Kapitoly článku:
K elektromobilům se můžete postavit různě. Jedni je berou jako spásné řešení dopravy, jiní jim nemohou přijít na jméno, protože to prostě nejsou opravdová auta. Jak už to tak na tom našem světě chodí, pravda zřejmě leží někde uprostřed. Osobně jsem se svezl již s několika a mohu říci, že použití pro městský provoz má zaručeně řadu výhod počínaje od takzvaně místně bezemisního provozu a minimálním hlukem konče.
Problémy samozřejmě nastanou, jakmile byste se s podobným automobilem chtěli vydat na delší trasy. Dojezdy jsou různé, například Peugeot iOn a jeho sourozenci C-Zero respektive i-MiEV zvládnou přibližně 160 kilometrů. To ale nesmíte používat klimatizaci, musíte jet klidně, auto nemůže být maximálně zatížené a tak podobně. Všechno toto jsou atributy, které vám dojezd sníží a například v zimě, kdy potřebujete topit a ještě k tomu odmlžit okno, se v praxi nedostanete ani na 100 kilometrů.
Prius s vylepšenými akumulátory
Se zajímavým nápadem přišla Toyota, která představila Prius Plug-in Hybrid. Nejedná se o nic jiného, než o obyčejný Prius s vylepšenými akumulátory. Ty mají větší kapacitu nejen díky tomu, že jsou celkově větší, ale také díky tomu, že se nejedná o typ NiMH, nýbrž o modernější Li-Ion. Mimochodem Prius Plug-in je prvním automobilem koncernu Toyota, který takové akumulátory dostal.
Japonští inženýři to mají chytře vymyšlené. Vůz můžete nabíjet z klasické domácí zásuvky, přičemž plné nabití zabere přibližně hodinu a půl. Následně se díky navýšené kapacitě můžete pohybovat v čistě elektrickém módu na trase dlouhé přibližně 20 km. Opět velice záleží, jak s autem budete jezdit. Hybridy obecně vyžadují trochu jiný styl než ostatní automobily. Musí se jezdit předvídavě a maximálně využívat možnost rekuperace brzdné energie. V tomto případě to platí dvojnásob. Někteří moji předchůdci, kteří měli možnost svézt se s tímto hybridem prý ujeli třeba i 25 kilometrů. Já jsem nedosáhl ani na udávaných dvacet. S největší pravděpodobností to bylo dáno tím, že nejsem ochoten se v autě s vypnutou klimatizací vařit kvůli tomu, abych dojel co nejdále.
Oněch 20 kilometrů je podle některých průzkumů průměrná vzdálenost, kterou člověk ujede při takové normální jízdě z kraje města do práce a zpět. Zde bych uvedl jednu menší poznámku. Je zajímavé, že s tím, jak se pomalu množí různé elektromobily, se také množí různé výsledky podobných průzkumů. Toyota vám řekne, že průměrně ujedete při cestě do zaměstnání 20 km, takový Citroën prezentuje nějakých 80 kilometrů a podobně. Jaká náhoda, že výsledek průzkumu vždy odpovídá schopnostem toho kterého automobilu.
Ale to je pouze teorie. V praxi mohu potvrdit fakt, že i těch 20 kilometrů vám určitě postačí. Respektive by vám stačilo, kdyby to ve městech fungovalo tak, jak u Toyoty plánují. Dojedete do práce, auto si dobijete, dojedete na nákup, opět vůz strčíte do zásuvky, pak do divadla, do restaurace, nakonec domů. Když si všude budete moci bez problému doplnit kapacitu baterií, jezdíte potichu, s nulovými emisemi a snad i lacině. Tolik obecný úvod.
Rozdíly pouze v detailech
Jak už jsem naznačil, Plug-in Hybrid od normálního Priuse budete rozeznávat jen velice těžko. Prakticky jediným rozdílem jsou větší akumulátory a dvířka „nádrže“ umístěná za levým předním kolem.
