Test ojetého Seat Leon: kompaktní sympaťák

Kapitoly článku:

• Omluva za Toledo II, Změna charakteru, Široká škála motorů, Nespočet variant
• Zkoušený vůz, Na první pohled, Praktická záď
• Kokpit na úrovni třídy, Skromné plasty, Pracoviště řidiče
• Slušný zavazadelník, Za volantem, A vystupujeme
• Stručné technické údaje, Naměřené hodnoty
• Kompletní fotogalerie

---

Omluva za Toledo II

Analogie s Golfem samozřejmě není čistě náhodná, neboť také Leon stanul na oblíbené podlahové plošině, kterou využívala svého času celá škála vozů koncernu VW Group od Škody Octavie po Audi A3. Když se v roce 1998 v Paříži představila druhá generace Seatu Toledo, sklidila zaslouženou kritiku za koncepci zadní části své karosérie. Zákazníci totiž byli z první generace Toleda zvyklí na zavazadlový prostor enormního objemu a znamenité přístupnosti díky výklopné zádi, generace nová však byla koncipována jako klasický čtyřdvéřový sedan. Ten sice ukrýval velkorysý objem 500 litrů, nicméně jeho využitelnost byla omezena díky krátkému víku. Výrobce však uklidňoval, že milovníci starých pořádků nebudou zklamáni. Hned v následujícím roce se proto na autosalonu ve Frankfurtu představila pětidvéřová verze Toleda s vlastním označením Leon. Ano, vůz na první pohled vypadal jako podivný kříženec Toleda a Ibizy, avšak měl dvouprostorovou karosérii s nijak objemným, ale zato snadno přístupným zavazadelníkem, takže Seat svému slibu dostál. A i vzhled nového modelu se dříve nebo později zalíbil většině potenciálních zákazníků. Nebylo pochyb o tom, že se Leon stává pro značku jedním z nejdůležitějšách modelů.

 

Změna charakteru

Toledo II a Leon se na první pohled shodují karosérií od přídě až k zadním okrajům zadních bočních dveří. Rovněž podvozek zůstal prakticky beze změn, totéž lze říci i o uspořádání interiéru a rozsahu výbavy. Leon s Toledem sdílí shodný rozvor náprav, ale je v porovnání s ním o více než čtvrt metru kratší. V provedení s poháněnou pouze přední nápravou dosahuje základní objem zavazadelníku na třídu slušných 340 litrů, ačkoli je takřka o třetinu menší než ten u Toleda. To však plně vynahrazují přístup k zavazadlům a variabilita celého prostoru. Přesto Leon působí zcela odlišným charakterem a dle našich předchozích zkušeností, publikovaných na tomto místě, se mírně odlišně také chová. Slušný výhled mu dává v omezených prostorech i v zatáčkách patřičnou hbitost a dravost. Nikoli však s pohonnou jednotkou, jíž byl osazen námi testovaný vůz...

Široká škála motorů

I přes jedinou karosářskou variantu tento hatchback nižší střední třídy převyšoval většinu svých konkurentů rozsahem výběru pohonných jednotek. Do prodeje vstupoval pouze se šesti motory, ale nabídka se rozrůstala a třeba na sklonku roku 2001 narostla již na devět jednotek. Mezi zážehovými motory se stala základem šestnáctiventilová „čtrnáctistovka“ se skromným výkonem 55 kW, následovaly jednotky 1,6 MPI/74 kW (záhy nahrazená šestnáctiventilovou variantou s výkonem o 3 kW vyšším, kterou jsme vám představili i v ojetém Volkswagenu Bora na tomto místě), 1,8 20v/92 kW, 1,8 20v Turbo/132 kW a vrcholem se stal vidlicový šestiválec 2,8 VR6/150 kW, který později nahradila výkonnější verze motoru 1,8 20v Turbo, známá z Audi S3, o výkonu 154 kW. Následovala čtveřice vznětových čtyřválců s přímým vstřikováním, představovaná jednotkami 1,9 SDI/50 kW a 1,9 TDI ve výkonových variantách 66, 81 a 110 kW.

Nespočet variant

Standardně se dodávaly pětistupňové převodovky s manuálním řazením a jejich šestistupňové verze pro motory 1,8 20v Turbo, 2,8 VR6 a 1,9 TDI/110 kW, zatímco „automat“ bylo možno pořídit pouze v kombinaci s atmosféricky plněnou variantou dvacetiventilového čtyřválce. Leon se stal prvním modelem značky Seat s pohonem všech kol, který bylo možno získat ke třem motorům s šestistupňovými skříněmi, přičemž pro VR6 byl standardem. Koncepce tohoto pohonu spočívá na spojce Haldex a jedná se o stejný systém, jaký se používal také třeba v Octaviích první generace. Pro modelový rok 2002 byly připraveny výbavové stupně Stella, Signo, Sport a Cupra, přičemž ceníková cena začínala na 419 000 Kč za 1,4 16v Stella a končila na 929 900 Kč za šestiválcovou Cupru. Standardní výbava již u Stelly byla rozsáhlá a zahrnovala například kotoučové brzdy na všech kolech, ABS, čelní airbagy, posilovač řízení, elektrické ovládání předních oken, rádio Brisa, centrální zamykání s dálkovým ovládáním nebo střešní spoiler nad zadním oknem. V paletě výbavy dodávané k lepším verzím nebo za příplatek nalezneme při pohledu do dobového ceníku také boční airbagy (12 010 Kč), automatickou klimatizaci Climatronic (41 900 Kč), kožené čalounění s elektricky ovládanými předními sedadly (58 650 Kč) nebo dešťový senzor pro stěrače a ztmívací zpětné zrcátko (3 910 Kč).