Kapitoly článku:
Měl jsem smůlu, v den, kdy jsem dostal luxusní limuzínu k testu, pršelo, jen se lilo. Mlha se válela nad karlštejnským údolím, bylo hnusně, lezavo. Pravý britský čas. Okresky v okolí hradu byly plné bláta po nezodpovědných traktoristech. Nic moc podmínky, žádná radost.
Ale s tím autem, které mělo pohon všech čtyř kol, nebylo proč se bát. Ať už jsem se pokusil razantně zrychlit či zpomalit – vše bylo předvídatelné. To byl můj první a hlavní dojem. Limuzína mne nijak nezastrašovala. Což bylo hodně překvapivé, pokud se podíváme na údaj o její hmotnosti – 2,5 tuny (přesně 2525 kilogramů) a uvědomíme si její více než pětimetrovou délku.
Speed si zaslouží své jméno. Na 100 km/h se dostane za 4,8 sekundy, na rychlost 160 km/h za 10,4 sekundy. Zrychlení z 80 na 120 km/ mu trvá jen 3,1 sekundy.
Skvělé bylo řízení, reagovalo bleskurychle, přesně. Klid mi dodávaly také ohromné karbon-keramické brzdy, udržovaly valícího se mastodonta spolehlivě pod kontrolou. Na moje agresivní pokyny reagovaly s nadhledem. A nevadly a nevadly a nevadly… ať jsem šlapal sebebrutálněji.
Pocit bezpečí mi dodávala i automatická šestistupňová převodovka ZF Quickshift. Slovo automatická bych rád vypíchl. Byl jsem totiž docela rád, že se nemusím o řazení starat a mohu se „držet“ oběma rukama volantu. Soustředit se jen na řízení. Sice pod volantem byla „pádla“, ale nijak mne nelákalo s nimi pracovat. Chvíli jsem je používal, ale byl to jen mžik. Byla umístěna napevno a měla dost podivný tvar. Takové nesympatické velké oslí uši.
Zrychlení rakety
Po chvilce jsem opustil okresní silničky, auto jsem měl zapůjčené měl jen na čtyři hodiny, a vydal se na dálnici u Berouna. Jízda s luxusním vozem po čtyřproudovce byla… luxusní. Žádné jiné přirovnání mne nenapadá. Motor s přebytkem výkonu pod kapotou sliboval ohromné představení. Však také Speed vyrazil hodně „naspídovaně“. Zrychloval ohromujícím způsobem a já jen litoval, že jsem neměl dálnici u Berouna pro sebe.
Jel jsem pak stotřicetikilometrovou rychlostí a v kabině panovalo téměř ticho, absolutní klid. Jediným „výraznějším“ zvukem bylo ševelení vánku z průduchů větrání. Připadal jsem si v tu chvíli jako v akváriu. Bezpečném akváriu. Přispívala k tomu i dokonalá akustická okna.
Měl jsem co dělat, abych se ovládl a nepřišlápl plynový pedál k podlaze. Abych poznal, co tohle auto dovede. Jeho maximálka, „okruhová“ rychlost 322 km/h, byla totiž tak trochu nad moje chápání.
Musím říci, že jsem nakonec odolal, byť jsem si chvíli říkal, tohle mi za řidičák stojí. Jak ostatně říkával Oscar Wilde „Mohu odolat všemu, kromě pokušení“.
Žádný drobeček. Testovaný čtyřdveřový pětimístný sedan vážil skoro dvě a půl tuny.
Limuzína Bentley Continental Flying Spur byla poprvé nabídnuta zákazníkům v roce 2005. Jako protiváha k sedanům Audi A8, BMW řady 7 a Mercedesu-Benz třídy S. O čtyři roky později se dočkala faceliftu a řadu rozšířil model Speed - nejrychlejší čtyřdveřový vůz značky Bentley všech dob.
Od „obyčejného“ Flying Spuru se Speed odlišuje nejen tím, že je silnější (449 kW vs. 412 kW) a rychlejší (322 km/h vs. 312 km/h), ale také nabízí snížený podvozek o 10 mm, přesnější ovládání a hbitější reakci řízení.
Manažerská limuzína
Ze svého dvakrát přeplňovaného motoru W12 poskytuje výkon 610 koní na všechna speciální 20palcová kola. Jak se to projevovalo při extrémním nasazení?
Jak už jsem řekl, v den testu pršelo. Podmínky nic moc. Takže přiznávám, nevím, jak to auto jezdí s plným nasazením. Nevyzkoušel jsem to. Ale nijak mne to netrápilo. Už vzhledem k tomu, že více než polovina majitelů tohoto vozu se nechává vozit šoférem (poklidným tempem). A druhá polovina, to se vsadím, schopnosti vozu využívá tak maximálně na 60 procent. Na Nürburgring s ním určitě nikdy nevyrazili.
Tohle drahé auto je očividně určené pro něco jiného. Aby prokázalo status. To, že jeho majitel patří k vyvoleným, k elitě. Značka Bentley patří spolu s další značkou z ostrovů Rolls-Roycem mezi nejluxusnější.
