(test) Nemalou roli v nabídce Fiatu hrají užitková auta. Otestovali jsme ale osobní verzi jednoho z nich a to, jak moc se blíží klasickým MPV.
Kapitoly článku:
O tom, že Fiat malé náklaďáčky prostě umí, se není třeba dlouho dohadovat. Od dob prapůvodního Fiatu Multipla odvozeného z legendární šestistovky si jména jako Ducato nebo Fiorino vydobyla mezi drobnými živnostníky a přepravci vysoké renomé dané jejich výbornými užitkovými vlastnostmi i provozní odolností.
Plejádě užitkových modelů vzniklých z letité spolupráce Fiatu a PSA se vymyká typ Dobló představený v roce 2000. Fiat ve druhé polovině devadesátých let ignoroval jindy osvědčený společný postup s francouzskými konkurenty a nezachytil tak nástup veleúspěšné generace středních dodávek, jmenovitě Citroënu Berlingo, Peugeotu Partner a později i Renaultu Kangoo. Fiat si tedy pomohl z vlastních zdrojů a Doblò tak bylo naroubováno na podvozkové skupiny malého Punta. Zpoždění za konkurencí Fiat velmi zdatně dohnal - do konce loňského roku si Doblo pořídilo okolo milionu zákazníků. Také novinka je výlučně italskou konstrukcí a, jak tomu tak dnes u úspěšných typů zhusta bývá, bude z továrny v Tureckém Efesu nějaký čas vyjíždět po boku souběžně s původním modelem.
Nové Dobló obligátně povyrostlo a rozhodně ne málo. Markantní je především o 110 mm větší šířka a o 155 mm více na délku. Vůz se vyrábí až v sedmi různých verzích včetně šasi osazeného pouze kabinou připravené k montáži různých nástaveb, to vše v kombinaci se dvěma délkami rozvoru. Dnes se ale zaměříme na sedmimístné provedení pro přepravu osob označované u Fiatů tradičně jako Panorama. Privilegované postavení této modifikace potvrzovalo jeho osazení nejvýkonnějším dodávaným turbodieselem 2,0 MTJ.
Švihák turínský
Silná konkurence Citroënu Berlingo, Peugeotu Partner, Renaultu Kangoo ale také Volkswagenu Caddy, Fordu Transit/Tourneo Connect či modelu Opel Combo, velela Fiatu přibalit novému Doblu na cestu něco přidané hodnoty v podobě atraktivního designu, jakého se předchozímu provedení dostávalo menší měrou. Ne že by to bylo u užitkových aut nějak nezbytné, ale i vzhled se v dnešní zvrácené době u malých dodávek aut počítá. V téhle disciplíně jsou Italové tradičně silní v kramflecích, takže nepřekvapí, že výsledek jejich kreativního snažení je více než potěšující.
Společným znakem Dobla i všech jeho konkurentů je ze zištných důvodů škatulovitá stavba karosérie, Fiat ale použitím prostředků známých z osobní produkce dosáhl mnohem hodnotnějšího dojmu. To platí zejména o testovaném provedení Panorama, které se svým zevnějškem seč mu síly stačí snaží přiblížit populárním rodinným přibližovadlům z rodu MPV.
Dobló na pohled působí nečekaně subtilním dojmem a to především, co se šířky týče. Hodně vysoké přídi dominuje olbřímí maska chladiče ve stylu Audi single frame, dynamičnost vzezření dodávají kapky dvojitých hlavních světel a praktické stránce věci je učiněno za dost černým oplastováním po stranách masivního nárazníku. Boční profil odlehčuje i prodlužuje hladká stoupající line oken stejně jako zatmavení všech sloupků vyjma toho posledního. Rušivým dojmem na mě nepůsobila ani nezbytná kolejnice šoupacích bočních dveří zamaskovaná lakováním v barvě laku. Takové samozřejmosti jako jsou střešní ližiny nebo blinkry ve zpětných zrcátkách není snad ani nutné komentovat. V poměru k bočnímu masivu karoserie vypadala trochu komicky jasně užitková patnáctipalcová kola.
Na přísně hranatém zadku auta by za normálních okolností nebylo nic zajímavého nebýt skla v zadních dveřích plynule přecházejícího v lesklý černý plast s s logem Fiatu a označením modelové řady sahající do úrovně horního oblouku podběhů.
Uvnitř skoro jako v autobusu
Ať už se chystáte usednout na některé z předních křesel, nebo proniknout do zadního oddílu bočními „šoupačkami“, není bezprecedentně pohodlné nastupování na palubu Dobla nic proti prostorovým orgiím, jaké vás čekají uvnitř.
Jen co jsem se patřičně uvelebil na řidičově rozhledně (jinak toto místo těžko nazvat), musel jsem si jednu lípnout, jestli se mi to náhodou nezdá. Co? Nevídaně prostorný dojem, který jako by vůbec nepatřil do téhle kategorie aut. Spíše se mi v blahé paměti vybavil nesmazatelný pocit ze sezení za volantem staré Karosy spojený právě s onou velkolepou vzdušností všude kolem.
