Automobilový průmysl dokáže vždy překvapit, a ani letos není o různé přemety a spojení nouze. Francouzská skupina PSA se tak dlouho namlouvala s General Motors, až od Američanů koupila značku Opel. Nejistý byl i osud původně malajského Protonu a britského Lotusu. I tady ale došlo k akvizici:
Už se spekuluje, co z nové spolupráce vzejde, ale pojďme se místo uvažování o budoucnosti podívat do minulosti. Lotus v roce 1952 založil Colin Chapman - jedno z nejvýznamnějších jmen historie automobilismu. V té době však, ve starých stájích v Hornsey působila jako jedna z malosériových britských značek.
Už v roce 1958 se ale Lotus objevil ve formuli 1, kde postupně oslavil sedm konstruktérských titulů. Byť motorsport je nedílnou součástí dědictví značky, my jsme se podívali především na to, zač si Britové zasloužili obdiv na silnicích po přestěhování továrny do legendárního Hethelu:
1) Seven
Pokud bychom měli jmenovat vůz, který byl nejčastěji "zkopírován", bude to jednoznačně Lotus Seven. Vůz je dodnes vzorem pro malosériové výrobce jako Caterham či Westfield. Inspirovat se však nechal i český Kaipan. Jako nástupce modelu "Six" se sedmička představila v roce 1957.
Na trubkovém rámu zbylo jen to nejdůležitější. Právě proto se jedná o nejčistší dokumentaci filozofie Colina Chapmana. Říkal “zjednodušte, potom přidejte lehkost”, což mluví za vše.
Do roku 1973, kdy skončila výroba původní verze, vystřídal Caterham motory od Fordu, Roveru a několika menších motoráren. Vždy to bylo však jednoduché a minimalistické náčiní pro nadšené řidiče.
2) Elan
Prvním slavným roadsterem od Lotusu byl model Elan. Opět je postaven na hodnotách jednoduchosti, hbitosti a nízké hmotnosti. První generace na trhu vydržela deset let - od roku 1963 do 1973. K dostání byl jako kupé a roadster. Poháněl jej čtyřválec o výkonu 100 až 126 koňských sil, což je na šedesátá léta slušná hodnota, vzhledem k hmotnosti do sedmi set kilogramů.
Druhá generace, představená roku 1989, se od předchůdce výrazně lišila. Tentokrát použili pro sportovní roadster netradiční koncepci s motorem vpředu a pohonem předních kol. Drahý vývoj zaplatil koncern General Motors, coby první velký vlastník Lotusu. Zážehové šestnáctistovky, z nichž jedna byla přeplňovaná turbodmychadlem, dodalo japonské Isuzu. Produkce vydržela šest let, do roku 1995.Veškerá práva na vůz v tom roce koupila Kia a vytvořila svůj sporťák se stejným jménem.
Novodobý Elan byl představen v roce 2010 na pařížském autosalonu coby koncept. Zatím se však do výroby nedostal. Pomohou čínské peníze? V takovém případě by se jistě nikdo nehněval. Ostatně, Volvo pod křídly Geely také nijak nestrádá...
3) Esprit
Dalším velkým jménem Lotusu je Esprit. Supersport s motorem uprostřed byl představen v první generaci v roce 1975. Rok na to již z továrny vyjížděly první kusy. Dvoulitrový čtyřválec tehdy dával skromných 112 kW.
Druhá generace se dá označit spíše za důkladnější facelift. To důležité se ale odehrálo pod kapotou. Standardní verze posílila jen o šest kilowatt, ale Lotus připravil i silnější variantu. Essex Turbo má motor o objemu 2,2 litru a díky turbodmychadlu také 157 kW. Zrychlení z nuly na stovku nastane za 6,1 sekundy a maximální rychlost dosáhne 240 km/h. To už jsou příjemné hodnoty. Vyrobilo se jich jen 45 kusů. Dva z nich si zahrály v bondovce Jen pro tvé oči.
V roce 1981 přichází verze S3, coby třetí evoluce Espritu. Varianta Turbo SE už díky výkonu 179 kW uměla 267 km/h a stovku za 4,7 sekund. Až čtvrtá evoluce se od předchůdců více odlišovala. Nejprve používala původní čtyřválce, ale v témže roce, kdy Lotus přešel do vlastnictví malajského Protonu, byla představena dnes už legendární osmiválcová verze. Motor o zdvihovém objemu 3,5 litru dával 260 kW a Esprit s ním uhání až 282 km/h.
Esprit definitivně skončil v roce 2004. Stejně jako novodobý Elan, jeho avizovaný nástupce zatím skončil jako koncept na pařížském autosalonu 2010.
