Staré časy se už nikdy nevrátí, ale pokud je vám smutno po E46 M3, můžete M235i považovat za jejího důstojného nástupce. Žádný jiný model ze současné produkce BMW neservíruje kombinaci dynamiky, velikosti a pocitu z jízdy, která by se víc podobala vlastnostem zbožňované ostré trojky z přelomu tisíciletí.
Kapitoly článku:
Když chtějí purističtí fanoušci modrobílé vrtule vysvětlit, proč se podle nich současná produkce BMW ubírá špatným směrem, vždycky to skončí u E46 M3.
Ikona, kterou dodnes oplakávají
M3 z přelomu milénia nebyla nejrychlejší, nejokázalejší a dokonce ani nejpřetáčivější ze všech ostrých bavoráků, dokázala ale naservírovat unikátně vyvážený mix řidičských vlastností: byla dost velká na to, abyste do ní nějak poskládali partnerku a dítě, ale pořád dost malá a kompaktní pro rychlou jízdu na úzkých okreskách; dost rychlá a silná, abyste se mohli užívat opojení z akcelerace a rovnání zatáček plynem, ale ne tolik, abyste museli odměřovat zdvih pravého pedálu na lékárnických vahách jako v nějakém supersportu; dost tuhá, aby zvládla se ctí horské serpentýny i závodní dráhu, ale stále dost poddajná pro bezproblémové a příjemné každodenní ježdění.
Stejnou techniku jsme už viděli v hatchbacku M135i, ale v karoserii kupé přece jen dostává silnější emocionální náboj
Jen se zeptejte našeho externisty Dalibora, který si E46 M3 před pár lety pořídil a nedá na ni dopustit, zatímco pro aktuální modely BMW nemá přívětivého slova. Škoda, že se nemohl svézt tímhle červeným kupátkem, které se na několik krátkých hodin zastavilo u nás v redakci. BMW M235i totiž jezdí, zní a svým způsobem trochu i vypadá jako ikonická E46.
Dokonce i skoro stejně váží. Ačkoliv při pohledu na subtilní proporce modelu s kódovým označením F22M byste mohli doufat v nižší číslo, BMW uvádí 1455 kg – jen o čtyřicet méně než E46 M3. V testované konfiguraci s osmistupňovým automatem Steptronic je to 1470 kg. Kromě samotné architektury karoserie za to může i motor: mnohem komplikovanější než atmosférický řadový šestiválec z dob minulých.
Motor v centru dění
Jednotka s označením N55HP je osazená twin-scroll turbodmychadlem a má variabilní časování i zdvih ventilů. Přípravu směsi samozřejmě zajišťuje přímé vstřikování. Třílitr díky tomu dosahuje výkonu 240 kW (326 k), což už není moc vzdálené hodnotě E46 M3 (343 k).
Přeplňování ovšem motoru pomohlo k točivému momentu 450 Nm, navíc s hezky plnotučnou křivkou průběhu: maximum je k dispozici od 1300 do 4000 ot./min., tedy prakticky pořád. Jak se to projevuje při jízdě?
Pekelně. Tohle auto je zatraceně rychlé i na poměry dospělých sporťáků. Když při prvním předjíždění pořádně šlápnete na plyn, bude se vám udávané zrychlení z nuly na sto za 4,8 s zdát podhodnocené. Takhle prudce vyrážejí kupředu „čtyřvteřinová“ auta. BMW uvádí pružné zrychlení z 80 na 120 km/h na 4. rychlostní stupeň (u manuálu) za 4,2 sekundy. Pro zajímavost, to je o celou sekundu lepší údaj než v případě 335i.
Není ale tahle monstrózní předjížděcí síla na úkor použitelnosti a dávkovatelnosti výkonu? Rozhodně ne, aspoň v kontextu moderní doby. V BMW zjevně věnovali ladění reakcí této konkrétní verze motoru velkou péči, takže jde za plynem bez prodlevy, která by stála za řeč, netrhá zadní gumy od (suché) silnice prudkým přívalem točivého momentu a k červenému poli se žene s větší žádostivostí než leckterý atmosférický motor.
Nikoliv M, ale M Performance – i nápis na krytu motoru naznačuje, že tohle kupátko není plnohodnotné „emko“. Za jeho volantem vás to ale trápit nebude
Opravdu si nevymýšlím ani ze mě nemluví nostalgie, když napíšu, že charakteristika, zvuk i průběh výkonu tohohle šestiválce až nápadně připomíná legendární motor v Daliborově M3 – samozřejmě do té míry, do jaké může foukaný šestiválec připomínat „atmosféru“.
Výfuk za příplatek
Trochu mě překvapilo zjištění, že výfuk testovaného auta byl příplatkový, z programu M Performance. Zněl hezky, ale ani o chlup agresivněji, brutálněji nebo hlasitěji, než by se mi u takového auta zdálo přiměřené. Má-li sériový výfuk akustiku ještě utlumenější, asi bych z ní byl zklamaný.
Puristé se samozřejmě křižují, když vidí, že testovaná M235i má automatickou převodovku, ale to jediné, co jí můžete opravdu vytýkat, je samotný fakt její přítomnosti. Dobrá, chvíli ji trvá, než se probere, když po delší jízdě bez prudší akcelerace najednou razantně šlápnete na plyn, ale na povely pádly na volantu reaguje bez prodlevy, která by stála za řeč.
Na silnici působí M235i pekelně rychlým dojmem – zejména díky tomu, že její skvělý šestiválec zatahuje plnou silnou prakticky od volnoběhu
Pozor, pokud chcete mít nad řazením opravdu plnou kontrolu, nestačí ťuknout do pádla a nechat se uchlácholit rozsvícením písmene M v přístrojovém štítu. Manuální režim bude opravdu manuální jen tehdy, pokud přesunete volič doleva – tak jako v jiných BMW. Jinak vám bude převodovka sama řadit nahoru u červeného pole a podřazovat při přidání plynu. Což je to poslední, o co byste stáli, když pravým pedálem odsouváte zadní michelinky ven ze stopy.
A to je činnost, které se budete věnovat často a rádi, jak rozebereme v následující kapitole:
Fantastický motor
Kompaktní a přehledná karoserie
Snadno dosažitelná přetáčivost
Možnost objednat samosvor
Už jsme říkali, že má fakt skvělý motor?
Řízení i pérování jsou v pořádku, ale nic víc
Hmotnost (vzhledem k rozměrům)
Ten samosvor stojí sto tisíc
9 /10