Přesně před 30 lety vstoupil do prodejů vůbec první osobní Volkswagen s pohonem všech kol. Vycházel z techniky odzkoušené u Audi.
Kapitoly článku:
První čtyřkolka Volkswagen
Abychom byli úplně přesní, vůbec prvním Volkswagen s pohonem všech kol byl už model Iltis z konce sedmdesátých let, ovšem tehdy šlo o ryze terénní automobil s klasickou rozdělovací převodovkou a primárně armádním určením. Volkswagen Passat Syncro (B2) se ale stal začátkem dodnes trvající tradice volkswagenů s pohonem všech kol, ovšem na místo dnes obvyklé spojky Haldex měl klasické diferenciály s uzávěrkami…
Volkswagen Passat Syncro se stal prvním vozem značky s pohonem všech kol
V rámci koncernu ale tuto tradici zahájilo už kupé Audi Quattro v roce 1980, přičemž v polovině osmdesátých let, tedy v době nástupu Passatu Syncro, náhonem na všechna kola disponovaly již všechny typové řady Audi od kompaktního Audi 80 po velký sedan Audi 200. Tento systém, původně adaptovaný ze soustavy předního pohonu s motorem podélně před nápravou, se osvědčil v automobilových soutěžích a poskytl konstruktérům VW Group dostatek podkladů pro jeho spolehlivé zavedení do velkosériové produkce.
Na frankfurtském autosalonu byla v roce 1983 představena studie Volkswagen Passat Variant Tetra, jež o rok později vstoupila do výroby pod označením Passat Variant Syncro. Novinka vycházela ze sériového kombi Passat (B2), ale vynikala celou řadou specifických rysů v čele s trvalým pohonem kol obou náprav. Wolfsburgský vůz mohl celkem snadno adoptovat systém Audi Quattro díky motoru uloženému podélně před přední nápravou.
Specifika „nové“ koncepce
Zatímco přední náprava byla u modelu Passat Syncro bez výraznějších změn převzata ze standardních verzí, zadní náprava byla zcela nová a nepodobala se ani Passatu, ani Audi Quattro. Jednoduchá kliková konstrukce byla nahrazena nově navrženými úhlovými kyvadlovými závěsy. Rozvidlená ramena byla spolu s rozvodovkou uložena v pomocném rámu přišroubovaném ke karoserii.
V souvislosti s tím se změnilo umístění palivové nádrže, rezervní kolo našlo své místo za podběhem levého zadního kola a v podlaze vzniknul větší tunel pro uložení spojovacího hřídele. Na pětistupňovou, manuálně řazenou převodovku navazoval mezinápravový diferenciál, jehož klec byla spojena s dutým hnaným hřídelem převodovky. Tím procházel krátký hřídel náhonu předních kol, přičemž druhé planetové kolo bylo propojeno se stálým převodem zadní nápravy kloubovým hřídelem.
Nová zadní náprava Passatu Syncro a schéma jeho trvalého pohonu všech kol s uzávěrami mezinápravového a zadního diferenciálu
Mezinápravový diferenciál a diferenciál zadní nápravy měly podtlakově ovládané uzávěry s aktivací táhlem na středové konzole, přičemž jejich uzavření signalizovaly kontrolky na panýlku v těsném sousedství tohoto táhla. Passat Variant Syncro byl standardně opatřen výkonnější brzdovou soustavou s kotouči (vpředu s vnitřním chlazením a průměrem 256 mm) a posilovým hřebenovým řízením.
Podívejme se teď ale na to, čím se verze Syncro od standardního Passatu lišila už na první pohled.