Velox 1906 - Firma Velox sídlila v obloucích Negreliho viaduktu. Toto je její vozidlo pro obchodní cestující. Bedna vzadu byla určena pro uložení vzorků nabízeného zboží.

Velox 1906 - Firma Velox sídlila v obloucích Negreliho viaduktu. Toto je její vozidlo pro obchodní cestující. Bedna vzadu byla určena pro uložení vzorků nabízeného zboží.

Chebská továrna zabývající se původně produkcí jízdních kol a motocyklů zvládla i konstrukci třímetrového dvoumístného osobního auta s litrovým čtyřválcem. Vůz měl hmotnost jen 450 kilogramů a prodával se za 4500 Kč.

Chebská továrna zabývající se původně produkcí jízdních kol a motocyklů zvládla i konstrukci třímetrového dvoumístného osobního auta s litrovým čtyřválcem. Vůz měl hmotnost jen 450 kilogramů a prodával se za 4500 Kč.

V roce 1928 se objevil vůz Gatter nesoucí jméno původně strojního zámečníka Willy Gatrera ze Zákup u České Lípy. Vozítko poháněl jednoválec se zdvihovým objemem 350 cm3 a výkonem 6,6 kW. Schopnosti vozu dokazoval při propagační jízdě i v rakouských Alpách.

V roce 1928 se objevil vůz Gatter nesoucí jméno původně strojního zámečníka Willy Gatrera ze Zákup u České Lípy. Vozítko poháněl jednoválec se zdvihovým objemem 350 cm3 a výkonem 6,6 kW. Schopnosti vozu dokazoval při propagační jízdě i v rakouských Alpách.

Po válce dal tuzemský autoklub možnost realizovat nápady i různým amatérským konstruktérům. Například Kurier byla dvoumetráková tříkolka se zadním kolečkem, které bylo původně určeno pro letadlo. Při zkušební jízdě se ovšem převrátila.

Po válce dal tuzemský autoklub možnost realizovat nápady i různým amatérským konstruktérům. Například Kurier byla dvoumetráková tříkolka se zadním kolečkem, které bylo původně určeno pro letadlo. Při zkušební jízdě se ovšem převrátila.

Hodinář Dýma z Bašy u Frýdku zase vymyslel vůz se systémem naklánění do zatáček.

Hodinář Dýma z Bašy u Frýdku zase vymyslel vůz se systémem naklánění do zatáček.

Konstruktér Václav Krejbich přispěl do soutěže několika svými tříkolkami.

Konstruktér Václav Krejbich přispěl do soutěže několika svými tříkolkami.

V padesátých letech se ovšem myšlenkou levného minivozu zabývali i profesionální konstruktéři v renomovaným firmách. Avia zkonstruovala vozítko s kabinou, kterou bylo možno odsouvat, a tak získat prostor pro nastupování. Výkon motoru odvozeného z agregátu Jawa byl 15-16 koní. Kola měla nezávislé zavěšení vpředu i vzadu, motor poháněl zadní nápravu. Karosérie byla samonosná, skořepinová z lehkých slitin. Na délku vozidlo měřilo 3150 milimetrů a hmotnost činila jen něco málo přes 300 kilogramů. S vozítkem bylo možno jen rychlostí až 90 km/hod, spotřeba dosahovala 5,1 litru na sto kilometrů

V padesátých letech se ovšem myšlenkou levného minivozu zabývali i profesionální konstruktéři v renomovaným firmách. Avia zkonstruovala vozítko s kabinou, kterou bylo možno odsouvat, a tak získat prostor pro nastupování. Výkon motoru odvozeného z agregátu Jawa byl 15-16 koní. Kola měla nezávislé zavěšení vpředu i vzadu, motor poháněl zadní nápravu. Karosérie byla samonosná, skořepinová z lehkých slitin. Na délku vozidlo měřilo 3150 milimetrů a hmotnost činila jen něco málo přes 300 kilogramů. S vozítkem bylo možno jen rychlostí až 90 km/hod, spotřeba dosahovala 5,1 litru na sto kilometrů

Firma dokonce nafotila i propagační snímky. Pozoruhodný vůz se však sériové výroby nedočkal, stejně jako obdobně technicky řešený návrh další letecké továrny Moravan.

Firma dokonce nafotila i propagační snímky. Pozoruhodný vůz se však sériové výroby nedočkal, stejně jako obdobně technicky řešený návrh další letecké továrny Moravan.

Jawamobil-Motorex stvořily společně Jawa a Velorex. V třímetrové karosérii se ukrýval motor Jawa 350 s výkonem 15 koní. Karosérie byla vytvořena podle návrhu pana Sodomky. Původně byla z plechu, později z laminátu.

Jawamobil-Motorex stvořily společně Jawa a Velorex. V třímetrové karosérii se ukrýval motor Jawa 350 s výkonem 15 koní. Karosérie byla vytvořena podle návrhu pana Sodomky. Původně byla z plechu, později z laminátu.

Dovnitř se vstupovalo čelem, podobně jako do BMW Isetta. Přístup k zadním sedadlům vznikl po odklopení sedačky spolujezdce.

Dovnitř se vstupovalo čelem, podobně jako do BMW Isetta. Přístup k zadním sedadlům vznikl po odklopení sedačky spolujezdce.

Nejvyšší rychlost byla 80 kilometrů v hodině a průměrná spotřeba 6,5 litru. Tyto parametry byly tedy horší než u konkurenčního návrhu Avia.

Nejvyšší rychlost byla 80 kilometrů v hodině a průměrná spotřeba 6,5 litru. Tyto parametry byly tedy horší než u konkurenčního návrhu Avia.

