Nedávno jsme měli v redakčním testu Škodu Kodiaq RS s benzinovým motorem a trochu jsme si zaspekulovali, že by jí slušel i nový naftový dvoulitr s výkonem 200 koní. Daleko od pravdy jsme nebyli.
Mimořádně tichý a kultivovaný motor
Nizká spotřeba paliva
Skvěle fungující automat
Velký vnitřní prostor
Komfort i na velkých kolech
Vyšší cena
Houpání v komfortním režimu tumičů DCC
9 /10
V diskusích nejenom pod našimi redakčními testy se často setkávám s názorem, že když si někdo může dovolit auto za řekněme jeden a půl milionu, má tolik peněz, že ho nějakých pár stovek navíc na projeté nádrži moc pálit nebude. Moje zkušenosti s majiteli takových aut jsou ale jiné, navíc ani majitelé elektromobilů nejsou výjimkou. Mívají sice karty a čipy pro nabíjení, stejně ale čas od času u obchoďáků „sockují“ (to slovo jsem si nevymyslel, elektromobilisté ho fakt používají) energii zdarma a mohou vyletět z kůže, když u nabíječky někdo stojí byť o chvíli déle, než je záhodno.
Kdyby takhle u obchoďáků nabízeli pár minut tankování zdarma, silně pochybuji, že bychom u stojanů viděli jenom řidiče, kteří mají hlouběji do kapsy. Obzvláště v době, kdy jsou ceny benzinu a nafty vysoké a jezdit se musí. To si pak zájemce o Kodiaq RS, který se po nedávné modernizaci dělá pouze s benzinovým motorem o výkonu 180 kW, může říct, že nějaké ty kilowatty v zájmu nižší spotřeby oželí a spokojí se s autem, které sice nemá punc eresa, ale až na pár detailů vypadá zvenku velmi podobně, uvnitř v podstatě stejně, má velkou sílu a nižší spotřebu. Pro takové lidi je tady Kodiaq Sportline s nejvýkonnějším naftovým motorem v nabídce.
Proč RS Junior?
Schválně se podívejte na fotky a uznejte, že se zkoušený Kodiaq Sportline na první pohled liší od dříve testovaného erese pouze tvarem nárazníků, absencí koncovek výfuku a designem kol. Sportline má dokonce i černou masku chladiče, kryty vnějších zpětných zrcátek a může mít i 20palcová kola. A právě disky Vega za příplatek 17.500 Kč z mého pohledu kodiaqu sluší více než dvacítky s plastovými kryty, které má RS v základu. Pravda, chybějící koncovky výfuku by mě trochu štvaly, protože chromovaná lišta v zadním nárazníku sportlinu je z hlediska funkčnosti platná stejně jako vycpávky rozkroku. Efekt tam je, ale jinak je to k ničemu. Snad všechny v současnosti dostupné „lajny“ jsou na tom ale stejně – prapodivnými vizuálními prvky si hrají na něco, čím ve skutečnosti nejsou.
Ani slovo však nemohu říci po usednutí za volant. Vždyť tohle je ereso! Tedy až na pár detailů: Kodiaq Sportline nemá rudé prošívání tříramenného volantu a přístrojové desky, liší se úvodní animace na displeji, rozměrná a mimořádně pohodlná sedadla s integrovanými hlavovými opěrkami vpředu mají na bocích klasickou koženku a nikoliv variantu připomínající uhlíkové vlákno a materiál Suedia ve výplních dveří není perforovaný. Asi posledním rozdílem je nápis na plaketě ve volantu, více jsem toho už nenašel.
Obecně vzato by se dalo o zkoušené naftové verzi Sportline hovořit jako o eresu pro spořivé řidiče, protože úroveň komfortu naprosto odpovídá. Vzpomínám si na první testování modernizovaného kodiaqu a vaše dotazy ohledně úrovně zpracování interiéru. Zatímco tenkrát se nám dostala do rukou sotva zajetá auta, zkoušený sportline měl v době našeho zimního testování na krku už více než 14.000 km a vypadal i fungoval, jako by právě sjel z výrobní linky. Vypadá to, že výrobce s letošním faceliftem vyřešil i vrzající kliky dveří.
