Nabídka prémiových kupé střední třídy na přelomu osmé a deváté dekády dávala výběr z pouhých dvou kupé. Když odečteme BMW 3 s pohonem zadních kol, k dispozici už byla jen zkrácená verze Audi 80/90. Dnes už téměř zapomenuté auto. A to je podle nás nevyčíslitelná škoda.
Ačkoliv se klasické Audi Coupé navenek tváří jako pravověrné dvoudveřové kupé, ve skutečnosti jde o třídveřový hatchback. Karoserie vycházející ze sedanu střední třídy byla ve své době úkazem nejen rozmanitostí nabídky, ale zároveň se stala třeba inspirací pro dvě generace pozdějšího BMW 3 Compact, jehož představením jsme loni v květnu minisérii Devadesátky zahájili. Podobný koncept uplatnil později ještě Mercedes-Benz C Sportcoupé, jenž se až do roku 2010 vyráběl pod označením CLC v Jižní Americe.
Zachránce výrobních kapacit
V roce 1989, kdy v Československu vypukla sametová revoluce, se výrobní kapacity automobilky Audi trápily s nedostatečným vytížením. Zastarávající modelová řada velkých sedanů 100/200 už zákazníky nepřitahovala tolik jako dříve, pronajaté produkční kapacity u Audi zredukovalo i Porsche, které je tehdy využívalo. Na záchranu vytížení pásů proto bylo třeba vyvinout atraktivní model, kterým by navíc značka z Ingolstadtu získala nové zákazníky. Stalo se jím nakonec atraktivní Audi Coupé, postavené na bázi modelu 80/90.
O prestiži malého kupé svědčila nejen sportovně dynamická karoserie, ale i cenová politika – vždyť proti už tak drahému čtyřdveřovému sedanu Audi 90 vzrostly ceny kupé zhruba o třináct procent. Se sériovým modelem Audi Coupé se mohla veřejnost premiérově seznámit v Birminghamu už v roce 1988. A protože šlo o kupé pro individualisty, nabídka motorů i pohonných specifikací byla přebohatá.
Například v modelovém roce 1992, z něhož pochází zelené auto na fotografiích, startovala běžná modelová paleta vyobrazenou čtyřválcovou verzí 2.0 E/85 kW, pokračovala pětiválcem 2.3 E/98 kW a končila šestiválcem 2.8 E V6/128 kW. Ke všem variantám bylo možné zvolit buď pětistupňovou manuální převodovku, nebo čtyřstupňový automat. S výjimkou základního čtyřválce byl na přání k dispozici rovněž vyspělý pohon všech kol Quattro s poctivým mezinápravovým diferenciálem Torsen.
Pozice špičkového modelu však byla vyhrazena speciálnímu modelu Audi Coupé S2, vybavenému turbodmychadlem přeplňovaným pětiválcem o výkonu 162 kilowattů. Ten byl vždy osazen kombinací manuální převodovky a čtyřkolky. Z nuly na stovku dokázalo takto vybavené kupé akcelerovat za 6,1 sekundy a zastavilo se až na velmi smělé hodnotě 248 km/h.
Menší, ale skladnější
Coupé bylo proti sedanu Audi 80 generace B4 na délku o 12,5 cm kratší, rozvor třídveřového modelu se proti čtyřdveřovému smrskl o 5,5 centimetru. Navzdory téměř totožnému designu karoserie nabízelo kupé proti limuzíně jednu zásadní výhodu navíc: variabilitu. Místo skromného víka zavazadelníku s pevným zadním oknem mu totiž konstruktéři dopřáli obrovské vzhůru výklopné zadní dveře, jimiž jste mohli navzdory pevnému zadnímu čelu se svítilnami naložit dovnitř třeba i pračku.
Rovněž udivuje fakt, že kupé bylo homologováno jako plně pětimístné auto. Na druhou stranu si však případný prostřední cestující příliš prostoru neužil. Mnohem lépe bylo vzadu dvojici pasažérů, kteří si mezi sebou sklopili pohodlnou loketní přepážku a spokojeně se opřeli do měkkých integrovaných hlavových opěrek.
Daleko větší pohodlí je však v kupé dopřáno řidiči se spolujezdcem sedícím sportovně nízko za stylovou palubní deskou převzatou z běžného Audi 80. Přes dostatečně široké dveřní otvory se nastupuje příjemně, totéž platí pro pobyt na velkoryse dimenzovaných sedadlech, potažených hebkou látkou.
S klasickými modely Audi z osmdesátých let se interiér kupé shoduje například rámovými předními hlavovými opěrkami nebo až nábytkářskou architekturou černých dveřních výplní. Palubní architektura je dodnes hezká, s trojicí centrálních výdechů ventilace se u drahých modelů luxusních značek setkáváme i v současnosti.
