Škoda v průběhu celého letošního roku oslavuje 120 let s motorsportu. Kromě klasických plakátových závoďáků existovala celé řada exotických vozů, které stojí za to připomenout. A nejezdily jen na naší domácí půdě...
Začněme na britských ostrovech. Tam byly v průběhu valné části druhé poloviny minulého století vozy Škoda exportovány společně s dalším československým zbožím, což umožňovalo státu získávat valuty. Jedním z nejatraktivnějších modelů byla 110 R, vyráběná v Kvasinách v letech 1970 až 1980, o níž a jejích nástupců řady 743 (Garde a Rapidy) stále koluje - bůh ví, jestli pravdivý - citát ohledně „Porsche pro chudé.“ Nicméně jak ukázaly nejen domácí závodní programy, lehké auto s motorem vzadu je prostě dobrá platforma, na níž může vzniknout dost zajímavý soutěžní stroj.
Právě díky koncepci si stodesítku vybral jako základ pro svůj nový stroj britský pilot John Turner. Nasazen měl být v sérii Super Saloon, tedy jednom z mnoha „siluetových“ šampionátů s relativně volnými pravidly – zachování bočního profilu, umístění motoru a převodovky plus přítlačné křídlo, které nesmí překročit šířku zadního víka. Tento zkušený jezdec měl kvalitní výsledky s Hillmanem Imp, rovněž s motorem vzadu, po zakoupení 110 R nechal prý přímo u prodejce vůz odstrojit včetně motoru, poté se společně se svým mechanikem Mikem Hannem pustili do přestavby.
Série Super Saloons byla v polovině sedmdesátých let plná samých zajímavých strojů. Například pilot Ian Richardson v ní vodil šestisetkoňový Chevrolet Corvair s osmiválcem o objemu 7,6 litru, John Pope krotil Vauxall Magnum s V8 z Aston Martinu a tak dále. Jak se ostatně dá čekat od závodní série s prostorem pro fantazii.
Proti podobné konkurenci tedy Turner osadil erko pětilitrovým osmiválcem Chevrolet, uloženým v pomocném rámu z 45mm profilů hned za B sloupky. Vzduch k motoru vedly sací otvory na bocích, podvozkové díly pocházely z Formule 5000 značky Leda. Zatímco zadní pětiprvkové zavěšení bylo možné nasadit bez problému, přední nápravu kvůli brzdám v ose vozu nešlo použít, proto došlo k rozšíření ramen a vyladění pružin i tlumičů. Do přední části vozu se také nastěhoval chladič motoru, zadní brzdy a převodovku osvěžoval vzduch z bočních lapačů.
Výsledné parametry byly velmi působivé. Suchá hmotnost 865 kilogramů, motor naladěný na cca 317 kW (430 k), pětistupňová převodovka Hewland DG 300, maximální rychlost okolo 280 km/h. Po odladění dětských nemocí byly působivé i výsledky na závodních tratích – Turner během čtyř měsíců osmkrát zvítězil a zajel pět traťových rekordů. Úspěchů si samozřejmě všimlo i britské zastoupení Škodovky, které pilotovi poskytlo oficiální podporu.
Podobných „siluetových“ stodesítek v následujících letech vzniklo ještě pár. Skrývaly techniku závoďáků TIGA 2000, Chevron B19 nebo Lola T492, případně prvky z Formule 2, používaly motory Rover, Vauxhall nebo Ford Hart 420R. Tyto stroje samozřejmě neměly s původními stodesítkami nic moc společného, ale pro povědomí o naší domácí značce udělaly velký kus práce.
Vraťme se ale na domácí asfalt. Dalším speciálem, který vám chceme připomenout, je vůz Baghira Spider. Když se podíváte na jeho elegantní nadčasové tvary, je jasné, že je dílem legendárního designéra Václava Krále. Postavili ho mladí členové z AMK Svazarmu v Havlíčkově Brodě pod vedením pilota Jiřího Němce. Jde o otevřený prototyp dle dobových předpisů FIA pro skupinu B6, postaven je na podvozku Škoda Formule 3.
Na první pohled vůz zaujme elegantním ochranným obloukem, který obklopuje prostor jezdce. Prostřední část šasi F3 byla rozšířena kvůli montáži dvou sedadel díky chrom-molybdenovým trubkám o průměru od 32 do 35 mm. Z Formule jsou převzaty závěsy kol, samotná kola i řízení. Přední náprava má trojúhelníková spodní ramena, horní páka působí na pružinu v rámu – jde tedy o vnitřní pérování. Vzadu je zavěšení pětiprvkové.
Ve své původní podobě byla Baghira osazena motorem ze Škody 120 S, který byl převrtán na 74 mm při zdvihu 72 mm. Objem činil 1224 cm3 a výkon necelých 60 kW. Už v době vzniku bylo jasné, že tato jednotka nestačí, ale nic jiného tehdy k dispozici nebylo. Na konci sedmdesátých let s vozem jezdili Jiří Němec, Václav Král a Marcel Pipek. Poslední jmenovaný vůz koupil v roce 1979 a nechal ho osadit motorem ze Škody 130 RS. Dle posledních dostupných informací jej nyní vlastní rodina Prášků, v jejichž rukou byl k vidění na různých motoristických akcích.
Poslední zajímavostí, kterou si dnes představíme, je sportovní placka, nyní známá jako Škoda AR 2000. Vznikla díky výrobním formám karoserie překrásného kupé UVMV 1100 GT, které získal pan Jiří Švec z továrny Letov. Vůz byl postaven v roce 1977 na bázi Škody 130 RS a nesl název Škoda Coupé B6. Po havárii v roce 1980 došlo k úpravě zadní části vozu, která dostala velké křídlo. Pohon nově zajišťoval motor Alfa Romeo (jak je jasné z názvu), s výkonem 118 kW, sedmisetkilový sporťák s ním dosahoval rychlosti 220 km/h.