Dokonce i stran softwaru vůz fungoval skvěle. Infotainment se nesekal, bezdrátová konektivita pracovala na jedničku, jen to automatické přepnutí zobrazení v digitálním přístrojovém štítu na mapu navigace v případě, že při jízdě používáte třeba aplikaci Waze, mi pořád vadí, protože systém do mapy nepřenese navádění z aplikace. Oproti eresu jsem ale nemusel po každém nastartování měnit jízdní režim ve snaze uchránit sluch před akustickým šidítkem snažícím se navodit sportovní zvuk motoru. V eresu funguje i v defaultním režimu Normal (v Individualu se dá vypnout), Sportline ale nic takového nemá. A to je z mého pohledu jenom dobře.
Pokračování 2 / 3
Prostě super motor
Možná si právě říkáte, že budete raději poslouchat rádoby sportovní zvuk linoucí se z opláštěné koule umístěné kdesi u výfuku (tak to má Kodiaq RS nehledě na motor) než kadlání naftového motor, v tom případě jste si ale ve Škodě Kodiaq ještě určitě nevyzkoušeli motor 2.0 TDI Evo v nejvýkonnější specifikaci. V příčné zástavbě jsem ho v minulosti vyzkoušel pod kapotou Seatu Tarraco, Škody Octavia Scout a Volkswagenu Arteon Shooting Brake, přičemž stran jemnosti běhu a kultivovanosti se v případě kodiaqu řadí na samotnou špici vedle arteonu.
Zrovna v polovině tohoto týdne, kdy se ranní teploty držely hluboko pod bodem mrazu, mě překvapilo, jak tiše a hladce tento dvoulitr běží, i když nemá správnou provozní teplotu. Motor 2.0 TDI Evo (EA 288 Evo) se v kodiaqu nabízí se 110 a 147 kW, přičemž zkoušená vrcholná verze je vždy kombinovaná s převodovkou DSG a pohonem všech kol. Obě verze motoru mají dva SCR katalyzátory (jeden u motoru, druhý pod autem) a emise oxidů dusíku optimalizují procesem Twin Dosing, ta silnější však má lehčí hliníkové písty a turbodmychadlo chlazené vodou.
Výkon 147 kW (200 koní) je dostupný v rozmezí 3600 až 4100 otáček a točivý moment 400 N.m se dostavuje už v 1750 otáčkách za minutu. Nejsilnější naftový kodiaq se rozjíždí měkce a hladce, převodovka necuká ani při popojíždění v kolonách a problém jsem neměl ani se systémem stop/start. Kodiaqu nijak zvlášť dlouho netrvá, než se na křižovatkách hne z místa, motor naskakuje rychle a bez vibrací a jede se dál. Přesto jsem při ranních přesunech do práce nezaznamenal přesvědčivý přínos pro zlepšení spotřeby paliva. Jestli jedu za 6,8 nebo 6,9 l/100 km je už celkem jedno, akumulátoru však s vypnutým stop/startem rozhodně bude lépe.
Motor při běžné jízdě prakticky není slyšet. Pohodově přede v nízkých otáčkách, DSG ho zbytečně nepodtáčí a třeba při stotřicítce mu stačí 2000 otáček za minutu. Dlouhé přesuny jsou s tímhle kodiakem radost, protože je tichý, pohodlný a úsporný. Za asi 1000 km, které jsem během týdne testování ujel, ukazoval palubní počítač průměrnou spotřebu 6,9 l/100 km, dílčí výsledky však často byly mnohem lepší. Třeba klidná jízda po okreskách znamenala spotřebu okolo 5,7 l/100 km a v kombinaci dálnice a plynulé městské dopravy se vůz držel okolo 6,5 l/100 km. Pokud na dálnici opravdu spěcháte, dostanete se na devět litrů, to ale zřejmě nikoho až tak nepřekvapí.
Komfortu je někdy až moc
Motor s převodovkou jsou z mého pohledu největší předností testovaného kodiaqu, špatně na tom ale není ani podvozek. Zatímco v minulém testu verze RS jsem si stěžoval na drobnou nervozitu na nerovnostech, která mohla být způsobena i lehčím benzinovým motorem, respektive méně zatíženou přední nápravou, Kodiaq Sportline s dvoulitrovým nafťákem byl přesně tak relaxovaný, jak jsem si představoval.
