(test ojetiny) Mercedes C 200 K kombi řady W203 se 150 tisíci najetými kilometry umí oslovit širší spektrum zákazníků, než čekáte.
Kapitoly článku:
Tenhle meďour není pro starý
Vypůjčil jsem si parafrázi z mého oblíbeného filmu, a to z jednoho prostého důvodu: také jste měli dodnes pocit, že Mercedes vyrábí vozy určené hlavně spíše pro tu starší část naší populace? Že je pro ty usedlejší řidiče, kteří preferují komfort, bezpečí a ticho? Tak ti, kteří vědí, jak to doopravdy je, nemusí číst dále… Ti ostatní včetně mě mají nyní možnost přesvědčit se, že realita je jiná. Dost jiná v tom, že ojetý kombík řady C s druhým nejslabším motorem dokáže být reprezentativní limuzínou, menším rodinným vozem nebo sportovně naladěnou přetáčivou zadokolko. A to vše za slušný peníz.
Zachovalý kousek
Testovaný vůz byl vyrobený v roce 2003, koupený v ČR, pravidelně servisovaný v autorizovaném servisu a měl jen jednoho majitele. Na svých poctivých 150 000 najetých kilometrů byl v úctyhodném stavu svědčícím o pečlivosti původního majitele - krom pár šrámů na karosérii, lehce zašlých světlometů a od nehtů oťukaných madel předních dveří nic, co by nasvědčovalo takovému nájezdu. Ba naopak, leckdo by řekl, že vůz nemůže mít více jak 100 000 km. Inu, i v české kotlině lze občas narazit na pěkný kus, jen to chce mít notnou dávku štěstí a trpělivosti.
Zeptáte-li se, zda po sedmi letech provozu něco nefungovalo nebo naznačovalo odchod do důchodu, záporná odpověď budiž dostatečnou lichotkou pro stuttgartské mistry. Samozřejmě jsem nějakou tu pihu na kráse hledal, protože ojetina prostě nemůže být dokonalá. A našel jsem - přední sedáky občas podivně vržou. Zajímavé je, že nezáleží na kvalitě vozovky, drobné pazvuky jsou vyluzovány naprosto nahodilým způsobem. Promazání úchytů a ukotvení by možná pomohlo…
Interiér před faceliftem působí zdařileji
Pokud se posadíte za volant, překvapí vás, jak nízko se sedí. Respektive může sedět. Elektricky ovládané sedačky vám dovolí najít tu nejlepší polohu pro řízení, ať už máte 150 nebo 200 cm, a přitom máte stále všechno důležité po ruce. Pokud v Mercedesu nesedíte porpvé, asi vás nepřekvapí dvě zásadní odlišnosti této značky - nášlapné ovládání ruční brzdy vlevo vedle spojky (člověk si zvykne) a pouze levá páčka u volantu, která sdružuje všechny funkce, na které jsme zvyklí, tedy ovládání směrovek, dálkových světel, stěrače a ostřikování stěrače. Pravá páčka je zbytečná, vše se vešlo vlevo a světe div se, ergonomii to vůbec neuškodilo, jakkoli ti, kteří jsou „odkojeni“ jinými značkami, budou chvíli pravou rukou sahat do prázdna. I zde jde ale jen o zvyk.
Prostřední výbava Elegance je více než bohatá a zahrnuje mj. kožená sedadla s vyhříváním, duální automatickou klimatizaci, tempomat či palubní počítač s ovládáním na volantu, tedy vše pro pohodlnou jízdu. Asi jediná výtka k ergonomii - tempomat se ovládá páčkou, která je hodně blízko levému sdruženému pákovému ovladači, takže než si na to zvyknete, někdy mimoděk spustíte spíše blinkr než aretaci rychlosti. Subjektivní dojem z kompaktnosti a přehlednosti celého interiéru jsem měl paradoxně lepší, než když jsem poté usedl do faceliftované verze céčka (od konce 2004), která mi přišla až příliš futuristická.
K zavazadelníku jen toto: objemem je průměrný (cca 450 litrů), pro představu - vešly se mi tam nachlup přesně dva kufry do letadla - jak na výšku po roletku, tak na šířku a výšku. Podlaha pod ním je dvojitá a malý prostor vystačí k uskladnění nějaké autokosmetiky, rukavic a lana. Jak je u Mercedesu zvykem, základní prvky povinné výbavy mají své přesné míst, po levé i pravé straně zavazadelníku jsou k dispozici kapsy a plastová dvířka, ve kterých pak najdete trojúhelník, lékárničku, hever - německý smysl pro detail a přesnost potěší.