Když jsem si trochu zvykl, začal jsem se rozhlížet okolo. Podobně jako mnoho jiných výrobců si i Fiat oblíbil ozvlaštňování interiérů rozměrným barevným dekorováním rozličných partií. Ne že by snad byly tvary přístrojovky ve svém základu nějak zvlášť unylé, široké červené pásmo z nespecifikovaného umělého materiálu ale přineslo zajímavé osvěžení, třebaže mi jeho povrchová úprava nejvíce připomínala socialistické lino ze sedmdesátých let. Rudá červeň zatraktivňovala i výplně dveří a středy sedaček vrcholné výbavy, v kůží obšitém provedení i hlavici šaltpáky a její manžetu.
Samotná palubka splňuje všechna základní funkční i stavební kriteria. Levnější původ nezapře středový panel v tradiční fiaťácké konfiguraci s lesklým panelem rádia na vrcholu a ovládáním topení i chlazení na spodku vyvolávajícím reminiscenci na tehdy „hi-tech“ přístrojovky ve Fiatech a Alfách z osmdesátých let. Faktem nicméně je, že dvouzóna fungovala zcela bez připomínek, snad jen automatický režim by mohl být trochu akčnější. Šikovným doplňkem je zásuvka napájení přenosné navigace na vrcholu palubky.
Také přístrojový štít s displejíčkem palubního počítače ve svém středu je starým známým z Punta. Ke všem třem displejům (informační systém, rádio,topení) směřuje malá výtka stran jejich archaické „digi“ grafiky a složitému způsobu seřizování kontrastu. Děje se tak prostřednictvím menu ovládaného skupinou tlačítek umístěných vlevo vedle volantu mimo zorné pole řidiče.
K autokarovému posezu na řidičově místě jsem neměl zásadnějších připomínek, pohodlí i opora těla u předních vyhřívaných seslí odpovídá primárnímu určení auta. Multifunkční volant převzatý z Brava nejde příliš poklopit do horizontálního směru i zde ale platí, že je vše v souladu s charakterem stroje. Opomenout nelze ani velkolepý výhled dopředu a do stran, moc velká kupodivu nejsou vnější zpětná zrcátka skrývající zraku řidičově tu a tam nějaký podstatný detail z dění za vozidlem nebo vedle něj a znesnadňující couvání. Ještě že tu máme uječené parkovací senzory.
Pakliže vepředu se cítíte jako v hodnotně vybaveném osobáku s přidanou hodnotou obrovského prostrou všude kolem, od druhé řady dále už jsou znát citelné limity dané ryze užitkovým původem vozu. Začněme ale těmi příjemnějšími věcmi. U aut s bočními šoupačkami není právě běžné, aby jejich skla byla vybavena klasickým vertikálním spouštěním pomocí elektromotorků. Díky šířce karoserie i jejímu rozvoru se cestující na třech samostatných sedačkách v žádném směru necítí utiskováni, velkým plusem je zejména pohodlná výška sedáků nad podlahou poskytující stehnům pasažérů dostatečnou oporu. Úzké šoupačky z dodávky nemohou ze své konstrukční podstaty poskytnout dostatečnou oporu loktům a lámání vazu cestujících v případě kolize by jistě lépe zamezily výše vysouvatelné opěrky hlavy. Také otevírání bočních dveří zevnitř, pomocí soustavy madel a tlačítek mi přišlo zbytečně komplikované.
Testovaný exemplář byl navíc obdařen příplatkovou třetí řadou sedadel. Dvě křesílka jsou uchycena o poznání níže nad podlahou než řada před nimi a nejen z tohoto pohledu je nelze hodnotit jako plnohodnotná. Propracovanosti moderních MPV nedosahuje také nemožnost zasunout sedačky pod podlahu a jediným řešením při tužbě po využití celého zavazadelníku je jejich kompletní demontáž a následný přesun do garáže. Přístup je možný dvěma způsoby, buďto po sklopení některého z bočních sedadel ve „dvojce“ nebo přímo pátými dveřmi otevíranými v dostatečném úhlu vzhůru k nebi. Dovedl bych si představit, že rozdělení dveří do dvou svisle rozdělených křídel by bylo praktičtější, ale chápu estetický záměr designerů.
Nakládání batožiny je nicméně příkladně snadné. Zásluhu na tom má jak nízká nákladová hrana umístěná 580 mm nad zemí, tak pravidelné tvarování samotného skladu zavazdel. V případě pětimístného uspořádání se můžete těšit na základní objem 790 l, minimální vnitřní šířku 1 110 mm, délku 910 mm. U sedmimístné konfigurace počítejte jen se symbolickým prostorem situovaným navíc hodně na výšku. Praktickým doplňkem je polohovatelný kryt kufru s nosností až 70 kilo.