Dvacetipalcová kola jsou strop (pro výbavu Sportline jsou standardem devatenáctky), jsou však obuta do stále ještě relativně rozumných 45procentních plášťů a tlumení nerovností tak nenechávají jenom příplatkovým adaptivním tlumičům. V drtivé většině případů jsem si vystačil s režimem Normal, v němž se kodiaq pohybuje ladně, slušně tlumí i větší nerovnosti a nehoupe. Komfortní režim už je z mého pohledu až moc – stačí zvlněná okreska a rozměrné SUV se rozhoupe jen o něco méně než současná generace superbu v době, kdy přicházela na trh. I mně za volantem bylo to houpání nepříjemné a teď si představte, jak to musejí snášet cestující na zadních sedadlech…
Dvoulitrový nafťák našeho sportlinu Škoda montuje také do Octavie RS, kde plní svou funkci podobně dobře jako v kodiaqu, zároveň si ale možná vzpomínáte, jak jsem si v nedávném testu Kodiaqu RS lehounce zaspekuloval nad tím, že by se 200koňový nafťák hodil i do něj. A stojím si za tím. Ani RS není sportovní auto a od zkoušeného sportlinu, který má mimochodem v přístrojovém štítu také měřič času na okruhu, se s výjimkou motoru zase tak moc neliší. Sportline nemá třeba progresivní řízení, které se dodává v kombinaci s podvozkem DCC jenom pro verze RS a Laurin & Klement.
Obě sportovní verze kodiaqu jsou „stodoly“ na kolech, u nichž je sportovnost hlavně dílem marketingu. A já musím říct, že mě jízda s naftovým sportlinem bavila stejně jako s benzinovým eresem. Jsou to rodinné krabice ve sportovním outfitu, a kdybych si měl vybrat, jestli mám jezdit za 8 až 12 litrů, nebo naprosto běžně za 7 litrů jako s naftovým sportlinem, sáhnu po úspornějším „RS Junior“. A kdyby přece jenom časem chyběl výkon, stačí se mrknout třeba na stránky ABT Sportsline a motor posílit o dalších 30 koní a 40 N.m jenom úpravou softwaru. Pravda, není to levná záležitost – úpravce si účtuje 2390 eur (asi 60.300 Kč) bez daně a montáže.
Pokračování 3 / 3
Závěr
Škoda Kodiaq Sportline s 200koňovým naftovým dvoulitrem mě nadchla daleko více než vrcholné provedení RS, které jsme měli v našem redakčním testu nedávno. Zvenku i uvnitř vypadá skoro stejně, má ty samé perfektní sedačky s integrovanými hlavovými opěrkami vpředu, a kdyby někdo vážně moc chtěl, může si i měřit čas na okruhu. To je ovšem funkce, která mě osobně nezajímá ani u eresa, protože hlavní potenciál vidím někde úplně jinde.
Mám rád auta SUV, která vypadají sportovně, zároveň v nich ale vidím hlavně rodinná auta, od kterých očekávám pohodlí a úsporný provoz. A co se spotřeby týče, na tu je dvoulitr TDI Evo fakt machr. K tomu všemu běží mimořádně hladce, skvěle si rozumí s měkce řadící převodovkou DSG, a když je to fakt potřeba, nabídne dynamiku dostatečnou pro drtivou většinu situací, které vás běžně na cestách mohou potkat.
