Defender jsme si v poslední době připomněli několikrát. Jako definitivní tečku za příběhem této legendy tu ale máme ještě jeden bonus v podobě rekapitulace osobních zážitků. Jak jsem psal v nedávném „testu“, není toho úplně málo.
Pokud si to správně pomatuji, pak má první osobní zkušenost s Defenderem souvisí s otevřením Motorlandu v Bělé pod Bezdězem, kde jsme na tamní akci jezdili se vším, co měl tenkrát tento areál k dispozici. A to znamenalo i projížďku s jejich Defenderem, což byl údajně vysloužilý válečný veterán. Do Bělé jsem jel několikrát fotit a tohle auto sloužilo jako „přítel na telefonu“. Kdybychom zapadli, přijelo by nás vytáhnout. Naštěstí to nikdy nebylo potřeba.
O mnoho zajímavější vzpomínka na Defender se datuje někdy do roku 2010, kdy na jedné české zimní prezentaci Land Roveru byl k dispozici Defender s pásy a střešním nosičem. Měl novináře odvézt pár kilometrů na sjezdovku, přičemž nás bylo zhruba dvanáct. Po cestě tam jsme jeli na střeše tři, po cestě zpátky jeli na střeše všichni. Každý sebemenší boční náklon byl zajímavější, než jsem si dokázal kdy představit.
Má první osobní zkušenost s Defenderem se datuje do roku 2009, kdy jsme v rámci otevírání Motorlandu v Bělé pod Bezdězem jezdili s jejich vojenským veteránem. Mnohem zajímavější zážitky následovaly později
Velmi speciální událostí byl i test Land Roveru Defender v provedení Double Cab Pick-up, se kterým jsem vyrazil na lyže do Alp. Kombinace auta bez navigace, lajdácké přípravy celé posádky a spěchu při odjezdu znamenala kvůli chybné navigaci místo osmihodinové cesty neplánovaný průjezd Brennerským průsmykem tam a zase zpátky a patnáct hodin za volantem. Nikdy v životě jsem tak dlouho v Defenderu v kuse nejel. Po absolvování celé této anabáze jsem měl pocit, že mi odumřelo pravé koleno.
Jo to tenkrát, to jsem byl ještě mladý junák...; jednou před Vánocemi jsem také dostal nápad vykašlat se na klasické vánoční perníčky, a tak vznikly perníky ve tvaru Defenderu; v Solihullu jsem potkal něco, co už jsem nikdy nepotkal; a došlo i na dávné předky
Jednou se také na jedné prezentaci jeden Defender při testovací jízdě převrátil na bok. Nic dramatického se nestalo, asistenční Disco vrátilo Defík na kola, dolil se olej, vyklepal blatník a druhý den jsem s ním absolvoval cestu do Prahy. Jiný kolega zase bude vyprávět živou vzpomínku, jak šel se závodním Defenderem takzvaně „přes boudu“.
Všechny vzpomínky najdete ve fotogalerii, pokud jste náhodou minuli závěrečný test verze Heritige, následujte tento odkaz.
Defender byl hodně za zenitem už dříve, ale pořád měl své velké kouzlo. Stručně řečeno, v ceníku Land Roveru mi bude chybět, přestože drtivá většina zákazníků si jeho absence ani nevšimne. Já na něj budu vzpomínat vždy jen v dobrém.
