Její vznešené stroje vozily potentáty a smetánku, dnes po nich touží sběratelé. Znáte historii slavné španělsko-švýcarské automobilky?
Patřila k nejproslulejším předválečným automobilkám, její vznik však paradoxně provázela hezká řádka neúspěchů. Celé to začalo v roce 1898, když začal španělský lajtnant dělostřelectva Emilio de la Cuadra Albiol v Barceloně stavět elektrické automobily. Firmu založil poté, co prodal svou úspěšnou elektrárnu, takže jisté zkušenosti s volty a ampéry již měl. Nejprve v jeho firmě vznikly prototypy nákladního vozu, osobního vozu a také autobusu, ty však trpěly na rychlé vybíjení baterií. Přišel tedy s nápadem nechat akumulátor při jízdě dobíjet spalovacím motorem, to však problém nevyřešilo. Dokončené vozy měly i tak bídný dojezd, proto byl nucen přejít k výhradně spalovacím motorům.
Do své firmy přibral na doporučení svého spolupracovníka Carlose Vellina (mimochodem majitele továrny na baterie) švýcarského konstruktéra Marca Birkigta, který navrhl motory a posléze další prvky vozidel. Firma La Cuadra ale vyčerpala své finanční možnosti a musela v roce 1901 zavřít krám.
Pokus číslo dva
V roce 1902 získal jeden z bývalých akcionářů zaniklé automobilky José María Castro Fernández finanční prostředky a angažoval její bývalé pracovníky, včetně Birkigta. Tím vznikla společnost J. Castro Fabrica Hispano-Suiza de automoviles. Nejprve dokončovala vozy, které nestihly být vyrobeny pod bývalým vedením, Birkigt pak pracoval na nové technice. V roce 1903 automobilka představila nový vlastní vůz s motorem o výkonu 7 kW a na svou dobu nezvyklou čtyřstupňovou převodovkou.
Tento model měl úspěch, zákazníci koupili více než čtyři kusy, Birkigt mezitím pracoval na zcela novém dvouapůllitrovém čtyřválci s výkonem 10 kW a separé vačkovými hřídeli pro sací a výfukové ventily. Bohužel i tato nová automobilka vyčerpala své zdroje a v březnu roku 1904 ukončila činnost.
A hned stejného roku se do hry vkládá průmyslník Damiá Mateu Bisa, který se svým společníkem Franciscem Seixem povolává zpět do práce Birkigta a zakládá automobilku Hispano-Suiza, Fabrica des automoviles S.A. Název odkazuje na spojení španělského kapitálu (Hispano) a Birkigtova švýcarského technického umu (Suiza). V roce 1904 vznikají první dva vozy, jeden s názvem 10 CV, druhý se jmenoval 14-16 CV. O tři roky později má automobilka svůj první šestiválec.
V následujících letech vznikaly další a další typy a značka si brzy vybudovala renomé díky kvalitní technice. Zakládá své pobočky v různých městech Evropy a v roce 1911 otevřela také další výrobní závod ve francouzském městě Levallois-Perret. Vůz si od ní pořídil i španělský král Alfonso XIII. Během první světové války Birkigt konstruoval letecké motory, jejichž licenční výroba probíhala v jedenadvaceti závodech po celém světě. Vůbec nejpoužívanějším kapalinou chlazeným leteckým motorem Velké války byl vidlicový osmiválec Hispano-Suiza 8. V této době získává automobilka svůj emblém čápa, jehož obrázek mělo na svém stroji SPAD S.VII (hádejte, čím byl poháněn?) francouzské letecké eso Georges Guynemer.
Úspěchy automobilky pokračovaly hned po první světové. V roce 1919 představuje vůz H6, poháněný řadovým šestiválcem OHC o objemu 6596 cm3. Šlo mimochodem o první automobil s posilovačem brzd. Licenci na H6 zakoupila v roce 1924 také firma Škoda a vyráběla ho pod názvem Škoda Hispano Suiza 25/100 HP. Hned první vyrobený kus zakoupila Kancelář prezidenta republiky za astronomickou sumu 280 000 Kčs, vozil prezidenta Masaryka až do roku 1935. Různé vozy byly kapotovány věhlasnými karosárnami a staly se ozdobami garáží mnoha dobových potentátů a celebrit – jezdili s nimi švédský král Gustav V, Carlos II. rumunský, Albert Einstein, Coco Chanel nebo Pablo Picasso.
Po začátku Španělské občanské války v roce 1936 přebírá katalánská vláda kontrolu nad továrnami Hispano-Suiza. V roce následujícím získává francouzská vláda 51% podíl ve francouzských výrobních závodech značky a ukončuje zde výrobu automobilů v roce 1938 kvůli nutnosti produkovat letecké dvanáctiválce 12Y do svých vojenských letadel. V roce 1940 zakládá Hispano-Suiza společně s dalšími subjekty značku S.I.A.T. – předchůdce současného SEATu.
Hispano-Suiza a současnost
Automobilka jako taková končí v roce 1946 kvůli rozložené ekonomice a poválečným sankcím, její majetek kupuje španělský výrobce náklaďáků Pegaso. Za dobu své existence vyrobila více než 12.000 vozů. Francouzská divize po druhé světové válce pokračuje ve výrobě pro letecký průmysl, v roce 1968 ji kupuje společnost SNECMA. Slavnou značku v roce 2019 oživil prapravnuk jednoho ze zakladatelů, Migule Suqué Mateu, když začíná vyrábět ručně stavěné luxusní elektromobily Carmen s výkonem 750 kW, následované ještě výkonnější 820kW verzí Carmen Boulogne.