První jízda s Mercedesem Sprinter: Flotilovými manažery milovaný...

V dnešní módě různých mezičlánků a crossoverů mezi jednotlivými segmenty zaujme, když si uvědomíte, že v případě dodávek se všichni výrobci na evropském trhu drží tří zavedených velikostí. A to navzdory tomu, o jak komplexní a všemožně konfigurovatelná auta jde. Pomineme-li již stejně nevyráběné minidodávky typu Peugeotu Bipper, startujeme s vozidly často založenými na platformách aut nižší střední třídy, jako je třeba Citroën Berlingo. Dalším stupínkem je třída Volkswagenu Transporter. Ty už zastanou práci plnohodnotné dodávky.

Mezi těmi největšími, na které vám ještě stačí béčkový řidičský průkaz, se v podstatě od počátků drží Mercedes, jemuž užitkové vozy původně do výrobního programu neplánovaně zavedly okolnosti druhé světové války. Když byl poprvé použit obchodní název Sprinter, značilo to příchod nové spolupráce s Volkswagenem, která vydržela i další generaci, tedy do loňského roku.

Nový Crafter byl představen o něco dříve, nyní přichází na řadu Mercedes. Nový Sprinter jsme v Nizozemsku vyzkoušeli ve všech možná variantách. A že je na výběr...

Luxusní detaily v této třídě dosud nevídané

Design exteriéru, kterým se vás, čtenáře, často snažím každé auto uvést, s dovolením tentokrát shrnu stručněji. U skříňové dodávky se toho totiž dá vymyslet docela málo. Jednoho zajímavého řešení se přesto Mercedes drží i na jinak jednoduché zádi. A sice znaku uprostřed, tedy "mezi dveřmi". Vepředu jsme opět svědky obrovské masky chladiče a přimhouřených světlometů. Ty mohou být i full LED, s pásky denního svícení podobné těm na faceliftované třídě S.

Když jsem v úvodu zmiňoval tři základní segmenty, ve kterých se v případě užitkových aut pohybujeme, možná také cítíte, že s narůstající velikostí se mění přístup k osobním verzím. U těch nejmenších jde často o to, skloubit řemeslnické auto s rodinnými účely, případně pořídit skutečně praktické auto pro větší famílii. Prostřední segment je zase často stavěn také jako luxusní van či "obytňák". Ostatně sám Mercedes se snaží pracovní Vito od osobní třídy V odlišit nejen názvem, ale i podstatně jinak řešeným interiérem, včetně palubní desky.

Víte, co je pod povrchem sedačky Mercedesu třídy S? Video prozradí

Radek Pecák

Technika

V té největší třídě, ve které se právě pohybujeme, často skončí snaha o převoz osob jen naskládáním sedaček s jednoduchým vzorem látky na levný koberec a instalací pofidérně zapracované automatické klimatizace mezi všechny ty praktické přihrádky. I přesto, že Mercedes se nevydal cestou třídy V a pro osobní verzi nenabídne jinou palubku, uvnitř se cítíte vážně skvěle. Za tento volant s logikou tlačítek i kvalitou provedení jako by jej přendali třeba ze třídy E se budete těšit. Stejně tak žádné výjimky z kvality osobních aut nenacházím v případě provedení obou obrazovek, ale i maličkostí typu otvorů ventilace či tlačítek pro stahování oken.

Tohle je úplně první takto velká dodávka, která vám dodá jistý pocit výjimečnosti, a to jsou myslím dost silná slova. Testovací vozy byly všechny takto vyšňořeny, třeba i valník, což značí, že si tyto prvky můžete objednat kamkoli, ale v takto pracovních verzích je to až nevhodné. Naopak to oceníte při jízdě s pasažéry, ke které se ještě dostaneme. Dovnitř každopádně při plném využití kolejnicového systému v největší verzi nacpete až devatenáct cestujících. K dispozici mohou mít i USB nabíječky a své odkládací prostory. V zadních částech interiéry už jsou okna navázané na holý plech, což značí ještě jistý prostor por luxusnější verze, nehledě na opravdu "vymazlené" přestavby.

