Nahlédli jsme pod pokličku vývoje nejpopulárnějších sportovních aut světa a osobně několik z nich přímo v technologickém komplexu v Nardò vyzkoušeli.
V jednu chvíli stojím před ruzyňským letištěm a při mínusových teplotách vyčkávám na svůj let do Mnichova. Během 24 hodin se ale vše mění. Společně s celou řadu mladých novinářů z celé Evropy se nacházíme na jihu Itálie v tréninkovém centru Porsche v Nardò. Slunce svítí a my se v téměř letním počasí připravujeme na dynamické jízdy s těmi nejlepšími automobily stuttgartského výrobce. Všem účastníkům, včetně mě, se už za pár chvil splní jeden z dětských (a vpravdě celoživotních) snů.
Technologické centrum se nachází na jihu Itálie, kde bylo postaveno v roce 1975. Automobilce Porsche patří od května 2012
Ještě před startem celé akce dostáváme školení o pravidlech a bezpečnosti. První instruktáž proběhla o den dříve v hotelu, druhá pak brzy ráno v pit lane obrovského komplexu Porsche. Testovací centrum zde stojí už od roku 1975, ale automobilka se stala jeho majitelem až v květnu 2012. K dispozici je zde regulérní závodní okruh určený zejména pro testovací účely, ale také off-roadová trasa. Ale vůbec největší atrakcí je téměř 13 kilometrů dlouhý klopený ovál kolem celého centra!
Na fotografování zde můžete zapomenout. Porsche si své teritorium nekompromisně hlídá, veškeré fotoaparáty musí zůstat zabalené v zavazadlech, čočky na mobilních telefonech nám ještě před vjezdem do centra zalepili. Naštěstí organizátoři mysleli na to, že si z takového dne rádi odneseme nějakou památku, k dispozici zde tudíž bylo několik profesionálních fotografů.
Některé prvky bezpečnostní instruktáže mohou působit až komicky, organizátoři je ale myslí smrtelně vážně. Například to, že řidič musí mít při jízdě obě ruce na volantu, nesmí otevírat okénka a samozřejmě se zdržet kouření. U otevřených modelů musí střecha zůstat na svém místě. Škoda. Na frajerskou fotografii v kabrioletu s jednou rukou na volantu a druhou vyvěšenou z okna tak můžu rovnou zapomenout.
Vzápětí nás rozdělili do čtyř skupin, přičemž o každou se staral profesionální instruktor. Ta naše měla k dispozici modely 911 Carrera 4S a 718 Boxster S. Ještě přichází nezbytné upozornění, že během seznamování s vozem máme být maximálně opatrní a pak již na dlouhé rovince zkoušíme systém Launch control, zrychlení a následně brilantní práci brzd. Už během první jízdy v Porsche je vám jasné, že sedíte v jednom z nejlepších sportovních aut světa. Výborné vlastnosti auta navíc doplňuje komfortní a pohodlný interiér. Není zde sice prostor jako v limuzíně, ale jakmile do Porsche sednete, už nikdy nebudete chtít vystoupit.
Rozděleni do několika skupinek si navzájem nepřekážíme a instruktoři se nám mohou maximálně věnovat
Když si vyzkoušíme základní chování vozu, přichází na řadu slalom. Postupem času si s vozem více a více rozumíme, a tak jej zvládáme lépe a ve vyšších rychlostech. Když instruktoři získají přesvědčení, že jsme s auty dostatečně seznámeni, míříme z obrovských ploch na samotný okruh. Zde si nejprve zkoušíme první polovinu okruhu a jízdou za instruktorem se učíme ideální závodní stopu. Únikovými trasami se vracíme zpět na start a takto celý proces několikrát opakujeme. Instruktor je s celou svou skupinou ve spojení vysílačkami, takže rady a tipy přicházejí bez zpoždění.
Krátce před obědem se odebíráme na druhou polovinu okruhu, kde se vše opakuje. Opět zkoušíme ideální závodní stopu, teď už ale v úctyhodných rychlostech. Instruktor nás za naše výkony chválí, jedním dechem ale dodává, že máme stále myslet na bezpečnost. V případě ztráty kontroly nad vozem či jakéhokoliv jiného problému máme vždy tvrdě dupnout na brzdy. V 99 % případů to prý končí bez následků. Naštěstí jsme si statistiku o tomto tvrzení neověřili na vlastní kůži.
Po několika náročných hodinách se vracíme do pit lane, abychom si trochu odpočinuli. Jenže to nebyla tak úplně pravda. Součástí obědové pauzy totiž byla taxi jízda s profesionálem po zmiňovaném oválu. Na výběr byly tři ještě lepší modely než dopoledne - Porsche 911 R, Turbo S a 918 Spyder. Já měl tu čest usednout na místo spolujezdce v prvním autě a tachometr se během jízdy vyšplhal přes neuvěřitelných 350 km/h! Když jsme pak zpomalili na „pouhých“ 200 km/h, připadalo mi najednou, jako kdybych v běžném voze projížděl obcí povolenou padesátkou. Neuvěřitelný zážitek.
Lehce odpočatí se vracíme zpět na závodní okruh, tentokrát už jízda v ideální závodní stopě probíhá po celé trati. Jen občas musíme zastavit v boxech, abychom se ve vozech prostřídali, případně sáhli po jiném modelu. Takto "pracovní" den v Nardò trávíme až do třetí hodiny odpolední, kdy nám je naznačeno, že se program chýlí ke konci. Domů odjíždíme s nespočetným množstvím zážitků, pocity euforie a vzrušení. Ještě několik hodin po akci vstřebáváme své dojmy. Jedno je ale jasné. Ze seznamu životních cílů si můžeme odškrtnout jeden z největších dětských snů...
