Mitsubishi ASX je důkazem, že i Japonci — jinak proslavení spolehlivostí — mohou mít špatný den. Přesto není třeba malé SUV zatracovat.
Kapitoly článku:
Menší sourozenec Outlanderu to na českém trhu nikdy neměl příliš jednoduché. Když v roce 2010 přicházel na trh, pevnou rukou mu tou dobou už téměř rok vládla domácí Škoda Yeti. Sympatické japonské SUV však ohromilo technicky zajímavým, svižným a nebývale úsporným dieselem vlastní konstrukce. Revoluční motor 1.8 DI-D Clear-Tec s proměnným časováním ventilů (u dieselu tehdy unikátním) nás v testech nových aut uchvacoval a dodával nenápadnému modelu s neslaně-nemastnými vlastnostmi opravdový smysl.
Nikdo jiný v této cenové kategorii třídě nenabízel podobně tichoučký, od středních otáček raketově zabírající motor, schopný i v SUV jezdit za pět litrů.
Co je klíčové?
- Pohon všech kol mají pouze auta s dieselem
- Minimálně těm japonským se však vyhněte
- Zbytek auta je nadprůměrně odolný
- S terénem opatrně — světlá výška je jen 18 cm
- Ceny některých dílů vyrazí dech
A protože 1.8 DI-D v ASX existovalo kromě standardní verze se 110 kW i v seškrceném provedení s 85 kW, nechápali jsme, proč odvozená dvojčata koncernu PSA (Citroën C4 Aircross i u nás neprodávaný Peugeot 4008) nejdou cestou nejmenšího odporu a vedle silnější japonské osmnáctistovky komplikovaně instalují vlastní 1.6 HDi/84 kW s nižším točivým momentem a celým cirkusem aditivního systému DPF s kapalinou Eolys v nádrži. Kdo tehdy kroutil hlavou a tipoval, že stejně bude výhodnější japonský motor s odolnými řetězovými rozvody, jednodušším filtrem pevných částic a o 1,5 litru větší olejovou náplní, vsadil na špatného koně. Jak to?
Fixou očíslované konektory vstřikovačů napovídají, že tady se vůle ventilů seřizovala.
Právě kvůli ní musí vstřikovače ven. Turbodmychadlo MHI je stále příliš velké na to, aby reagovalo rychle. A příliš drahé na to, abyste hazardovali s olejem či nedochlazováním.
Dnes už funguje, ale...
Japonci se dlouho trápili s laděním podmínek i průběhu regenerace DPF. Naftová ASX byla opakovaně svolávána k aktualizacím softwaru, které byly reakcí na kritické ředění motorového oleje i zakarbonování pístních kroužků, v jejichž důsledku se některé kusy dokonce přidřely či přišly o kompresi. Dnes je už riziko minimální, přesto nejásáme. Důvodem jsou přemrštěné ceny originálních dílů. Hypotetická výměna čtyř vstřikovačů za 130 000 Kč, stejně jako dvouhmotový setrvačník za šedesát (v druhovýrobě o šest tisíc levnější) jsou ceny jak z jiného vesmíru. Ačkoliv tyto věci zatím neodcházejí, nic nevydrží navěky a ASX stárne jako kterékoliv jiné auto. Dnes už sice existují firmy, které jsou schopné vstřikovače Denso zrepasovat za 5500 Kč/kus, nesmí však mít vadnou elektrickou část ani vnější poškození. K němu může časem dojít velice snadno, protože vstřikovače je tu nutné z motoru vytahovat co chvíli: diesely řady 4N1 totiž nemají hydraulické vymezování ventilové vůle.
Dle servisního plánu je kontrola vůle ventilů nutná každých 45 000 nebo 40 000 km – podle toho, zda jezdíte v původním servisním intervalu 15 000, nebo novějším 20 000 km. Spolu s demontáží vstřikovačů, potřebným těsněním a novým olejem za tento úkon zaplatíte deset tisíc, jen to luskne. Až vůz časem vypadne z dohledu značkového servisu, nebude to dělat už nikdo. A jestliže mechanici už dnes potvrzují, že zejména u výfukových ventilů bývají někdy korekce vůlí skutečně potřebné, lze do budoucna předvídat i nemalé škody v důsledku zanedbané údržby.
Příbuzného většího dieselu 2.2 DI-D (dodávaného výhradně s klasickým automatem) se to týká také, ke všemu ještě přidává možné problémy s modulem vyvažovacích hřídelí. V kříži vstupní hřídele se totiž umí vytvořit takové vůle, že nezbývá než modul vyměnit. Po záruce vám to zdarma nikdo neudělá a opravu za padesát tisíc už zaplatíte sami.
Zájemcům o diesel tedy doporučíme buď později nasazený francouzský 1.6 HDi (1.6 DI-D), nebo v úvodu zmíněný C4 Aircross, který jej měl od počátku.
Benzin ani zbytek nezlobí
Největší smysl proto dává ASX s benzinovým motorem 1.6 MIVEC, který patří k nejspolehlivějším agregátům dneška. S pětistupňovým manuálem a 154 newtonmetry moc lákavě nevypadá. Pokud ale nejezdíte často po dálnici nebo nepotřebujete pohon 4x4, který s ním nelze spojit, nemůžete volit lépe. Je to škoda, elektromagnetický systém čtyřkolek cílovému určení auta bohatě postačuje, navíc je spolehlivý a bezúdržbový.
Víceprvkovou zadní nápravu mají i levnější předokolky. Nic tu neodchází, faceliftové vozy jsou díky jinému odladění mírně stabilnější. Před zadním podběhem již auto rezlo.
Zbytek auta žádná velká překvapení nepřichystá. Podvozek zčásti vycházející z těžšího outlanderu je dobře dimenzovaný, u hodně ojetých kusů nanejvýš zaklepou tyčky stabilizátoru. Drobná povrchová koroze, zde občas vídaná na pátých dveřích nebo v místě před zadními podběhy, už patří k bontonu menších japonských aut a spíše štve, než aby skutečně něčím hrozila.
Absolutní spolehlivost motoru 1.6 MIVEC
Solidní výhled z vozu
Odolný podvozek, spolehlivá elektroinstalace
Sedm airbagů ve standardu
Dobrá prostornost
Přehnané ceny některých dílů
4x4 pouze s diesely
Porodní bolesti prvních dieselů
Nutnost seřizovat ventilové vůle (1.8/2.2 DI-D)
Slabší filtrace krátkých nerovností
5 /10