Minitest Volvo S90 T8: Je vrcholná motorizace skutečně nejlepší?

Konfigurace vozů bývá často přetřásanou písničkou. Existuje totiž úzká hranice mezi tím, co skutečně potřebujete, chcete, využijete a k čemu vás donutí chytře sestavené ceníky. Touto myšlenkou většina zákazníků dojde ke středně vybaveným vozům, které často nabízí vše potřebné za přijatelnou cenu.

Stejné polemiky se dají vést i na téma "plná palba", tedy po střechu nakonfigurovaných vozů s kompletním zaškrtnutím položek. Taková většinou najdete v novinářských flotilách automobilek. Jsou nejhezčí a nabízí kompletní řadu funkcí, které mají zákazníka lákat. 

V následujících řádcích vám popíšu své dojmy z takto pojatého Volva S90. V lednu tohoto roku jsem měl tu čest s tímto modelem i z opačné strany spektra. Zlatavou verzi Momentu s dieselovým motorem D4 jste v minitestu už viděli. Nebyla to zdaleka základní verze, ale i s příplatky vyšla o více než půl milionu levněji. Černou S90 zkouším podruhé hned z několika důvodů. Zajímá mě luxusní verze Inscription, motorizace T8 s plug-in hybridním ústrojím a také podvozek Four-C. Stojí tyto prvky za to? 

Inscription mění hru

Budu se opakovat, ale sedany od Volva pro mě vždy byly něčím speciální. Tahle značka se možná proslavila spíše krabicovitými kombíky a dnes je úspěšná se svými SUV, ale sedany se mi vždy velmi líbily. Podívejte se na minulou generaci, tedy S80. Vyjela před dvanácti lety! A když s ní dnes někam přijedete, pořád z ní srší elegance a nadčasovost. Nemluvě o takové zachovalé první generaci, původem z roku 1998. Jedno takové auto znám a nevzpomenu si na jiný podobně starý model, který je stále tak reprezentativní.

A v tomto trendu pokračuje i S90. Nebudu znovu popisovat všechny designové finesy S90, protože tohle auto už všichni známe. Celkově bych rád zmínil, že přesně takhle si představuji konzervativní, moderní a nadčasový design. Nepůsobí nabubřele, do jakéhokoli prostředí vklouzne bez toho aby u toho bouchl dveřmi. Přitom svou elegancí umí ohromit. Pomáhá v tom i výbava Inscription s chromovými doplňky a velká kola o průměru disků dvacet palců. Ze zlatavé myšky, kterého jsme zkoušeli před rokem, tady máme pořádného gentlemena.

Volvo ukázalo koncept 360c. Chce konkurovat i letecké dopravě

Daniel Fuglevič

Elektromobily

Podobně auto umí prokouknout i uvnitř. Opět se v rámci kratšího formátu omezím na konstatování, že místa je tu dostatek, a to dokonce i vzadu na hlavu, a budu se věnovat zmíněným výbavovým stupňům. Ve verzi Momentum jsem si pochvaloval kvalitní zpracování, pěkný celkový design a netradiční pojetí. To není nic proti tomu, co vám Volvo připraví u verze Inscription. Pomůže už světlé čalounění. Plast na palubní desce nahradí kůže, dokonce i místo plastových tlačítek na volantu máte skleněná. A vrcholem je nádherné dřevěné obložení, křišťálový volič převodovky nebo žluté reproduktory famózně hrající audiosoustavy Bowers and Wilkins.

Atmosféra uvnitř je bezchybná, S90 vás dokáže obejmout do luxusní náruče, a to bez laciných detailů typu desítek světelných zdrojů rozličně křiklavých barevných zdrojů. Místo toho přizpůsobí nepřímé osvětlení teplotě v interiéru. To dokonale charakterizuje pocit, který se ve vás snaží navodit.

Další kapitolou je infotainment Sensus. Ten za svůj život, který započal právě v devadesátkové řadě, již prošel několika modernizacemi. Za mě je to nejlepší palubní systém, který používá výhradně dotykové ovládání. Je řazen do tří přehledných listovacích segmentů a do čtyř boxů v hlavní nabídce. Vše je po ruce, intuitivní rychlé a pěkné na pohled. Hlasům, které tento systém zatracují, upřímně nerozumím. Stejné je to i s digitálním kokpitem. Rád si zde nechávám zobrazovat mapu navigace a skvěle pracuje i s hybridním ústrojím, ale o tom až v příštích řádcích...

Když hybrid není přítěží, ale k autu pasuje

Platforma SPA otevřela zcela novou kapitolu Volva. V roce 2014 s uvedením nové XC90 se jednalo o jednu z největších revolucí této automobilky. Se SPA přišel nový designový jazyk, nové pojetí interiéru, ale i zaměření na hybridní a elektrické verze.