Problém je v tom, že Kodiaq Sportline, umí stát dokonce více než mnohem silnější a dynamičtější ereso. Kodiaq Sportline s motorem 2.0 TDI/147 kW, převodovkou DSG a povinným pohonem 4x4 stojí 1.213.900 Kč (to je více než RS BiTDI v roce 2018!), tedy o 100.000 Kč méně, než je základní cena eresa. Vůz na fotkách s velkým množstvím další výbavy však vyšel na 1.443.400, tedy dráž než dříve testovaný derivát RS. A to jsme ke všemu neměli sedmimístnou verzi, za kterou se připlácí dalších 30.000 Kč. Z hlediska funkčnosti tomu autu nemůžu prakticky nic vytknout, cena je ale vysoká. Skoro 1,5 milionu za škodovku? Inu, zvykejme si…
| Škoda Kodiaq - souhrn cen |
| Základní cena vozu |
863.900 Kč (1.5 TSI Ambition/110 kW) |
| Cena s testovaným motorem a výbavou |
1.213.900 Kč (2.0 TDI 4x4 DSG SL/147 kW) |
| Orientační cena zkoušeného vozu |
1.443.900 Kč (2.0 TDI 4x4 DSG SL/147 kW) |
Technické údaje: Škoda Kodiaq
Rok • stupeň výbavy
2021 • Sportline
Počet válců/ventilů na válec • rozvod
4/4 • DOHC
Typ motoru • zdvihový objem
vznětový • 1 968 cm3
Vrtání • zdvih
81,0 mm • 95,5 mm
Nejvyšší výkon
147 kW (200 koní)
Nejvyšší výkon při otáčkách
3 600 až 4 100 ot/min
Nejvyšší krouticí moment
400 Nm při 1 750 až 3 500 ot/min
Zrychlení z 0 na 100 km/h
7,7 s
Nejvyšší rychlost
218 km/h
Převodovka: způsob řazení • počet stupňů
automatická • 7 stupňů
Zákl./max. objem zavazadlového prostoru
835 l • 2 065 l
Objem palivové nádrže
58 l
Hmotnost: provozní • celková
1 765 kg • 2 410 kg
Prům. spotřeba: komb.
6,3 l/100 km
Rozchod kol: vpředu • vzadu
1 585 mm • 1 575 mm
Rozměr pneumatik
235/45 R20
Rozměry: délka × šířka × výška
4 697 × 1 882 × 1 661 mm
Základní výbava: Sedm airbagů, litá 19palcová kola, automatická 2zónová klimatizace, černě lakované díly karoserie, černý střešní nosič, exteriér Sportline, samozacelovací pneumatiky, sportovní přední sedadla, čalounění Suedia, dekorační obložení Sportline, kryty pedálů z oceli, tříramenný sportovní volant, LED ambientní osvětlení interiéru, volba jízdního režimu, Off-road funkce, animace Sportline v infotainmentu, adaptivní tempomat do 210 km/h, rozpoznání únavy řidiče, KESSY, elektricky nastavitelné sedadlo řidiče, vyhřívání předních sedadel a volantu, Amundsen 8" s navigací, zadní sedadla dělená v poměru 60:40, horizontálně posuvná (180mm), DAB, bezdrátový Smartlink, parkovací senzory vpředu a vzadu. Top LED zadní svítilny s animací, LED světlomety a další.
Volitelná výbava: Kola z lehké slitiny Vega (17.500 Kč), paket Sportline Plus: virtuální pedál, vyhřívané čelní sklo, Matrix LED světlomety (35.000 Kč), Ambientní paket: paket pro spaní, rolety zadních oken, vyhřívání zadních sedadel, 3zónová klimatizace, koberce Lounge Step (20.000 Kč), Komfortní paket: DCC, elektricky ovládané sedadlo spolujezdce, 3. klíček (30.000 Kč), boční airbagy vzadu, proaktivní ochrana cestujících (10.000 Kč), Navi Top paket: nabíjecí box pro smartphone, Columbus 9,2" s navigací (30.000 Kč), oboustranný koberec v kufru (1000 Kč), tažné zařízení (25.000 Kč), panoramatické střešní okno (40.000 Kč), Tavel Assist Top: adaptivní tempomat, rozpoznávání dopravních značek, automatické parkování (20.000 Kč), USB-C zdířka ve vnitřním zpětném zrcátku (1000 Kč).
Škoda Kodiaq je po modelu Yeti druhé SUV značky Škoda. Využívá koncernovou platformu MQB a vyrábí se v České republice spolu se sesterským SUV Seatu. Kodiaq je první model Škody, který lze objednat v sedmimístném provedení, dostupný je také v provedení sport (RS).
Ceny a výbava • Test Škoda Kodiaq RS 2.0 TDI/176 kW • Škoda Kodiaq RS