Flying Spur Speed se přesto od většiny luxusních limuzín výrazně odlišoval. Byť nebyl určen pro dovádění na závodním okruhu, měl pod kapotou supersilný motor. A ne zrovna měkké nastavení podvozku. Pohodlí nabízel, to ano, ale nic „houpavého“.
Jedno ale přeci jen zmíním, když jsem zrychlil, opravdu zrychlil, odměnou mi byl zvuk. Sportovnější projev vozu podmalovaly hlubší tóny. Ale nebylo to nic nepříjemného. Spíše mi to jen vzdáleně připomnělo, jaký dravec dřímal pod kapotou.
Design? Nenápadný
Tento Bentley je na stejné úrovni jako vozy Rolls-Royce. Stejně kvalitní, precizní. Tady nebylo co vytknout. Co se týkalo designu, neměl na kapotě žádnou obdobu sošky Spirit of Ecstasy, kterou se pyšní vozy RR, vpředu byl „jen“ znak stvořený technikou cloisonné. Ale i ten stál za povšimnutí. Speed se nepyšnil žádnými extravagancemi. Vlastně působil tak trochu nudným dojmem.
Aristokraticky vyhlížející limuzína má kombinovanou „papírovou“ spotřebu 17 l/100 km. Já jsem s ní jezdil za 20 l/100km. A to jsem ji šetřil.
Měl jednoduchý čitelný tvar, vyvážené proporce. Od první chvíle na mne působil mohutně a vyzrále. Z nenápadnosti se trochu vymykala jen „designová“ dvacetipalcová paprsková kola s nízkoprofilovými pneumatikami Pirelli, které byly vyvinuty speciálně pro tento vůz.
Sedadlo řidiče jsem mohl nastavit s trochou nadsázky na „tisíc“ způsobů, včetně opěrky hlavy. Nechyběla ani funkce masáže zad. V ručně prošívaných kožených potazích byla radost se uvelebit. Příjemný pocit pokračoval, když jsem uchopil věnec volantu, měl opravdu impozantní obvod.
Snad ani není třeba dodávat, že zákazníci mají na výběr. Mohou si nechat vyladit interiér podle svých představ tak, aby se v něm cítili co nejlépe. Vybírat z množství druhů kůže, barevného provedení, obložení.
Přístrojová deska vypadala na první pohled chudě, stejně tak i ovládací prvky rozeseté na středovém panelu - vzhledem k tak sofistikovanému vozu. Pohled na nádherný chronometr značky Breitling mi ale vrátil náladu.
Opravdovou výtku bych směřoval k osmipalcové dotykové obrazovce na středovém panelu. Byla umístěna „proklatě“ nízko. Při pohledu na navigaci, jsem musel odvrátit zrak ze silnice. Děs. Představte si, že se Speedem ujíždíte rychlostí třeba 160 km/h. Za dvě sekundy ujedete zhruba vzdálenost rovnající se délce fotbalového hřiště…
A když už jsem v těch výčitkách – pokaždé, když jsem zapíchl prst do obrazovky, tak celý systém reagoval na moje pokyny s až frustrujícím zpožděním.
Testovaný Speed měl sportovní pedály, hodně velkoryse byl pojatý prostor pro řidičovu levou nohu. To musí ocenit každý, kdo se s tímto vozem vydá na tisícikilometrovou štreku.
Ačkoli Flying Spur Speed měří na délku „jen“ něco málo přes pět metrů, tak druhá řada sedadel nabídla ohromný prostor. A to jak pro nohy, tak i v prostoru hlavy. Tohle auto je dobrou volbou i pro špičkové manažery, kteří si občas na dlouhé trasy najmou řidiče. Mohou vzadu nerušeně pracovat, proměnit vůz v pojízdnou kancelář. Z opěradel předních sedadel si mohou sklopit stolky.
A nebo mohou nastavit „pohodlnou“ polohu a odpočívat. V opěrkách hlav na předních sedadlech jsou umístěny obrazovky. Výrobce nezapomněl na nic, k dispozici byla i kvalitní sluchátka. Za samostatnou zmínku stojí také špičkový audio systém Naim, ušitý vozu na míru. Má 15 reproduktorů a zesilovač o výkonu 1100 W.
Z říše snů
Asi by šlo polemizovat o ceně vozu - 4 717 305 korun (bez DPH). Je opravdu astronomická. Už za desetinu této částky dnes jsou k mání velmi dobrá auta. Ale na druhé straně vah je to, že Speed nabízí „astronomické“ výkony, neuvěřitelný luxus a vysoký jízdní komfort. Je to opravdu auto z jiné planety.
A také ve srovnání s konkurencí si stojí dobře. Pokud by se totiž někdo rozhodoval pro nenápadný (hodně nadupaný) manažerský sedan, tak by asi sáhl po vozech Rolls-Royce Ghost či Mercedes-Benz S65 AMG. Kdyby vsázel jen na výkon, asi by šel pro Porsche Panamera Turbo S, Audi A8 W12 a BMW Alpina B-7. No a při snaze oslnit by zase zvolil Maserati Quattroporte Sport GT S a Jaguar XJ Supersport.
Bentley Continental Flying Spur Speed je ale kvintesencí toho všeho - je stylový, silný a super rychlý, neprovokuje zjevem, nebudí nepatřičnou pozornost.