Právě s bateriemi nová plošina, která už se z XC90 stačila rozrůst i do kompletní devadesátkové i šedesátkové řady, od začátku počítá. Netradiční je u systému Volva uložení baterií. Ty nezabírají místo v zavazadlovém prostoru, ale ve středovém tunelu, který je u verzí s pohonem všech kol vyhrazen kardanovému hřídeli. To je velmi účelné řešení, které není kompromisem ani pro kufr, ani pro posádku.

Elektromotor o výkonu 65 kilowattů a maximálním točivém momentu 240 Nm je uložen těsně u zadní nápravy, kterou pohání a tvoří tak pohon všech kol. Dalším elektrickým prvkem je integrovaný startér-generátor spojený s klikovou hřídelí, který zajišťuje hladké starty spalovacího motoru, dobíjí baterie a také dovede podpořit spalovací motor dalšími 34 kilowatty. Pro plug-in hybrid je také nutností elektrický kompresor klimatizace. Dobíjení přes šestnáctiampérovou nabíječku zabere 2,5 hodiny a přibližně 6 hodin z domácí sítě.

Zpověď českého řidiče, kterému Volvo XC60 zachránilo život

AutoRevue.cz

Volvo

S90 T8 údajně dokáže ujet přibližně 40 kilometrů čistě na elektřinu. A dokáže? Překvapivě ano, a bez velkých obtíží. Pro přiblížení - ihned po převzetí vozu jsem absolvoval cestu z Průhonic, kde české Volvo sídlí, do středočeských Nehvizd. A to přes Prahu, tedy kousek po D1, poté přes jižní spojku, popojíždění přes Horní Počernice a po staré Poděbradské do cíle. Tedy poměrně kombinovaný způsob trasy.

Za 33,5 kilometru jsem nespustil spalovací motor. A to za 54 minut jízdy se spotřebou elektřiny 7,2 kWh a rekuperací 1,1 kWh. Přitom celou dobu naprosto s provozem, na úseku po D1 rychlostí 130 km/h. Poté bylo k dispozici ještě tři kilometry a pozor, cestu jsem zahájil bez předventilace interiéru ze zásuvky, které se velmi doporučuje. Jinak, ptáte se, jak to všechno vím? To díky mobilní aplikaci Volvo On Call, která zobrazuje parametry o jízdě, a to i zpětně.

Pro jízdu čistě na elektřinu využijete režim Pure. Tehdy se daleko posune mez, kdy zasáhne spalovací motor. Krásně to vidíte na displeji před vámi, čímž se dostávám k nakousnutému v předchozí kapitole. Hezky a čitelně na kruhovém ukazateli onu mez "blesku a kapky benzinu" vidíte a můžete ji brát v potaz, pokud v režimu Hybrid "spalovák" spouštět nechcete.

Ústrojí navíc v režimu Pure preferuje plachtění před rekuperací, což se zejména mimo město ukazuje být výhodnější. Pedál plynu je navíc hezky citlivý a dávkovatelný. O to jsem měl strach vzhledem k tomu, že se jedná o další novinářské Volvo s balíčkem Polestar. Ten softwarově dopuje motor kilowatty a newtonmetry, ale také přidává citlivost plynu, která mi často přijde přehnaně zbrklá, stejně jako reakce převodovky. Zde to naštěstí neplatí.

Věřte tedy, že do práce pravděpodobně dorazíte pouze na elektřinu, a to díky velmi povedené práci elektrické části pohonného ústrojí. Pojďme ale odhalit druhou tvář T8, nastartujme spalovací motor. Asi víte, že Volvo už montuje striktně čtyřválcové jednotky. Krom zmíněného podpůrného elektrického generátoru mu pomáhá ještě elektrický kompresor. Výsledkem tohoto všeho je dvoulitr s elektromotorem o kombinovaném výkonu 311 kW a maximálním točivém momentu 680 Nm.

Čínské Lynk & Co 03 je nový sedan s technikou Volva. Přijede i do Evropy

Daniel Fuglevič

Premiéry

A to vzhledem k tomu, že trakci poskytují všechna čtyři kola, s autem dokáže opravdu slušně zahýbat. Při nevybíravém startu cítíte, jak s přívalem logicky podstatně více bojují přední kola, ale když se chytnou, zátah je skvělý. Navíc elektromotor oceníte při náhlém předjíždění. Znáte to, zjeví se vám krátká mezera, které chcete využít, jenže než automat podřadí a turba se nafouknou, šance je pryč. Hybridní S90 vás mezitím již slušně postrčí elektřinou a vše je tak bezprostřednější.

