Kapitoly článku:
Velmi pohodlný podvozek
Nízká spotřeba paliva
Velký vnitřní prostor
Přehledná přístrojová deska
Úzké použitelné spektrum otáček
Hlučné a méně přesné řazení
Odkládací prostory vpředu
Zadní náprava na ostrých nerovnostech
8 /10
Řeknu vám, jak obvykle probíhají redakční testy nových automobilů. Začátkem týdne si převezmete vůz, během následujících dnů se s ním musíte pořádně projet, snažit se jej dostat pod kůži, nesmíte zapomenout pořídit fotky, a v pondělí se už vrací k importérovi. Kolik kilometrů ujedete, je často na vás, určitě se mnou ale budete souhlasit, že čím více, tím lépe.
Už z toho důvodu mám rád dlouhodobé testy, kdy máte vůz k dispozici po několik měsíců a přijdete na poznatky, které by během klasického týdenního testu nemusely vyplynout na povrch. Přesně takovým testem nedávno prošel zlatavý Opel Grandland X. V redakci sloužil tři měsíce, během kterých najel přes devět tisíc kilometrů. Za jeho volantem se postupně vystřídalo pět redaktorů a každý si z jízdy něco odnesl. Jejich hodnocení naleznete ve třetí kapitole, nejdřív ale přistoupíme ke klasickému redakčnímu testu.
Statečný otloukánek
Náš Grandland X měl v době přebírání do dlouhodobého testu najeto přes 16.000 kilometrů a bylo to na něm znát. Jak možná víte, testovačky nemívají lehký život, a protože ne všichni řidiči parkují na parkovištích se spoustou prostoru kolem, často to odnese karoserie. Zelenáč měl obrovský důlek v zadních dveřích, někdo se na jeho pravém boku vyřídil klíčem a bez úhony nebyla ani osmnáctipalcová litá kola s pneumatikami o rozměru 225/55 R18.
Byl to takový otloukánek, kterému nikdo nic nedaroval, pokud jste mu ale dopřáli kvalitní koupel, prokouknul a ve zlatavém laku mu to moc slušelo. Sám jsem se divil, jak z něj holky byly na větvi, v jednom případě se to dokonce neobešlo bez výkřiku „panebože, přesně tohle chci!“ Já budu zdrženlivější a řeknu, že se mi Grandland X líbí. Není tak excentrický jako Peugeot 3008, dárce orgánů, ale v hezké barevné kombinaci ani nudný. Je seriózní, to je to správné slovo!
Kde byste naopak stopy relativně vysokého nájezdu v docela krátkém čase hledali marně, je interiér. Pravda, textilní podlahové rohože už něco pamatují, ani za boha mi nikdy nešly dokonale vysát a ten u řidiče měl slušně vyšlapaný důlek od paty mezi pedály brzdy a plynu. Po šestnácti tisících ujetých kilometrech, desítkách rozličných zadků, které se za tu dobu šoupaly po sedačkách a bezpočtu dotyků všude po interiéru bych ale očekával, že někde najdu třeba viditelné poškození plastů, kůže a podobně, ale to se nekonalo.
Zejména středová konzola s tvrdými plasty v odstínu klavírního laku je v tomto ohledu dost na ráně, a přestože stejně jako v drtivé většině případů platí, že abyste interiéru zachovali důstojnost, je potřeba jej často čistit, stejně tak musím zmínit, že není na ráně pouze každý plast, který se blýská. On byl totiž občas problém udržovat v čistotě i matný displej infotainmentu a tlačítka pod ním, obzvláště v létě, kdy se vám potí ruce. Všechny plasty, kterých se běžně v autě dotýkáte, jsem čistil hodně často, protože jednoduše nemám rád všudypřítomné otisky prstů.
Co jsem na Grandlandu vždycky oceňoval, byla přehlednost interiéru ve srovnání s dárcem orgánů. Pravda, nejedná se o žádnou designovou pecku, i když ale za volant usednete poprvé, všechno si rychle nastavíte – klimatizací počínaje, palubním počítačem a navigací konče.
Nic nemusíte složitě hledat v útrobách infotainmentu, nedejbože si tím v rychlosti ubírat pozornost od řízení. Materiály jsou kvalitní, hezky zpracované a přesně sesazené, na čemž se nic nezměnilo ani během těch třech měsíců, po které nám byl Opel k dispozici. A nezaháleli jsme – v testovacím procesu byl Grandland každý den.