"Hey Mercedes"

Obecný vývoj v technologiích trochu po vzoru vizí typu Čapkova R.U.R. směřuje k internetu věcí a jejich vlastní inteligenci. Sprinter je první dodávkou, která v rámci systému Pro Connect nabízí továrně vestavěné a provozované ovládání a monitorování firemní flotily.

V praxi to vypadá tak, že skrze nový infotainment MBUX (Mercedes-Benz User Expirience) lze díky vestavěnému modulu se SIM kartou a tedy připojení k internetu monitorovat celou flotilu. Na straně firemního manažera je webová aplikace, na straně řidiče mimo infotainmnetu i mobilní verze v chytrém telefonu. Dispečer ví o vozidlech vše, včetně rychlosti, prudkých zrychlení, brzdění, poloze, technickém stavu, dojezdu, spotřebě, může zadat trasu přímo do auta a tak dále. Takové služby dosud nabízely jen externí dodavatelé, v tomto případě komunikujete jen s Mercedesem. K ochraně soukromí řidiče slouží režim Private k osobnímu užití.

TEST Mercedes V Marco Polo Horizon: Když chcete víkend vozit s sebou

Milan Lažanský

Testy

Sám jsem si zkrácený pracovní den takového řidiče vyzkoušel. Zástupci značky tvrdili, že v době testu byla aplikace ještě v Beta verzi, to znamená ne zcela otestovaná, a tak se pár zádrhelů s mobilní aplikací a s odesláním zadané polohy do vozu objevilo. Může za to podle všeho ne vždy kvalitní připojení v dané oblasti, ale i zatížení cloudových uložišť. Každopádně se jedná o pokrokové řešení, které má vymýtit zbytečné dodělávky a řešení ve firemních dodávkách.

A to velice kvituji, protože řešení flotilové správy přímo u objednávky vozů v showroomu je přeci elegantní, a úplně stejně působí i jeho užívání. Osobně mě až šokovalo, jak skvělý informačně-zábavní systém Mercedes pro Sprinter připravil. Obrazovka má přes deset palců a na rozdíl od ostatních, i těch nejluxusnějších, vozů značky je dotyková. Zatímco dosud byl mým osobním favoritem poslední iDrive od BMW, systém v této obrovské dodávce mu konkuruje zdatněji, než bych si kdy pomyslel. Postrádá sice mechanické ovladače, a Command nebo Garmin se mi tím mercedesovským ovládal vždy příjemně, ale rychlost, přesnost, kvalita zobrazení a logika systému je skvělá. Stejně jako ptačí pohled kamerového systému.

Blízce příbuzný je s tím v novém Áčku, včetně hlasového ovládání, které vyvoláte hláškou "Hey Mercedes". Podobnost se Siri od Applu nekončí jen tady, s tímto asistentem si také můžete povídat v podstatě o čemkoli. Když mu například v angličtině sdělíte, že máte hlad, nabídne vám nejbližší restaurace v okolí. Vážně ještě sedím v užitkovém autě?

Jediný se šestiválcem

Nový Sprinter posunuje takřka nekonečnou variabilitu velkých dodávek ještě dál. Můžete jej bez přestaveb mít v 1.700 různých variantách délek, výšek a motorizací. Významným podíl na zvýšení počtu konfigurací má také koncepce "všechno vpředu", která má u Sprinteru volitelnou premiéru. Toto řešení snižuje hmotnost o 50 kilogramů a především snižuje podlahu nákladového prostoru o 80 milimetrů. Výhodou pohonu zadní nápravy ale zůstává lepší tažná síla extrémně těžkých nákladů, vždyť naložený může vážit 3 až 8,75 tuny, i větší rejd přední kol.