Zejména z tohoto úhlu pohledu je jasné, proč se vozítku přezdívalo "couvátko". Leckdo by si totiž při zběžném pohledu mohl myslet, že předek je tam, kde je ve skutečnosti záď.

Zejména z tohoto úhlu pohledu je jasné, proč se vozítku přezdívalo "couvátko". Leckdo by si totiž při zběžném pohledu mohl myslet, že předek je tam, kde je ve skutečnosti záď.

Opravdu pozoruhodný design mělo vozidlo zkonstruované v ČZ Strakonice. O něm se však dochovalo pramálo informací. Nicméně, podle zdrojů Marcela Malypetra se údajně v této továrně ještě na konci padesátých let pracovalo na vozidle, které měl pohánět vidlicový dvouválec - čtvrtina z Tatry V8.

Opravdu pozoruhodný design mělo vozidlo zkonstruované v ČZ Strakonice. O něm se však dochovalo pramálo informací. Nicméně, podle zdrojů Marcela Malypetra se údajně v této továrně ještě na konci padesátých let pracovalo na vozidle, které měl pohánět vidlicový dvouválec - čtvrtina z Tatry V8.

Někteří lidé se myšlenky na výrobu lidového vozítka nevzdávali ani v šedesátých letech. Zde jsou nákresy známého konstruktéra Jaroslava Hausmana z roku 1963. Jednotlivá vozítka měly pohánět agregáty od 250 cm3 až po 1000 cm3.

Někteří lidé se myšlenky na výrobu lidového vozítka nevzdávali ani v šedesátých letech. Zde jsou nákresy známého konstruktéra Jaroslava Hausmana z roku 1963. Jednotlivá vozítka měly pohánět agregáty od 250 cm3 až po 1000 cm3.

Chebská továrna zabývající se původně produkcí jízdních kol a motocyklů zvládla i konstrukci třímetrového dvoumístného osobního auta s litrovým čtyřválcem. Vůz měl hmotnost jen 450 kilogramů a prodával se za 4500 Kč.
V roce 1928 se objevil vůz Gatter nesoucí jméno původně strojního zámečníka Willy Gatrera ze Zákup u České Lípy. Vozítko poháněl jednoválec se zdvihovým objemem 350 cm3 a výkonem 6,6 kW. Schopnosti vozu dokazoval při propagační jízdě i v rakouských Alpách.
Po válce dal tuzemský autoklub možnost realizovat nápady i různým amatérským konstruktérům. Například Kurier byla dvoumetráková tříkolka se zadním kolečkem, které bylo původně určeno pro letadlo. Při zkušební jízdě se ovšem převrátila.
Hodinář Dýma z Bašy u Frýdku zase vymyslel vůz se systémem naklánění do zatáček.
14
Fotogalerie

Pozoruhodné projekty miniaut v Československu: Vzniklo i "couvátko"

Jak před druhou světovou válkou, tak i po ní, se řada lidí v Československu pokoušela vyvinout levná a úsporná miniauta. Jedna z oficiálních soutěží na nejlepší projekt v této oblasti byla vyhlášena před sedmdesáti lety.

 

Téměř ve všech evropských zemích, které disponovaly automobilovým průmyslem, se v minulosti objevily více či méně úspěšné projekty lidových vozítek.

Poměrně dobře je znáno, že dnes prémiovou značku BMW ekonomicky zachránilo v padesátých letech původně italské podivné vozítko Isetta. V České republice se nikdy ve velkých sériích automobil tohoto typu (pokud nepočítáme například pro invalidy určenou tříkolku Velorex) nevyráběl. Nicméně pokusy o proražení na tomto poli zaznamenáváme téměř od počátku automobilového věku i u nás.

Zřejmě jeden z prvních pokusů si připsaly již před první světovou válkou firmy Premier  a Velox.

Po druhé světové válce, kdy byla nouze o materiál na výrobu i pohonné hmoty, se ujal iniciativy tuzemský autoklub. V roce 1947 vypsal soutěž na konstrukci lidového vozítka. Základní požadavky byly vlastně jen dva: muselo uvézt dva lidi a spotřeba nesměla překročit pět litrů na sto kilometrů.

O rok později, na přelomu října a listopadu, se v Praze dokonce uskutečnila výstava těchto výtvorů. Mezi nimi byl například i automobil, který se uměl naklánět do zatáčky. (Něco podobného dnes umí nejmodernější verze Mercedesu třídy S. V něm to však obstarává elektronika).

Ještě oficiálnější punc získalo úsilí o sestrojení lidového miniauta v roce 1955, jak ve své knize Československé motorarity připomíná publicista Marcel Malypetr. Jedním z úkolů národního hospodářství během druhé pětiletky (1956 - 1960) bylo zavedení výroby lidových vozítek. Vývoj dostaly na starost České motocyklové závody ve Strakonicích, Závody 9. května, jak se tehdy jmenovala Jawa, Letecké závody Avia v Letňanech a Moravan v Otrokovicích. Také tehdy bylo technické zadání jednoduché - schopnost přepravy tří dospělých osob (případně dvou a dvou dětí, spotřeba do 5,5 litru a maximální rychlost 80 km/hod).

Všechny zmíněné továrny vyrobily prototypy, ale strana a vláda dlouho váhala s rozhodnutím o zahájení sériové výroby alespoň některého z nich, a tak práce konstruktérů přišla vniveč.

Na komentovanou galerii řady pozoruhodných minivozidel, které vznikly na území republiky, se podívejte zde: 

a 04.jpgb 03.jpgc 08.jpg

Doporučujeme

Články odjinud