A teď ta horší stránka
Když používáte auto pouze na dojíždění do práce, patrně každé ráno hodíte tašku do kufru a za volant usedáte pouze s klíčem, telefonem a peněženkou v ruce. Na této bázi nemám s Grandlandem jediný problém, protože uvnitř loketní opěrky najdete indukční nabíječku, doklady se vejdou do obrovské schránky pod panelem klimatizace, kde je mimochodem i USB zdířka, a klíč prostě někam odložíte. Horší je to v případě, kdy se nabalíte na delší cestu a chcete mít po ruce třeba inejnutnější občerstvení.
Nepochopil jsem například, proč někdo vymyslel hranatý držák na kelímky. Je to výsada verzí s příplatkovým systémem IntelliGrip pro nastavení jízdních režimů, do dveří si ale kafe přece nedáte. Tam budete složitě cpát i 1,5litrovou lahev, která pak bude vadit levému lýtku řidiče.
Do loketky, ve které se spokojeně nabíjí pružným popruhem přichycený telefon, pak schováte nanejvýš balíček papírových kapesníků, protože všechno ostatní vám poškodí, nebo rovnou rozbije displej přístroje. Zbývá leda zmíněná schránka před řadičkou, tedy pokud si tam nechcete schovat pytlík s dobrotami. Nic dalšího v bezprostředním dosahu řidiče není.
Prostor vám chybět nebude
Během těch třech měsíců jsem absolvoval několik cest napříč republikou v plném obsazení, a co se vnitřního prostoru týče, není si nač stěžovat. Za volantem si rychle najdete perfektní pozici k řízení, sedíte výše, tužší sedák není nepohodlný a díky možnost jeho prosloužení hezky podepírá stehna. Nestěžovali si ani dva vysocí dospělí na zadních sedadlech, kteří měli i při uvolněném posazu dost místa před koleny.
Krajní zadní místa mohou být vyhřívaná (v rámci Zimní sady 2 za 16.300 Kč), nechybí ani USB zdířka pro nabíjení telefonů a pořádná zásuvka na 220 voltů. Na dlouhé cesty jste dobře připraveni a nikdy mi nepřišlo, že bych musel „nuceně“ zastavovat jenom pro to, abych se protáhl. U zkoušeného vozu bylo navíc fajn, že nebyl vybaven prosklenou střechou. Rázem jsem měl nad hlavou více než jenom dva centimetry místa.
Zároveň platí, že v případě zavazadelníku nemůžete vždycky koukat pouze na tabulkové hodnoty. Těch 514 litrů v základu sice neohromí, a protože se bavíme o SUV, musíte počítat i s vyšší nákladovou hranou (810 mm), líbí se mi však hezky přehledná plocha, polohovatelná podlážka, která unese až metrák nákladu (navíc drží ve vyklopené poloze), a možnost sklopení opěradel do roviny páčkami v kufru, jako u kombíků.
Vůbec nejlepší je však bezdotykové otevírání pátých dveří. Ke zkoušené výbavě Innovation jej dostanete společně s bezklíčovým odemykáním a startováním (pozor, tlačítko musíte drže, nestačí do něj jen ťuknout) za 17.200 Kč a funguje naprosto spolehlivě. Za celou dobu se mi nestalo, že by se kufr i po „nepromyšleném“ máchnutí nohou pod nárazníkem neotevřel, což u konkurence není vždycky pravidlem.
Srovnání nameřených hodnot interiéru s konkurencí |
Vůz |
Opel Grandland X |
Kia Sportage |
Nissan Qashqai |
Škoda Karoq |
Šířka interiéru vpředu |
1510 mm |
1520 |
1470 |
1500 |
Šířka interiéru vzadu |
1500 mm |
1510 |
1470 |
1490 |
Výška nad sedadlem vpředu |
980 mm |
1000 |
995 |
990 |
Výška nad sedadlem vzadu |
940 mm |
990 |
940 |
970 |
Délka sedáku vpředu |
480-530 mm |
500 |
520 |
510 |
Délka sedáku vzadu |
480 mm |
490 |
450 |
480 |
Délka opěradla vpředu |
620 mm |
640 |
630 |
650 |
Délka opěradla vzadu |
650 mm |
680 |
650 |
650 |