Je silný a dokáže toho dost ujet na elektřinu. Otázkou je ovšem spotřeba paliva. Popravdě řečeno ji dle mého nelze přesně určit. S90 T8 má pro vás totiž smysl hlavně v případě, že budete dobíjet. Pokud budete dobíjet v podstatě po každé cestě, tak dokážete po Česku jezdit klidně se spotřebou kolem šesti, sedmi litrů i při dynamičtějším pojetí jízdy, krátké trasy potom za minimum. Pokud nikoli, stoupne apetit motoru přes devět litrů a klidně mnohem výš.

Krom režimu Pure či Power s jasnými hodnotami lze ještě v režimu Charge nabít baterii motorgenerátorem, a to téměř do plna. Tato funkce je tu však v podstatě jen kvůli zónám, kde chcete či musíte jezdit na elektřinu, a tak si po cestě mimo město zvolíte tuto možnost. Tehdy však stoupne spotřeba klidně o dva litry na sto kilometrů. Pokud byste chtěli takto dobíjet pravidelně, popíráte smysl tohoto ústrojí a kupte si raději verzi T6.

Vrcholný podvozek charakter nemění, ale násobí

Aut jsem v zájmu zachování přehledu již tento rok vystřídal opravdu hodně, ovšem několik mi svým specifickým projevem zůstaly zaryté v duši. Například když mě překvapilo, jak tuhými tlumiči disponuje již zmiňovaná standardní verze S90 D4. Ne že by tloukla, ale nerovnosti v nízké rychlosti cítíte více, než byste od komfortní limuzíny od Volva čekali. 

Ovšem ono utkvění vězí v prozření. To když jsem vyjel za město na zaplátané české okresky. Tehdy se mi znovu potvrdilo, že tuhé tlumiče nemusí znamenat diskomfort, a často je tomu právě naopak. S90 se základním podvozkem famózně pracuje na vlnách a nenechá karoserii parazitně se rozhýbat. A já byl moc zvědav, jak si bude stát vrcholné provedení podvozku.

Minitest Volvo XC60 T5 AWD R-Design: Auto jako od maminky

Miro Mihálik

Testy

To se jmenuje Four-C. Využívá adaptivních tlumičů na všech čtyřech kolech, přičemž na zadní nápravě ještě i vzduchových měchů. Abych to zkrátil, moc mě potěšilo, že si i v tomto provedení S90 zachovává své základní naladění. Ba co víc, ještě jej šperkuje. Ve městě konečně dokáže být poddajná. Jediné mezery má v ostrých nerovnostech, všechno ostatní filtruje zdatně a dokáže se i konejšivě zhoupnout.

Výhodou adaptivního nastavení je potom fakt, že S90 neztrácí nic ze své jistoty při rychlé jízdě po okreskách. Přední lichoběžníková náprava navíc krásně pokládá kola do oblouku, díky čemuž máte k dispozici skvělou přilnavost. Nic vás sice nežene s S90 kdovíjak sportovat, ale při rychlé jízdě se cítíte jistí, a to i díky mírným vibracím ve volantu, které přicházejí při ztrátě přilnavosti. Při puštění plynu se pak S90 nechá mírně stočit kolem své osy. "Přeplynovat" k nějakým powerslidům pochopitelně nejde, protože na zadní nápravě přeci jen nemá dostatek výkonu.

Závěr: Vrcholná technologie se povedla, ale nehodí se pro všechny

S90 je vrcholem Volva. Díky tomu si mohou Švédové dovolit ji šperkovat až do výšin o třídu větších vozů. A testovaný kus skutečně jako vrchol diamantu působí. Je dost těžké celkový dojem popsat, ale shrnout se dá tak, že s tímto autem se prostě skvěle žije. Pokaždé, když přijdete do styku s čímkoli, jedná se o uvolňující spojení.

Ať už jde o infotainment, řidičův displej s přesně těmi informacemi, které potřebujete, o vůni interiéru, materiály, ale i samotnou jízdu. Plug-in hybridní ústrojí k S90 skvěle pasuje. Je to moderní a promyšlený pohon, který nabízí především ticho a okamžitě dostupnou výkonovou rezervu. Vše je perfektně sladěno i s převodovkou.

Je to zvláštně uspokojivý pocit, plachtit si to městem a přitom vědět, že pod nohou máte vždy dostatek síly. Stejně jako plout si na komfortním odpružení s vědomím, že když si příští šikanu střihnete o dost důrazněji, auto vás podrží skvělou úrovní přilnavosti, jejíž hranice jsou překvapivě velice snadno rozpoznatelné.

Druhá strana mince je pak vysoce individuální. Abyste si připlatili oproti verzi T6, musíte vědět, že tohle ústrojí budete nabíjet. Ať už v práci nebo doma. Pokud ne, smysl hybridu vám zůstane jen na úrovni full hybridu a za to bych já osobně nepřiplácel.