Byl krásný, zajímavý, ale zoufale pomalý. Dodnes nám ukazuje, jak se dá udělat s omezenými prostředky velká paráda.
Na počátku sedmdesátých let měli zájemci o sportovní vůz v Brazílii celkem smůlu. Trh byl pro dovoz prakticky uzavřen, platila se vysoká cla, takže dostat do jihoamerické země něco akčnějšího se nevyplatilo ani výrobcům, ani potenciálním kupcům.
Na tamní scéně bylo ohledně zajímavých vozů vcelku pusto – výjimku představoval místní výrobce Puma s modely GT a GTE s tvary po vzoru soudobých Ferrari. V druhé polovině sedmdesátých let se pak objevila značka Miura se základnou v Porto Alegre, která nabízela vozidlo klínovitého tvaru, inspirované designem Lamborghini Uracco. K dispozici bylo i kupé Karmann Ghia TC v konfiguraci 2+2, které ale mělo s německým „sporťákem“ z Osnabrücku pramálo společného. Zatímco evropský vůz stál na základu VW Brouk, brazilský model vycházel z modernějšího Volkswagenu Typu 3 Variant.
Všechny výše zmíněné vozy vlastně stály na technice VW, jejíž brazilská pobočka měla poměrně velkou autonomii. Padlo proto rozhodnutí vyrábět svůj vlastní sportovně pojatý model, kterému dal zelenou tehdejší šéf Volkswagen do Brasil Rudolf Wilhelm Karl Leiding. Takzvaný Projekt X byl dílem týmu pod vedením Wilhelma Schmiemanna, autory prototypu byli Márcio Lima Piancastelli, José Vincente Novita Martins a Jorge Yamashita Oba. Vůz se představil na veletrhu německého průmyslu V São Paulu v roce 1971 a výroba byla spuštěna o rok později.
Z hlediska techniky vůz stál na platformě VW 1600 Variant, přední náprava pocházela z Brouku. Na délku měl 4212 mm, široký byl 1610 mm a výška činila pouhých 1158 mm, rozvor měřil 2400 mm. Motor byl uložen vzadu, verzi SP1 poháněl čtyřválcový boxer s dvěma karburátory Solex o objemu 1584 cm3, výkonu 40 kW (54 k) a s točivým momentem 112 Nm. Což není mnoho, vzniklo tak jen 162 kusů. Silnější SP2 mělo zdvihový objem 1678 cm3 a výkon 48 kW (65 k), maximem točivého momentu bylo 123 mm. Toto lepší provedení mělo oficiálně zrychlovat na 100 km/h za 14,2 sekundy a jet až 161 km/h, v testech však novináři naměřili stovku za 17 až 21 sekund a maximálku mezi 153 a 156 km/h.
Označení SP mělo odkazovat na São Paulo, dále je vysvětlováno jako Speciální Projekt, Sportovní Prototyp, Special Performance nebo SPort Car. Brazilci pro něj ale vymysleli i své vlastní poťouchlé vysvětlení – Sem Potência, tedy „bez výkonu.“
Auto po své premiéře vzbudilo velký zájem, odborná média chválila vysokou úroveň zpracování, propracovaný interiér nebo dvojici zavazadelníků – přední měl 140 litrů a zadní 205 litrů. Úvodní zájem ale rychle opadl – cena byla skutečně vysoká (za jedno SP2 jste koupili dva Brouky 1300) a hlavní konkurent Puma byl díky sklolaminátové karoserii lehčí a tudíž rychlejší.
Údajně vzniklo něco málo přes 10.000 kusů, nejoptimističtější čísla hovoří o 11.123 kusech . Výroba byla ukončena v roce 1976. V naší galerii najdete kromě překrásných snímků od Volkswagen Classic také dobové prospekty - rozhodně stojí za pozornost.