Lehké a obratné
Nedá nám to a audi proženeme po silnici. Ve sportovním kokpitu se okamžité cítíme jako doma, audi řidiče ničím nerozptyluje a za jeho volantem se cítí jako ve sportovním modelu. Před sebou vidí jen dvojici kruhových ukazatelů ve stísněném přístrojovém štítu, přední cestující obklopuje robustní, bezpečně působící palubní deska a jejich těla svírají dynamicky vytvarovaná sedadla.
Po spuštění motoru sice optická síla vozu upadá, přesto dvoulitrový čtyřválec odvádí slušnou práci a vůz své značce žádnou ostudu nedělá. Odstupňování převodovky je sportovně těsné, lehké kupé s pohotovostní hmotností 1150 kg na silnici rozhodně nepůsobí jako usedlá rodinná octavia s motorem stejných parametrů. Jestliže na audi některou vlastnost opravdu velebíme, pak snadnou ovladatelnost. A také poslušnost, s níž se vrhá do každé zatáčky.
Díky zkrácenému rozvoru je mrštné a obratné jako kočka, zásluhou nízké stavby se ani příliš nenaklání. Zkrátka po všech stránkách mimořádně vyrovnaná osobnost. Zásluhou tenkých karosářských sloupků navíc poskytuje do všech stran výhled skoro jako z akvária. Když si představíme, že by pod kapotou bušil přeplňovaný pětiválec z verze S2, už máme o svém dalším vysněném autě téměř jasno.
České nečeské
Zářivě zelené kupé na snímcích vlastní už téměř celou dekádu sběratel David, velký příznivec klasických evropských modelů z osmdesátých a devadesátých let. V nabídce jednoho z tuzemských bazarů strávilo jeho auto rok, většinu tohoto času směle startovalo na stotisícové cenovce. Současný majitel je však v září 2015 s trochou štěstí zakoupil za skromnou, třetinovou cenu. Vůz se základním, dvoulitrovým motorem už se chlubí líbivějším provedením karoserie po faceliftu, rozpoznatelným zvenčí především podle kapoty s integrovanou chladičovou maskou v plechovém rámečku.
Atraktivní audi si jako nové pořídil tuzemský zákazník v domácím Německu a ihned poté je zaregistroval v tehdejší ČSFR. Stalo se tak symbolicky na jaře 1992, v posledním roce sjednoceného Československa. A jestliže dnes podobné modely kupují z drtivé většiny firmy, pak tohle auto si pro radost pořídila soukromá starší osoba. Tudíž ještě poctivý motorista ze staré školy, připravený splnit si svůj celoživotní sen. Když se pak krásně zachovalé auto po mnoha letech dostalo do rukou druhého majitele, bohužel už se strefilo do doby módy tuningu.
Na střeše vozu se tak rázem ocitl polep fólií a audi dostalo mohutná kola i další nevkusné doplňky, zbytečně srážející jeho historickou hodnotu. Díky Davidovi se však časem vrátilo do původního stavu a u ostatních sběratelů a příznivců klasických automobilů si opět vydobylo respekt. Ačkoliv jde o základní motorovou specifikaci, výbava je přesto nadmíru bohatá. Vedle posilovače řízení a centrálního zamykání zde nechybějí elektricky ovladatelná zrcátka ani přední okna, u řidiče dokonce s režimem jednoho stisknutí pro oba směry.
Veškerá okenní skla vozu jsou tónovaná, ABS lze dokonce pomocí tlačítka vypnout. Obdiv si zaslouží rovněž vyhledávané originální rádio Audi Gamma. David Kudláček nás však upozorňuje i na další zvláštnosti svého vozu: „Líbí se mi na něm třeba bezrámová přední okna, přední kapota má dokonce hydraulickou vzpěru. A rezerva je zde umístěna přímo v zavazadelníku, nikoliv pod autem. Raritou je ještě páčka pod volantem na spouštění světlometů, přitom v té době už koncernově spřízněný Volkswagen Golf využíval moderní otočný modul.“
| Audi Coupé 2.0 E: Základní technická data |
| Motor |
Atmosférický zážehový čtyřválec vpředu podélně |
| Zdvihový objem [ccm] |
1984 |
| Největší výkon [kW/min-1] |
85/5400 |
| Točivý moment [N.m/min-1] |
168/3700 |
| Převodovka |
pětistupňová manuální |
| Pohon |
předních kol |
| Délka x šírka x výška [mm] |
4366 x 1716 x 1370 |
| Rozvor [mm] |
2556 |
| Objem nádrže [l] |
70 |
| Maximální rychlost [km/h] |
196 |
Článek vyšel v Auto Tipu Klassik 02/2023. Časopis si můžete koupit na ikiosek.cz.