Model Land Rover Freelander se dnes vyrábí ve druhé generaci. Představena byla již před sedmi lety, ale stále patří k tomu nejlepšímu mezi lehkými SUV. Vyzkoušeli jsme Freelander II v kombinaci s (takřka) základní výbavou S, nejslabším motorem, pohonem všech kol a automatickou převodovkou.
Kapitoly článku:
- Nově a lépe, Volnomyšlenkář podruhé, Poněkud trpká premiéra
- Nabídka verzí, Docela drahá legrace, Na první pohled
- Vzhůru na palubu, Zavazadelník přinejmenším uspokojivý, Za volantem
- Na silnici…, … i mimo ni, A vystupujeme, Technické údaje, Naměřené hodnoty
- Fotogalerie
Nově a lépe
Již na sklonku osmdesátých let bylo v rámci tehdejší Rover Group rozhodnuto o vývoji nového modelu, který by pro značku Land Rover poprvé v dějinách obsadil bující segment lehkých SUV. Původně bylo v plánu novinku vyvinout jej ve spolupráci s Hondou, s níž Rover tehdy úzce spolupracoval.
Land Rover Freelander II TD4 aut. S
Honda nakonec dala od projektu ruce pryč a pustila se do vývoje vlastního vozu, který se pak představil v roce 1997 jako Honda CR-V. Rover byl tedy nakonec nucen dotáhnout projekt CB40 na vlastní pěst. Sériové provedení s označením Land Rover Freelander se představilo krátce po CR-V, tedy ještě během roku 1997, a stalo se například jedním z vůbec prvních vozů své kategorie opatřeným systémem pro asistenci sjezdů prudkých klesání.
Freelander se stal rychlým obchodním úspěchem a do roku 2002 šlo o vůbec nejprodávanější „čtyřkolku“ v Evropě. Bankrotu Rover Group však nezabránil, ve svých počátcích se navíc potýkal z významnými technickými nedostatky. Ty se týkaly například brzdového systému (resp. jednotky ABS).
Pokud si dobře vzpomínám, například při zkouškách nových vozů porotou volící Evropské auto roku (COTY) nejprve ABS zlobilo a při opakovaném intenzivním brzdění dokonce zcela selhalo. V roce 2004 prošel původní Freelander rozsáhlou modernizací, v rámci níž se dočkal řady technických vylepšení, přičemž karoserie i její interiér byly změněny takřka k nepoznání.
Volnomyšlenkář podruhé
Pokud se o původním Freelanderu hovořilo jako o mimořádně úspěšném modelu, druhá generace s označením Freelander II je na tom ještě o něco lépe. Zatímco Freelanderu I vzniklo během deseti let půl milionu kusů, Freelander II pokořil hranici 300 000 vyrobených vozů již po pěti letech.
Freelander II byl představen na londýnském autosalonu v roce 2006 a svým designem byl maximálně přiblížen tehdejším modelům Range Rover a Land Rover Discovery 3. Oproti svému předchůdci narostl o 50 mm do délky, o 32 mm do výšky a o 109 mm do šířky a v nárazových testech EuroNCAP vynikl vysokou úrovní pasivní bezpečnosti, když suverénně získal pět hvězdiček.
Z poměrně krátké anabáze vlastnictví Land Roveru koncernem Ford (2000 – 2008) si Freelander II kromě jiného odnesl také vznětový čtyřválec 2,2 l vzniklý ve spolupráci Ford/PSA, který zůstává stěžejní pohonnou jednotkou Freelanderu II dodnes. Platí to také o některých ovladačích, za příklad poslouží panel spouštění oken a ovládání zrcátek v řidičových dveřích převzatý z Volva, jež tehdy FMC patřilo také (viz např. nedávný test Volvo V60 R-Design).
Poněkud trpká premiéra
Zatím nejvýznamnějšího faceliftu se Land Rover Freelander II dočkal v půli roku 2010. Po stránce vzhledu se toho až tak mnoho nezměnilo. V rámci faceliftu dostal Freelander jiné přední mlhovky a pozměněnou masku chladiče, seznam modifikací uzavírají nová přední a zadní sdružená světla. Větší změny však byly technického rázu.
Tou nejzásadnější se stalo doplnění verze s pohonem jediné osy. Takto (ne)vybavený Freelander 2 nese označení eD4 a na trh se dostal těsně před premiérou zcela nového modelu Evoque. Verze eD4 disponuje výhradně šestistupňovou převodovkou s manuálním řazením a soustavou řízeného zhášení motoru start/stop.
Freelander eD4 se i díky tomu stává nejhospodárnějším Land Roverem v historii, když vykazuje průměrnou spotřebu 6,0 l/100 km a emise CO2 ve výši 158 g/km. Za zdůraznění stojí, že Land Rover Freelander II eD4 se do dějin zapsal jako vůbec první Land Rover v historii, který má pohon pouze předních kol.