Tentokrát jsme C3 Aircross vyzkoušeli v silnější z benzinových dvanáctistovek. Jaký je tento extrovertní crossover?
Kapitoly článku:
Neotřelý design
Hodnotný interiér
Moderní infotainment
Prostorný a praktický interiér
Kultivovaný a silný motor
Jemně řadící automatická převodovka
Poměrně nízké ceny
Některé funkce schované v menu
Při popojíždění nechává měnič motor příliš vibrovat
Nevyrovnané chování podvozku na nerovnostech
8 /10
Nový Citroën C3 Aircross jsem poprvé v rámci týdenního testu vyzkoušel již před půl rokem. Jen byl o dost usedlejší a měl znak Opelu. Právě v tomto segmentu se totiž poprvé uplatnila spolupráce PSA s General Motors, která později vyústila v dnešní stav. Tedy že Opel do skupiny PSA přímo patří.
Dnes jako mainstreamová automobilka prostě potřebujete mít crossover segmentu B. Duo přímé konkurence, Renault Captur a Nissan Juke, už sbírají úspěchy dost dlouho na to, aby ostatní výrobci stačili reagovat. Citroën má s malými rodinnými vozy zkušenosti, vždyť právě Aircross nahrazuje C3 Picasso. Křivky SUV dnes zkrátka letí a když chcete zaujmout mladé rodiny, je to to pravé navzdory skutečnosti, že C3 Picasso byste také neoznačili za usedlé auto. Jenže dokáže Aircross opravdu zastat roli praktičtější C3?
Kanibal, co se nebere tak vážně
Když dnes projíždíte provozem, z výrazů aktuálních aut máte pocit, že všechna ráno zaspala, zabouchla si klíče a teď chtějí všechny okolo sežrat. Dnes jsou auta zkrátka vážná, taková, jak je chtějí vnímat jejich majitelé a jak koneckonců právě oni chtějí být vnímáni. Těžko říci, čím to je, ale když vidíte nasupené minivozy segmentu A, je v tom cosi zvláštního. Připomínají týpka z tohoto virálního videa.
Ne že by se Aircross nějak usmíval, kytičky na sobě taky nemá. Ale i přesto, že chce zaujmout svým vysokým předkem a trochu té drsnosti si dodává plastovými nástavci, cítíte, že díky vtipným detailům a barevnému pojetí se nebere tak vážně. Na to v mých očích trochu trpí právě příbuzný Crossland X.
Aircross staví na designových základech Cactusu. Chromová linka loga automobilky navazuje na LED denní svícení a až pod ní jsou hlavní světlomety. Off-roadový look autu dodává "chromovaný" nástavec nárazníku. I pod ním je však vcelku pevný plast, což při výletech po polních cestách oceníte. Zboku zaujme plovoucí střecha a C-sloupek, který může za příplatek připomínat sanitní vozy... Barevné schéma je vysoce konfigurovatelné, a tak jsou na testovacím vozem bíle lakovány i zrcátka, okruží kolem světlometů nebo středů kol.
Sedmnáctipalcové disky pak autu vzhledově pomáhají. Malé crossovery často mají problém při tříčtvrtečním pohledu zezadu. Ani Aircross takto nepůsobí kvůli vysoké a úzké karoserii úplně vzhledně, ale hmotu se přesto podařilo vcelku sloušně rozbít. Zadní část pak nejvíce odkazuje na C3, včetně svítilen, které fungují i při denním svícení.
Byť já osobně jsem spíše obdivovatelem ladných křivek nízkých kupé či elegantních sedanů, Aircross považuji za zdařilý designový kousek. Prostě má něco v sobě. Trochu kanibalismu jen vidím v porovnání s dnes několikrát zmiňovaným C4 Cactus. Ten navzdory vyšší číslovce stojí na stejných základech. Jistě, po faceliftu z něj dvojitý šíp chtěl udělat hatchback, ale je to stále crossover a když jsem oba modely viděl vedle sebe, připadal mi C3 Aircross dokonce mohutnější.
Praktická řešení mu pomáhají argumentovat
Citroën se snažil vtisknout Aircrossu svůj současný styl i uvnitř. Usednete poměrně vysoko na široká a vysoce pohodlná křesla s integrovanou loketní opěrkou, telefon si uložíte do přihrádky pro nabíjení či klidně do té před spolujezdce, která je skvělá. Rozjedete se a rázem jste v relaxační zóně. Zmíněná křesla jsou v podstatě bez bočního vedení, pokud byste tedy náhodou chtěli řezat zatáčky, moc vás nepodrží.
I přesto, že většina interiéru je vyvedena v tvrdých plastech, různé promáčkliny a další prvky tyto části ozvláštňují. Palubní deska je potažena zvláštní gumovinou, která zřejmě za rozumné peníze zvyšuje vnímanou kvalitu vnitřku. Aircross má na rozdíl od Cactusu klasické ručičkové přístroje s palubním počítačem. Potěší zakrytí rámů dveří. Lak na vás díky tomu levně neprosvítá, což je v této třídě unikum.
Uprostřed palubní desky najdete displej infotainmentu. Na tuto třídu je jeho úhlopříčka dostatečná, stejně jako grafika. Především se ale jedná o přehledný a v rámci možností rychlý systém. Jen škoda, že například pro vypnutí systému start-stop nebo aktivaci parkovacího asistenta musíte hledat v menu.
C3 Aircross si dělá ambice na rodinný vůz, alespoň pro mladé. Přední pasažéři se na velkých sedadlech vyvalují suverénně, vzadu je to ale kvůli šířce pochopitelně jen pro dva či tři malé děti bez sedaček. Zato podélný prostor mě překvapil. Za sebe si dospělý muž o výšce 190 centimetrů sedne celkem v pohodě. Kvůli střešnímu oknu tu však není dostatek prostoru pro hlavu. Bez něj se limitně vejdu.
Zadní lavice je asymetricky dělená a lze ji posouvat v rozsahu 30 centimetrů. Oceňuji ale také naklápění opěradel. To není jediná vychytávka, zavazadelník s dvojitým dnem nabízí skvělých 410 litrů a poté, co sklopíte sedadlo spolujezdce, lze převážet předměty dlouhé až 240 centimetrů.
I uvnitř je tedy moderní a stylový. Navíc i díky praktickým řešením nabízí poměrně hodně vnitřního prostoru.