Seat zveřejnil seznam jízdních elektronických pomocníků, které jsou v novém autě nepostradatelné. Souhlasíte?
V cenících nových aut čím dál větší prostor zabírají bezpečnostní jízdní asistenty. Některé, jako například upozornění proti opuštění jízdního pruhu, se dostává do standardní výbavy kvůli hodnocení v nárazových testech. Většina jich je ale za příplatek. A tak kupující může stát před otázkou, jestli se mu skutečně vyplatí investovat do bezpečnostních paketů.
Samozřejmě, že automobilka doporučí vše, co zákazníkovi nabídne. Stejně je však zajímavé, jaké prvky výbavy považuje za nezbytné a čím si to odůvodní. Do těchto vod se nyní pouští Seat, respektive Marc Seguer, který ze své pozice značkového experta a vývojáře takových asistentů vybral sedm.
Jmenuje prvky spojené s radarem. Tedy automatické nouzové brzdění v městských rychlostech a Traffic Jam Assist, tedy automatické popojíždění v kolonách. Ale také již zmíněné udržování v jízdním pruhu. „Systém předchází vzniku nebezpečných situací při chvilkové nepozornosti řidiče, protože dokáže také automaticky měnit směr jízdy,“ tvrdí Seguer.
Jako nejlepšího spolujezdce hodnotí systém pro rozpoznávání dopravních značek. Kolizím má efektivně zabránit i sledování mrtvého úhlu. Na dlouhých cestách považuje za mimořádně užitečnou funkci adaptivního tempomatu. Stres prý odstraňuje automatický parkovací asistent.
Pokud k tomu mohu připojit svůj názor, coby redaktora, který podobné systémy v autech často testuje, s Marcem Seguerem souhlasím ve třech případech. Nouzovém brzdění, asistentu v kolonách a sledováním mrtvého úhlu. Musí to být však dobře odladěno, ne jako třeba u Suzuki Ignis, které na vás několikrát denně zakřičí, protože se k autu před sebou jen přiblížíte.
Ještě větší preciznost ale vyžaduje adaptivní tempomat, který využívám jen výjimečných případech, zejména mimo hustý provoz. Naopak o asistentech parkování si myslím přesný opak - zkoušení jejich funkce spíše stres okolí vyvolává, než tlumí.