Městské elektromobily nejsou zrovna výdobytkem současnosti, jak by se zprvu mohlo zdát. Jeden vskutku zajímavý prototyp elektrického vozítka představil už v 70. letech také Fiat.
Pokud se vám zdá myšlenka miniaturního elektromobilu do města jako návrh některé z dnešních automobilek, pravděpodobně se nebudete vůbec mýlit. Tento koncept ovšem také najdete v již poměrně vzdálené minulosti. Z řady výrobců, kteří se o podobné skloubení elektrického pohonu a kompaktních rozměrů pokusili, totiž v 70. letech minulého století vyvstává i italský Fiat se svým prototypem X1/23.
Netradiční pojetí linií malého autíčka napovídá, že X1/23 bylo nejen technickou výzvou inženýrů, ale rovněž designovým cvičením návrhářů. Přesněji byla studie dvoumístného modelu s marketingovým názvem City Car předvedena na autosalonu v Turíně v roce 1972. A jeho vzhled se vskutku nepodobal ničemu, co zrovna Fiat vyráběl.
Nejvýraznější prvkem je bezpochyby tvarovaná linie střechy, která měla nejspíše kopírovat zakřivení hlav posádky uvnitř. Vše se podřídilo konečné velikosti. Prostoru uvnitř bylo málo, drobounká byla i kola a architektura palubní desky působila jednoduchým dojmem s pár odkládacími přihrádkami, volantem a třemi budíky před řidičem.
Autíčko zvedlo na turínském autosalonu celkem pozitivní vlnu pozornosti, a proto se Fiat rozhodl myšlenku dále rozvést. Dosud se totiž jednalo pouze o nepohyblivý designový koncept. Až v roce 1976 dokončil Fiat funkční prototyp, do kterého usadil elektrické ústrojí, s myšlenkou výhod při využívání vozidla k městským pojížďkám.
S rozměry 2642 mm x 1510 mm x 1340 mm, které z většiny vyplňovala kabina, je určitě zřejmé, že samotné pohonné ústrojí muselo být rovněž poměrně kompaktní. Přední kola tedy poháněl malý elektromotor o výkonu 10 kW (13,5 koně), zatímco bateriový modul byl umístěn nad zadní nápravou prakticky „v kufru“.
Díky tomu nezbylo malému vozu mnoho místa na použitelnější zavazadlový prostor – ostatně pojem „nákupní taška“ tomuto městskému prckovi perfektně sedí. Do kufru byste totiž víc než pár tašek nákupu asi nenacpali.
A jestliže technologie elektrického pohonu není ani dnes na stoprocentní úrovni k bezproblémovému využití, lze si představit, jaká byla situace před takřka padesáti lety. S uvedeným výkonem a nikl-zinkovými bateriemi, které přispěly k pohotovostní hmotnosti 820 kg, se X1/23 rozjelo maximálně na 72,4 km/h a zvládlo na jedno nabití ujet asi 80 kilometrů. K čemuž je nutné podotknout, že auto bylo vybaveno systémem rekuperace energie získávané při brzdění.
Samozřejmě, po čistě elektrických autech ještě nebyl v 70. letech takový hlad. Nehledě na techniku, která se dříve nemohla rovnat úsporným městským modelům s klasickým spalovacím motorem. V historii Fiat tak figuruje prototyp X1/23 neboli City Car jako zaříznutý projekt bez šance na reálnou produkci. Každopádně jde o zajímavý pohled na tehdejší myšlenku, jejíž popularity se teprve v následujících letech zřejmě dočkáme.