitým" tělem. Například disky kol se vyráběly také z lehkých slitin, což byl tehdy naprostý unikát. Také používaná kombinace barev byla dosti neobvyklá. K dispozici byly stroje lakované buď červeno-žlutě, nebo zeleno-žlutě/šedě.
Zájem postupně uvadal
Jak o dlouhé typy, tak i kratší verzi Touring, byl ve dvacátých letech velký zájem. Proto si manželé Liebischovi koupili v roce 1931 bývalou továrnu na zemědělské stroje v Kunraticích u Šluknova a výrobu přemístili tam. Zlaté časy už ale byly pryč. V celé továrně pracovalo maximálně deset zaměstnanců. Ti samozřejmě nevyráběli motocykl celý. Například části motoru se odlévaly v rumburské slévárně, hliníkové disky zase ve Varnsdorfu.
Problém byl údajně i s odbytem. Zájemce si musel motocykl objednat přímo v továrně, což samozřejmě mnohé odradilo. Naopak lákadlem byl výhodný splátkový kalendář. V technickém průkazu ale pak bylo zapsáno: "Toto motorové kolo jest majetek firmy Albin Liebisch Kunratice a bez souhlasu této nesmí býti kolo prodáno, zabaveno neb zastaveno. Opravy v cizích dílnách nezaplatí firma Albin Liebisch. Tuto klausuli může jedině firma Albin Liebisch Kunratice zrušiti." Příslušné splátky se pak platily složenkami.
Výrobu motorek pak ukončila válka. V Liebsichově továrně se dělaly součástky granátů a speciální výztuhy do letadel typu Junkers.
Po roce 1945 chtěl Liebisch výrobu motocyklů obnovit, ale místo toho údajně kvůli jedné nezaplacené faktuře putoval do pracovního tábora. Ještě předtím ho brutálně zmlátili. Nakonec dostal v roce 1946 povolení odcestovat za příbuznými do německého Pasova. Zde vyráběl ruční vozíky a nadále pracoval na nových typech motocyklů. Ty se ale nikdy vyrábět nezačaly.
Albin Hugo Liebisch zemřel roku 1965 a pohřben je v Pasově.
Údaje o počtu vyrobených motocyklů Čechie-Böhmerland se různí. Některé prameny uvádějí až tři tisíce kusů, jiné jen zhruba 1200. Existovalo pět různých typů - dlouhý (600 cm3), krátký (600 cm3), čtyřmístný armádní se dvěma převodovkami (600 cm3), 350 cm3 a 700 cm3.
Do dnešních dnů se dochovala asi stovka těchto svérázných a pozornost budících motocyklů. Jejich majitelé se pravidelně účastní srazů v Krásné Lípě, kde má Albin Hugo Liebisch jako jeden z mála sudetských Němců svoji pamětní desku.