Humbuk po příchodu Škody Favorit si možná ještě někteří z vás pamatují. Měli jsme vzácnou příležitost krátce porovnat hned dva kousky v muzejním stavu. Jak dnes více než třicet let stará auta jezdí?
Nejdůležitější motoristickou událostí konce 80. let se stala premiéra dlouho očekávané nové škodovky s moderním pohonem předních kol a motorem po mnoha desetiletích opět uloženým vpředu. Od jara až do podzimu 1987 se lidem postupně odhalovala v detailech, aby se v září konečně v plné kráse předvedla na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Tehdy přitom ještě neměla ani jméno a vystačila si s prostým označením 781.136 Lux.
Koncem následující sezony se Škoda Favorit konečně rozjela k prvním zákazníkům, kterými byly nejprve výhradně socialistické organizace. Do mototechny se favorit dostal až počátkem jara 1989, kdy nechvalně proslul především dlouhými frontami na pořadníky, potupným nocováním zákazníků před prodejnami a organizací vedenou samosprávami.
Cena 84.600 Kčs za chudou základní verzi 136 L sice nebyla nikterak lidová, přesto se národ o nový vůz div nevymlátil. Na podstatně lepší úrovni však byl prodej vyvoleným majitelům valutových kont v tuzexu. Jenže tam se favorit objevil o něco později. To už byla k dispozici nejen úspornější varianta 135 L, ale i luxusnější verze LS. Prozradí ji přední nárazník s integrovanými mlhovkami, otáčkoměr, zadní stěrač, obklad podokenních interiérových plechů nebo kvalitněji tvarovaná přední sedadla s hodnotnějším potahem.
Za vrcholný model se připlácelo 4500 korun. Na tehdejší dobu to u Škodovky znamenalo nevídaných 89.100 Kčs. A to se ještě automobilka vyvíjela sedan, na nějž nakonec nedošlo, a prostorné kombi, které místo původně zamýšleného označení Tourist nakonec získalo označení Forman.
O design karoserie se postaral věhlasný italský mistr Nuccio Bertone, pár let předtím proslulý třeba návrhem Citroënu BX. Není divu, že se tyto vozy v některých detailech vzájemně dost podobají. Přestože se za volantem favoritu cítíme proti stodvacítkám jako v mnohem modernějším autě, z interiéru čiší mnohem větší snaha o úspory nákladů. Místa je však pro čtyři cestující dostatek a chválíme i standardní hlavové opěrky v obou řadách sedadel.
A proč jsou na našich fotografiích favority dva? Máme totiž štěstí - Retroautomuzeum ve Strnadicích nám nečekaně přistavilo k porovnání hned obě verze pohonných jednotek původního favoritu. Proti výchozí specifikaci 136 L sice modernější varianta 135 L výkonnostně zaostává (43 vs. 46 kW), zato se chlubí zkrácenými převody, a především schopností spalovat benzin nižšího oktanového čísla 91.
Slabší model se představil koncem léta 1989 jako novinka modelového ročníku 1990, tenkrát ještě coby nečekaný první přírůstek Škodovky do nové, kapitalistické éry. Varianta 135 L však nebyla naplánována jako rozšíření nabídky, ale postupná náhrada původního typu 136 L. Po silnějším Favoritu 136 L se ale nikomu nestýskalo, neboť úpravu pohonné jednotky na silnici téměř nikdo nepoznal.
Při otočení klíčku v zapalování vyloudí startér obou favoritů totožný zvuk podobný zažehnutí zápalky a čtyřválec pod přední kapotou se probudí za typické hliníkové symfonie. V provozu si favorit zaslouží jedničku z chování, náklony karoserie v zatáčkách zvládá v rámci dobového žánru obstojně a příjemný pocit máme rovněž z poddajného pérování. Když se zaposloucháme do odhlučnění motoru, umístili bychom favorit vysoko nad uřvanou stodvacítku, tichostí překonával dokonce i dosavadní etalon – téměř stoicky klidné kupé Rapid z Kvasin.
V oblasti bezpečnosti nás však Škoda Favorit nijak nepřesvědčuje, konstruktéři se při stavbě karoserie zaměřili především na co největší vnitřní prostor a aerodynamiku. Vůz tak působí až příliš papírovým dojmem, navíc některé detaily kabiny vypadají i proti stodvacítkám ošizeně. Vše zmíněné ale částečně vyřešila až pod dohledem koncernu Volkswagen velká modernizace pro modelový ročník 1993, která vedle dveřních výztuh přinesla mnohem elegantnější interiér i další změny - favorit se v dobových reklamách pyšnil více než pěti stovkami úprav.
Když se zaměříme na původní spartánskou verzi z roku 1989, musíme uznat, že nová škodovka s pohonem předních kol se vývojářům i designérům opravdu povedla. Favorit sice nebyl nikdy luxusní, a už vůbec ne dokonalý, ale své poslání splnil. Stejně jako nástupce Felicia se stal v počtu prodaných kusů milionářem. Navíc se mu povedlo nečekané - na rozdíl od mnoha jiných produktů ze socialistické éry si dokázal zajistit značný úspěch i v nové době. Své automobilce tak pomohl úspěšně přežít nelehkou dobu agresivní konkurence ze Západu a později i Dálného východu. A za to si zaslouží velkou poklonu!
Proč se zrodila číselně nižší verze?
Škoda Favorit 135 L se představila na podzim 1989, tedy už pouhý rok po zahájení prodeje modelu 136 L. Důvodem pro nezvykle brzké zavedení nového modelu bylo především splnění emisního limitu EHK 15.05. Postarat se o přípravu směsi paliva nově dostal za úkol modifikovaný karburátor Pierburg 2 E 3 s přidržovačem škrticí klapky, jenž zajistil její pozvolné, nikoli okamžité přivírání při ubrání plynu. Další modifikaci představovala recirkulace výfukových plynů, zajišťující snížení obsahu dusíku ve spalinách.
Důležitý přínos modernizace motoru favoritu spočíval rovněž v zavedení víceparametrického zapalování. Mikropočítač měl v paměti zakódováno pole předstihů zapalování a pro jednotlivé režimy zatížení pohonné jednotky, čímž zároveň odpadla veškerá regulace v rozdělovači. Ten se tak nově stal pouhým distributorem.
Vývoj ekologičtějšího Favoritu 135 byl nutností už kvůli tomu, že nový evropský emisní předpis od roku 1991 musely povinně splňovat všechny nové automobily na trhu starého kontinentu. A jak už to tak chodí, nové nemusí znamenat po všech stránkách lepší – starší Favorit 136 L se totiž chlubil dostupnější cenou, menší spotřebou benzinu a také snáze opravitelnou technikou. Motor novinky už šlo totiž seřídit pouze s použitím speciálního zařízení.
| Škoda Favorit 136 L (135 L): Základní technická data a cena |
| Motor |
Zážehový čtyřválec |
| Zdvihový objem [cm3] |
1289 |
| Největší výkon [kW/min] |
46(43)/5000 |
| Točivý moment [N.m/min] |
100(94)/3000 |
| Kompresní poměr |
9,7 : 1 (8,8 : 1) |
| Převodovka |
5M |
| Brzdy |
přední kotoučové, zadní bubnové |
| Rozvor [mm] |
2450 |
| Vnější rozměry [mm] |
3815 x 1620 x 1415 |
| Max. rychlost [km/h] |
150 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] |
14,0 (15,0) |
| Cena v roce 1989 [Kč] |
84.600 |
Článek vyšel v časopisu Auto Tip Klassik. Aktuální vydání si můžete objednat na ikiosek.cz.