Před padesáti lety Opel představil novou generaci svých velkých sedanů „KAD“. Špičkou se stal Diplomat s osmiválcem Chevrolet, prodejně se navíc stal docela úspěšným…
Kapitoly článku:
Velká trojka
Modelovou nabídku automobilky Opel, evropské filiálky amerického koncernu General Motors, v polovině 20. století lemuje škála typů ověnčená jmény z armádní branže. Jistou anomálií mohl být slavný Rekord, ovšem třeba legendární kompaktní Opel Kadett zná snad každý. Škálu typů střední a vyšší střední třídy zahájil již v roce 1937 Opel Admiral a o rok později pak Opel Kapitän, přičemž tradice těchto militantních jmen pokračovala, možná poněkud překvapivě, i po skončení druhé světové války.
Opel letos slaví půlstoletí od zavedení své unifikované řady KAD
Výroba zmíněných verzí běžela v několika generacích desítky let, Opel Kapitän definitivně skončil v roce 1970 a Admiral jej přežil o plných sedm let. To ale již byla éra, jíž dominoval nově zavedený, špičkový model Opel Diplomat. Představen byl v únoru roku 1964, tedy před půl stoletím, a znamenal to nejlepší z kombinace evropské konstrukční školy s tehdy dominujícím vlivem nezadržitelně šlapající mašinérie koncernu General Motors, s přehledem největšího producenta automobilů na světě.
Opel Kapitän z přelomu 40. a 50. let
Rok 1964 znamenal nástup nového řešení v podobě unifikované řady, pro niž se v průběhu následujících let vžilo pojmenování „KAD“. Jde o zkratku jmen Kapitän, Admiral a Diplomat, jež vystihovala prakticky identické konstrukce lišící se vlastně pouze použitými motory, výbavou a cenou. Právě Diplomat se měl stát konkurentem velkým vozům Mercedes-Benz, ovšem s poněkud americkým šmrncem.
Opel Admiral z roku 1938 v různých karosářských verzích
Od šesti válců výše…
Vozy KAD vycházely z Kapitänu z roku 1961, nicméně rozvor náprav byl prodloužen o 45 mm na výsledných 2 845 mm, což délku karoserie přiblížilo až na samotnou hranici pěti metrů. Základní Kapitän a lépe vybavený Admiral měly řadové šestiválce s objemem 2,6 a 2,8 l s výkonem 100 a 125 koní (74 a 92 kW) a s cenou startovaly na 10 990, resp. 12 200 markách.
Opel Kapitän na konci 50. let
Špičkový Diplomat dostal výhradně osmiválec GM „small block“ 283, tedy 4,6 l, s výkonem 190 koní (140 kW), jenž byl vyšlechtěn z agregátu, který používaly americké Chevrolety Chevelle, Impala a Chevrolet Malibu. Cena odpovídala jménu i postavení modelu: osmiválcový Diplomat startoval na ceně 17 500 marek, přičemž VW Brouk se tehdy prodával za 4 300 marek. Za příplatek 3 800 marek jste mohli osmiválec dostat i do levnějších vozů Kapitän a Admiral.
Opel Diplomat ve své původní podobě z roku 1964
Tato masivní jednotka byla kombinována pouze s dvoustupňovou samočinnou převodovkou Powerglide. Ještě před koncem roku 1964 byl představen dvoudveřový Opel Diplomat Coupé, jenž vynikal zejména větším osmiválcem Chevrolet 327 s objemem 5,4 l, čtyřhrdlovým karburátorem Rochester a výkonem 230 koní (169 kW). Tento agregát se dostal v roce 1966 i do sedanu Diplomat, přičemž standardem zůstával menší 283.
Kupé nastupuje
Právě kupé Diplomat bylo tou skutečnou vlajkovou lodí nabídky značky Opel a do roku 1967 vzniklo jen 304 kusů. Za zmínku stojí, že s ohledem na malosériovou výrobu byly vozy tohoto typu vyráběny v dílnách specializované karosárny Karmann. A cena? Pokud vám 17 500 marek za sedan Diplomat přišlo jako hodně peněz, na kupé jste si museli nachystat 25 000 marek…
Diplomat Coupé vznikl v 304 exemplářích, vyráběl je Karmann
Ačkoli měl osmiválcový Diplomat celou řadu komfortních prvků včetně elektricky ovládaných oken, jeho pohotovostní hmotnost činila jen 1 590 kg, přičemž pro zajímavost současná Škoda Superb s motorem 2,0 TSI a samočinnou převodovkou váží 1 562 kg. Nejtěžším vozem z řady KAD byl Diplomat Coupé, jehož hmotnost kvůli instalaci dodatečných výztuh v prazích (sloupek B chyběl) narostla na 1 630 kg.
Opel Diplomat byl skutečnou vlajkovou lodí už od prvního pohledu
Podvozek Opelu Diplomat byl veskrze konvenční konstrukce, odpovídající mimochodem jeho snahám odkazovat k americkému dědictví mateřského koncernu. Spočíval na samostatném ocelovém rámu s předními koly zavěšenými nezávisle na dvojitých příčných ramenech a vinutých pružinách, vzadu byla archaická tuhá náprava s třílistými podélnými listovými pery. Na obou nápravách byly teleskopické tlumiče a zkrutné stabilizátory.