Motor napříč a pohon předních kol můžete mít jen s už legendárním čtyřválcem o zdvihovém objemu 2,1 litru ve třech výkonových variantách. Ten nově může být kombinován s devítistupňovou automatickou převodovkou. Američané dostanou také třílitrový zážehový motor, pro Evropu je ale vrcholem třílitr vznětový. Na rozdíl od nového řadového motoru, které dostaly osobní modely, se jedná o vidlicovou konstrukci. Ta vždy pohání kola zadní nápravy a podélně uloženou automatickou převodovku má již "jen" sedmistupňovou.

Vyzkoušel jsem nejvýkonnější čtyřválec a šestiválec s automatickými skříněmi. Rozdíly mezi nimi samozřejmě poznáte. Možná ale nejsou tak markantní, jak byste odhadovali. Větší motor je kultivovanější, žádný ševel jako v osobních verzích ale nečekejte - tady pořád jde především o maximální točivý moment v nízkých otáčkách. A síly má skutečně dostatek. 440 Nm podává od 1400 otáček a výkon 140 kW vrcholí ve 3.800 otáčkách. Spotřebu se mi se šestiválcem i přes svižné tempo a časté popojíždění v kolonách dařilo držet lehce nad deset litrů, čtyřválec ale šel klidně i o dva litry níže.

Je zajímavé si v rámci jednoho dne vyzkoušet stejný model s předním a zadním náhonem. Pokud máte pro podobně věci cit, už po prvních metrech totiž rozpoznáte styl pohybu daného vozu. A teď vůbec nemluvím o nějakém řízení plynem a podobných věcech. Zařaďte polohu drive a zadokolka se zcela charakteristicky s mírným škubnutím zhoupne. To u předokolky nemůžete zažít, stejně jako charakteristické rozjetí. Zkrátka poznáte, jestli vás auto tlačí, nebo táhne. Tam, spolu s větším rejdem a možná malinko lepším citem v řízení zadokolky, ale podstatné jízdní rozdíly končí a vy se tak musíte rozmyslet spíše na základě použití vozu.

Celkově se jízdní vlastnosti nového Sprinteru dají shrnout jako maximálně pohodové. Konkrétně šestiválcová osobní verze Tourer se zadním vzduchovým odpružením je nebývale komfortním a především tichým společníkem. Odpružení zvládá i velké nerovnosti s velkou jistotou, a to i s  tuhou zadní nápravě a listovým pružinám užitkových verzí. Odhlučnění na dálnici je na úrovni o třídu menších vanů, a to i včetně zpětných zrcátek, především však od kol a motoru. Stabilitě na dálnici zdatně pomáhá asistent pro vyrovnávání bočního větru brzdami a řízením. V pruzích vás také může držet elektronika a adaptivní tempomat je vyladěn skvěle.

Potěšilo mě i řízení. Volant máte o dost více kolmo a díky svému luxusnímu provedení a malé velikosti si už vůbec nepřipadáte jako kormidelník. Poddajný chod posilovače zůstává, ale stále máte pocit, že máte vše pod kontrolou. Stejné asistenty přitom Mercedes nabízí i pro užitkové verze. Ty jsou na tom s odhlučněním pochopitelně o něco hůře, ale stále se jedná o lepší průměr, který je spíše znatelný ve srovnání s opravdu dobře odvedenou prací v osobní variantě.

Jen si vyberte...

Nový Sprinter je jedním slovem rozmanitý. A to nejen v počtu verzí, kterých si pod tímto modelem můžete vykouzlit. Ale i v šíři schopností, které dokáže rozličným majitelům nabídnout. Mercedes na svá bedra bere i softwarovou stránku flotilových starostí a jde tak ve smyslu "prodejem auta naše služby nekončí" dále než konkurence.

Krom opravdu moderní digitální techniky jde ale také o na první pohled poctivě udělanou dodávku s nebývale vkusně a detailně navrženým interiérem a velmi pohodlně nastavenými jízdními vlastnostmi. Mercedes se do toho tentokrát pustil sám a vše nasvědčuje tomu, že může i přes vyšší cenovky na trhu udělat zase rozruch.