Test Ford Mondeo TDCI Combi: bez konkurence

Kapitoly článku:

• Další pán na holení, Je nač navazovat, Zkoušený vůz
• Na první pohled, Uvnitř, Extrémní zavazadelník
• Pracoviště řidiče, Na silnici, A vystupujeme
• Stručné technické údaje, Naměřené hodnoty
• Kompletní fotogalerie

---

Další pán na holení

V polovině loňského roku jsme vám na tomto místě nabídli podrobný test ojetého Fordu Mondeo s pětidvéřovou karosérií a vznětovým čtyřválcem 2,0 TDCI s výkonem 96 kW. Nyní jsme otestovali vůz velmi podobný, jenž se s tím dříve zkoušeným shodoval v roce výroby, středním stupni výbavy a barvě.

Hlavními odlišnostmi byly slabší motor, dvojnásobný kilometrový náběh, ale především karosérie pětidvéřového kombi. Z uvedených důvodů se na dřive zveřejněný test budeme v řadě případů odvolávat. Taktéž zájemce o podrobnou historii typu Mondeo, popisy jeho zařazení či geneze generací a motorů na něj odkazujeme, abychom se neopakovali. Věnovat se proto budeme především tomuto konkrétnímu vozu a jeho specifickým rysům.

Je nač navazovat

Fordu Mondeo z generace, jež se představila v roce 2000, se povedlo něco, čeho se dnes již díky extrémně vypjaté konkurenční situaci zřejmě jen ztěží dočkáme: od tehdy čtyři roky starého Volkswagenu Passat převzal nevyslovený titul krále evropské střední třídy a držel jej řadu let.

Zasloužil se o to souborem svých předností, mezi ty neskvělejší patřily jízdní vlastnosti, vnitřní prostor a bezpečnost. V dílčích disciplínách bychom možná nalezli v té době vozy lepší, nicméně právě suma jeho vlastností z něj udělala opravdového krále střední třídy.

Mondeo s karosérií kombi dělalo čest letité pověsti Fordů s velkým vnitřním objemem za slušný peníz a nabídlo bezkonkurenčně největší a nejpraktičtější zavazadlový prostor, o čemž jsme se měli možnost přesvědčit i během tohoto testu. Kombi kralovala především u největších Fordů (Granada, Scorpio), ale i menší vozy (Taunus, Sierra) značce hanbu nedělaly. Po ukončení produkce Scorpia, jenž se ani přes četné sliby svého následovníka dosud nedočkal, se museli zákazníci na několik let spokojit s Mondeem „kulaťákem“, který však rovněž patřil mezi kombíky k nejlepším. Třetí generace Mondea (nebo druhá, počítáme-li model z roku 1996 jako facelift první generace) však přinesla tolik prostoru, že Scorpio rázem přestalo chybět. Ale k zavazadlovému prostoru i interiéru se vrátíme později. 

 

Zkoušený vůz

Mondeí třetí generace, či druhé chcete-li, nám rukama prošla již hezká řádka. Osobně si vzpomínám na chvíle, kdy jsem tyto vozy přebíral k testům jako nové, vždy jsem se na ně těšil, ačkoli se mi jako běžnému zákazníkovi zdály vzhledem k ceně nedostupné. A vida, najednou zde máme Mondeo s hospodárným motorem a slušnou výbavou, které po sedmi letech provozu stojí velmi zajímavých 149 000 Kč (vůz v této verzi se jako nový prodával zhruba za 760 000 Kč).

A začněme těmi z jeho slabších stránek. K vozu byl jen jeden klíč, navíc s dosti obroušenými hranami, takže bychom budoucímu majiteli doporučili brzké zhotovení duplikátu ještě před tím, než přestane fungovat. Mezi dostupnými doklady jsme nenašli ani servisní knížku, nicméně jsme se z nich vyčetli, že byl vůz dovezen z Itálie.

U naší motoristické veřejnosti, jejíž názory se často utváří „zlušenostmi“ typu „jedna paní povídala“, platí jednoduchá rovnice: Itálie - to je málo koroze, ale silně opotřebená technika. Tento konkrétní případ tento vztah částečně potvrzoval. „Hliníkové“ obklady příček volantu byly osahané až na žlutý plast, čalounění zadních sedaček bylo v oblasti sklopné středové opěrky vyloženě potrhané a stěny zavazadelníku nesly četné oděrky, jež nasvědčovaly tomu, že vůz předchozí majitel často vytěžoval a nechoval se k němu zrovna v rukavičkách. Výrazně klepal stabilizátor pravého předního kola, což bychom však za zásadní nedostatek nepovažovali.

Na druhou stranu: brzdy byly v bezvadné kondici a z palubní desky ani od kol se krom zmíněného stabilizáoru neozývaly žádné pazvuky. Věnec volantu s dostatečnou tloušťkou i hlavice řadicí páky byly sice používáním „vyleštěné“, ale jinak neporušené. Převodovka řadila přesně, spojka má před sebou ještě dlouhý život a ani řízení neházelo.

Taktéž na motoru jsme neshledali nedostatků. I po velmi chladné noci startoval „na brnk“, přičemž ani náznakem nezakouřil. Neozývaly se z něj žádné pazvuky (při startování občas jen zachrastil startér), otáčky se držely dobře a neobjevily se známky pověstných vstřiků s kratší životností.

Novému majiteli bychom však přesto, vzhledem k absenci štítků a servisní knížky, doporučili návštěvu servisu a preventivní výměnu oleje a dalších součástí, které se vyskytují v programu pravidelných kontrol. Všechny systémy fungovaly bez chyb, pouze podsvícení přístrojů z větší části nesvítilo. Zvenčí vůz nejevil známky kolize, pouze pravý zadní blatník byl lakován. Ani šrámů zde nebylo příliš mnoho, dokonce i poklice na kolech byly podle všeho původní. Nenalezli jsme známky koroze, a to ani v rizikové oblasti spodků bočních dveří.