4) Elise
Když se řekne Lotus, spousta motoristických fanoušků si vybaví právě model Elise. Kdybychom popisovali veškeré verze a edice, ve kterých dvousedadlový roadster vznikl, vydalo by to na diplomovou práci. Skutečně, Britové si na různé speciality potrpí dodnes.
První generace legendy byla představena v roce 1996. Vždy jej poháněla osmnáctistovka od Roveru a v základu vůz vážil pouhých 725 kilogramů. Na úspěch první generace plynule navázal nástupce od roku 2001. Zpočátku auto sdílelo motor s předchůdcem, brzo jej však nahradil agregát od Toyoty o stejném objemu. Na vývoji spolupracovala i Yamaha a u edic s kompresorem přeplňovaným motorem z něj inženýři vymáčkli i 163 kW.
Charakteristický čtyřoký design opustila zatím poslední, dodnes vyráběná třetí generace. Ta staví na základech svého předchůdce. Osmnáctistovku v nabídce doplnila i základní jedna-šestka.
Zajímavé je, že všechny tři generace mají shodný rozvor náprav 2,3 metru a v šířce i délce (kolem 3,8 m) se liší pouze o milimetry. Na váze však poslední generace lehce přibrala - váží ale pořád skvělých 866 až 914 kilogramů. Což vzhledem ke koncepci s motorem uprostřed z auta dělá skvělé okruhové náčiní, avšak vyžadující zkušenosti.
Varianta s pevnou střechou se jmenuje Exige a i ona zůstává v nabídce automobilky dodnes. I Elise dostalo ve zmiňované Paříži svého nástupce v koncepční podobě a stihnul jej stejný osud, jako dříve zmiňované.
5) Carlton/Omega
Dobře, Carlton není tak úplně Lotus, ale od Opelu Omega jej odlišuje daleko víc než znáček na kapotě. Jediný sedan Lotusu máme upřímně rádi, a tak v našem seznamu největších ikon nesmí chybět.
Jedná se o jeden z nejrychlejších sedanů přelomu osmdesátých a devadesátých let. Vznikl v letech 1990 a 1992 v počtu 950 automobilů s interním označením Lotus Type 104. Model vychází z první generace Opelu Omega, která se ve Velké Británii vyráběla pod jménem Vauxhall Carlton. V Anglii tak vozy nesly označení Lotus Carlton a v kontinentální Evropě se pak jmenovaly Lotus Omega.
Všechny vozy vyjely v nádherné, tmavě zelené metalíze a ambice naznačily rozšířené boky, velká sedmnáctipalcová kola či dvojitá koncovka výfuku. Původní třílitrový šestiválec byl u Lotusu převrtán na objem 3,6 litru a dostal dvě turbodmychadla Garett. Výsledkem je výkon 281 kW a 568 Nm maximálního točivého momentu. Na zadní kola je moment přenášen skrze šestistupňovou manuální převodovku od ZF.
Řízení dostalo strmější převod, přední kotoučové brzdy průměr 330 mm a podvozek byl tužší, přesto pracovitý - jak je u Lotusu dobrým zvykem. Zadní tlumiče navíc uměly udržet světlou výšku bez ohledu na zatížení.
Aston Martin DB9, Tesla Roadster nebo Spyker...
Inženýři Lotusu jsou pověstní svými ladičskými schopnostmi podvozku. Vedlejší britské silnice jsou často v podobném stavu, jako ty české, a tak i sportovně tuhé odpružení umí v případě lotusů na dírách a záplatách zázraky.
Není proto divu, že do spolupráce s nimi se hrnou světoví výrobci. Podvozek u Lotusu ladili například u De Loreanu DMC-12 či Aston Martinu DB9. Přímo na Lotusu Elise postavila Tesla svůj Roadster. Na kupé Exige stojí i ultimativní Henessey Venom GT.
Své umění Britové ukázali nejenom na supersportech, ale například i na britské verzi Kie Soul. Vyznamenali se i v případě Nissanu GT-R či Hyundaie Genesis kupé. Koncept Jaguar CX-75 svému naladění také vděčí Lotusu. U Lotusu ladili další desítky "cizích" vozů a tato nezvyklost si proto zaslouží náš zvláštní bod.
Lotus Cars je britská automobilka zaměřená na výrobu sportovních vozů. V roce 1952 ji v Londýně založil Colin Chapman. Lotus byl a znovu je aktivní také v závodech F1.
Automobilku v úpadku v roce 1994 koupil malajský Proton.
Lotus Elise • Lotus Exige • Lotus Evora • Lotus Evija