Test Honda Accord 2,0: sporťák s automatem

Kapitoly článku:

• Úvod, Nabízená provedení, Zkoušený vůz
• Pohled zvenčí, Uvnitř, Pracoviště řidiče
• Na silnici, Nač si dávat pozor, Závěr, Stručné technické údaje, Zrychlení z 0 na 100 km/h
• Kompletní fotogalerie

---

Model Accord zvolila automobilka Honda jako první, který měl upevnit náklonnost evropských zákazníků tím, že byl vyráběn přímo v Evropě. Vozy Accord 5. generace tak začaly roku 1992 vyjíždět z nové továrny v britském Swindonu, a to výhradně jako čtyřdveřový sedan. Na evropském trhu byl doplněn ještě variantami kombi a kupé, které se však dovážely z továren v USA. Tento Accord prošel faceliftem v roce 1996, který vozu konečně vtisknul charakteristickou masku chladiče a opatřil jej dvojitými hlavními světlomety, ale především nevšedním motorem 2,2i VTEC/110 kW, jenž se stal alternativou k jednotkám 1,8i/85 kW, 2,0i/96 kW a, rovněž novému, vznětovému motoru s přímým vstřikem nafty 2,0i TD/77 kW. Zajímavé je, že všechny tyto motory si vystačily s jedinou vačkovou hřídelí a rozvodem SOHC, ačkoli kromě vznětové varianty využívají techniky čtyř ventilů na válec. Za důležité pokládám upozornit na to, že nejvýkonnější motor 2,2i VTEC patřil mezi vůbec první sériově vyráběné jednotky, vybavené proměnlivého časování ventilů. Na sklonku roku 1998 však přišla generace šestá, jež byla k dispozici kromě karosérie sedan konečně i jako hatchback. Délka novinky se zmenšila o 90 mm a rozvor náprav klesl o 50 mm (šířka však narostla o 30 a výška o 50 mm), přesto se konstruktérům podařilo vytvořit vůz s objemnějším zavazadlovým prostorem a větším prostorem zvláště pro cestující vzadu.

Nabízená provedení

Standardní výbava všech verzí byla dle tradic rozsáhlá. Každý Accord šesté generace, prodaný na našem trhu, tak byl vybaven čtveřicí airbagů, ABS s rozdělovačem EBD, centrálním zamykáním, elektrickým ovládáním všech oken, imobilizérem, elektricky stavitelnými zrcátky či výškově stavitelným volantem a sedačkou řidiče. Všechny pohonné jednotky v nabídce, v době příchodu na trh výhradně zážehové, měly variabilní časování ventilů VTEC. Většina z Accordů byla osazena dvoulitrovými čtyřválci, ale nabízela se také základní „osmnáctistovka“ s výkonem rovných 100 kW a sportovně střižený 2,2 o výkonu 156 kW, určený výhradně pro verzi Type-R, jež byla homologována jen jako čtyřmístná. Stupně výbav se jmenovaly LS a ES, alespoň mechanicky ovládaná klimatizace byla standardem kromě základního Accordu 1,8 LS a sportovního Type-R a ES zahrnovalo krom jiného klimatizaci s digitální regulací, tempomat či litá kola. Zkoušený vůz byl vybaven elektricky ovládaným střešním oknem, changerem na CD v zavazadlovém prostoru nebo audiosoustavou Bose se subwooferem pod zadním oknem. Rádio to bylo znamenité, s čistým a plným zvukem, ale vydatně se v něm ozývaly ruchy od mobilních telefonů. Níže naleznete tabulku nabízených verzí včetně oficiálního ceníku z půle roku 1999. 

 

Zkoušený vůz

Již po první obhlídce připraveného auta jsme si uvědomili svoji nepozornost při jeho výběru. Stříbrná Honda totiž měla automatickou převodovku. Ne že by to byla apriorní vada, ale k takovému vozu se podle našeho názoru příliš nehodí. Jedná se přitom o elektronicky řízené, čtyřstupňové zařízení s klasickým měničem momentu, možností sekvenčního řazení a přemostěním měniče při jízdě vyšší rychlostí na nejvyšší stupeň pro snížení spotřeby. Již při pohledu do technických údajů bylo jasné, že i přes výkonný motor nebudu provozní výkony tohoto vozu nijak oslnivé, což praxe bohužel potvrdila. Z tabulek plyne, že dvoulitrový Accord s „automatem“ zaostává při zrychlení z 0 na 100 km/h v porovnání se slabší verzí 1,8i o 0,5 s a oproti provedení 2,0i s manuálním řazením dokonce o celou sekundu. Accord 1,8i dosáhne rychlosti o 5, Accord 2,0i man. dokonce o 10 km/h vyšší. Accord Type-R má přitom kombinovanou spotřebu vyšší jen o 0,5 l/100 km, zato z 0 na 100 km/h zrychlí za 7,2 s a dosáhne nejvyšší rychlosti 228 km/h…

Námi vybraný vůz byl ve velmi dobrém stavu, exteriér zaznamenal během dosavadního provozu jen několik drobných šrámů, zatímco interiér byl zcela bez vad. Jako nový byl koupen v České republice, ale servisní knížka chyběla. Na tachometru bylo jen těsně přes 100 000 km, ale skutečnou hodnotu bychom odhadovali zhruba o 60 000 km výše. Podrobná prohlídka nás utvrdila v přesvědčení, že tento Accord nebyl bourán. Lakován však byl alespoň přední nárazník. Na karosérii nebyly znát známky koroze, která se vyskytovala v povrchové podobě na dílech náprav, nikoli skeletu karosérie. Nový majitel bude muset zainvesnovat do brzdového systému. Kotouče ještě něco vydrží, ale obložení bylo v katastrofálním stavu, jeho skřípot budil husí kůži nejen na řidiči, ale i na tělech ostatních účastníků dopravního provozu. Zničená byla elektricky ovládaná anténa, toho času uložena ve schránce před spolujezdcem. Výměna provozních kapalin a stěračů bude přitom pochopitelnou samozřejmostí.