Vzhledem k tomu, že od doby uvedení současné generace už uplynulo spoustu času, nebudu se o designu jako takovém rozepisovat. Karoserie je podobně jako například Honda Insight tvarována přísně podle zákonů aerodynamiky. Nutno podotknout, že už jsme si na její tvar zvykli a že už zdaleka nepůsobí tolik futuristicky, jak tomu bylo dříve.
Ani interiér se nikterak neliší od toho klasického. Abyste našli nějaké rozdíly, budete se muset pořádně soustředit. Tak zaprvé chybí u malinkatého voliče bezstupňové převodovky tlačítko EV, kterým se běžně aktivuje čistě elektrický režim. Ostatní (PWR, ECO) tu jsou. Důvodem je fakt, že Plug-in Hybrid primárně preferuje jízdu na elektřinu a jakmile má baterie nabité alespoň z části, vypíná motor a jede pouze s využitím elektromotoru. Řidič toto samozřejmě může pomocí ovladačů změnit, případně postačí, když přišlápne plynový pedál k podlaze.
Další vyloženě detailní záležitostí je malá dioda umístěná na palubní desce u levého A-sloupku. Když vůz nabíjíte, svítí červeně, jakmile jsou baterie plně nabité, rozsvítí se zeleně. Akumulátorů se týká asi poslední podstatné věc. V porovnání s normálním Priusem jsou větší, tudíž je zavazadelník o něco menší. Vyjádřeno čísly, Plug-in disponuje objemem 400 litrů, jeho klasická verze nabídne litrů 446. O nějaké zásadní omezení se tedy nejedná.
Opravdu úsporný
Co se týká spotřeby paliva, o kterou jde v tomto případě především, musím hned na úvod této části vyslovit pochvalu. Prius Plug-in Hybrid je opravdu úsporný. Světe div se, dostal jsem se dokonce i pod hranici tří litrů. Logicky, čím více budete nabíjet, tím nižší bude průměrná spotřeba. Čistě elektrický režim je aktivní do rychlosti 100 km/h. Možná právě zde jsou ještě určité rezervy. Například Porsche Cayenne Hybrid nebo jeho levnější alternativa Touareg dokáží vyřadit spalovací motor z hnacího řetězce až přibližně do 160 km/h a na dálnici s nimi můžete jet stylem, který výrobce nazývá „Road Sailing“. Ale nevadí. Testovaná verze Priusu je primárně určená do města a podle toho k ní musíme přistupovat.
Jízda jako taková je jednoduše řečeno klasicky hybridní. Když je dost energie v akumulátorech, jedete bez spalovacího motoru. Když na to šlápnete víc, motor se nastartuje bez ohledu na to, zda zrovna máte plně nabité baterie. Chvályhodné je, kolik si toho Prius nechá líbit. Z klasických hybridů jsme zvyklí, že musíme jet doslova jako šneci a plynový pedál vyloženě hladit, zde to neplatí. Ani při řekněme rozumné akceleraci do kopce se nic neděje, pouze za téměř neznatelného hučení od hnací soustavy zrychlujete. K jízdním dojmům bych ještě dodal, že si musíte zvyknout na reakci auta při brzdění, ale to je věc již známá z testů standardního Priusu.
Prius Plug-in Hybrid je v podstatě vůz dvou tváří. Když mu dopřejete dostatek elektřiny, máte elektromobil, mimo město z něj je klasický vůz, který vás bez nejmenšího problému odveze ve čtyrech na chatu. Po dálnici můžete uhánět až 180 km/h, ale jak jsem již napsal, toto je zcela nepodstatné stejně jako informace o zrychlení.
V rámci standardní výbavy dostanete k automobilu také dobíjecí kabel. Jak takové nabíjení probíhá? Jednoduše. Strčíte auto do zásuvky a za hodinu a půl se vrátíte. Mezi tím můžete například sledovat na centrálním displeji dobu zbývající do plného nabití nebo si v mezidobí zapnout klimatizaci, abyste pak odjížděli v pěkně vychlazeném automobilu. Jak jednoduché. Háček to má pouze jeden. Najít zásuvku.