Kapitoly článku:
Jak si vnímavý čtenář AutoRevue.cz jistě povšiml, každý správný test nového automobilu zpravidla začíná vzletným úvodníkem, ve kterém je to či ono auto stručně představeno a suchá fakta bývají okořeněna nějakou ústřední „filozofickou“ myšlenkou, kterou se autor snaží na dalších řádcích rozvinout a obhájit. Volkswagen Touran však fantazii nikdy mnoho prostoru nedával, a tak nebýt toho, že objektem testu bylo „imidžové“ provedení Cross, šlo by nejspíš skutečně jen o ponuré pojednání o pojízdném ztělesnění německé strohosti a uniformity.
CrossTouran má ale podobně jako CrossPolo a CrossGolf za úkol nabídnout alternativu všem, kteří si z určitého zištného důvodu daný model kupují, ale současně se nespokojí s jeho standardní vizáží, což u Touranu platí dvojnásob. Každé zpestření je jistě vítané, neboť prodejní výsledky nejsou zrovna valné a z relevantních konkurentů na našem trhu za sebou Touran nechává dle statistik za loňský rok pouze Zafiru a japonskou konkurenci. Mégane Scénic, Focus C-Max či C4 Picasso jsou s počty prodaných kusů všichni o několik stovek dál.
Sympatické je, že tohoto silničního obrněnce si lze pořídit vyjma jedna čtyřky eco-fuel a vousatého tédéíčka 1,9 litru se všemi pohonnými jednotkami, které jsou pro tuto modelovou řadu určeny. My jsme měli možnost krátce ozkoušet nejsilnější vznětové provedení s common-railovým dvoulitrem ve spojení s dvouspojkovým automatem DSG. Jen pro zajímavost, stejný výkon (125 kW) poskytuje i nejvýkonnější benzínový motor, to jest čtrnáctistovka TSI.
Pěkné plasty léta nezastaví
Už jsem to nakousl v úvodu a chtě nechtě musím znovu konstatovat, že pakliže je vzhled některého Volkswagenu v základním provedení skutečně nudný, konzervativní a neobyčejně chladný, pak je to právě současný Touran. Jeho karoserie jako dinosaurus bez větších změn setrvává ve výrobním programu navzdory tomu, že v řadě modelů VW sousedí s takovými fešáky jakými jsou nové Scirocco nebo Passat CC. Na druhou stranu takový Sharan vzešlý ještě ze spolupráce s Fordem přesluhuje ještě déle.
V provedení CrossTouran se výrobce přeci jen snažil vůz, který mezi konkurenčními malými MPV vyhlíží jako užitkový furgon, esteticky více zpříjemnit. Na první pohled se od standardních modelů své řady odlišuje černými plastovými nástavci blatníků, které přecházejí do zesílených prahů a mírně také do přídě a zádě vozu. Cross Touran je standardně postaven na sedmnáctipalcových kolech, jejichž ráfky mu opravdu seknou a u testovaného kousku s bílým lakem pomohly vzhledu ještě výrazněji. Jinak se toho na hranaté karoserii mnoho nového neudálo snad až na zatmavená skla zadní trojice dveří nebo kouřovou úpravu zadních světel. Identita modelu je pak vypíchnuta stylizovanými nápisy na zadním páru dveří nad boční lištou.
Absolutně bez diskuse samozřejmě respektuji fakt, že vzhled je věcí subjektivního názoru, který nelze nikomu vnucovat. Dovedu si proto představit, že zemitá mastodontní silueta wolfsburského otesánka si své obdivovatele (ostatně skoro jako každé auto na světě) dozajista najde, záhy se navíc objeví výrazně faceliftované provedení ve stylu inovovaného Golfu.
Konzervativní, ale funkční interiér
Užitkové tvary karoserie se rázem mění ve výhodu, máme-li se na Touran podívat z úhlu praktického. Využití vnitřní prostoru, to je disciplína, které menší z MPV od Volkswagenu stále vládne. A nejen to, solidně je dimenzována i nosnost tohoto rodinného dostavníku – na palubu můžete naložit až 660 kg lidských schránek i jiného harampádí. Téměř 2,1 tuny celkové hmotnosti auta, která plným zatížením vznikne, už ale tolik nadšení nevzbuzuje.
Nastupování do široka otevíratelnými dveřmi je hračkou pro každého, kdo zvládne zvednout nohu alespoň 119 mm nad zem. Výhled z řidičova pracoviště je podle očekávání příkladný a menší omezení skýtají pouze airbagy oplácané A sloupky včetně jejich pomocných příček. Směrem vzad pak orientaci svým otravným pištěním usnadňují obligátní parkovací senzory.
Vzhled interiéru provedení CrossTouran vcelku pochopitelně nepřináší žádné zásadní změny oproti standardním verzím. Z těch nemnoha změn je nejpříjemnější hned ta, co je nejvíc vidět a sice dvoubarevná kombinace koženého čalounění, v našem případě prudce elegantní béžovo-černá. V takto potažené sedačce řidiče je radost sedět, zvláště když připočtu její příhodné tvarování a dostatečné množství možností změn polohy. Opěradlo spolujezdce je navíc možné sklopit zcela vpřed od podoby jakéhosi odkládacího konferenčního stolku. Bonusem navíc je luxusní kožená vůně. Pravda, jak známo, kůže umí v zimě taky pěkně studit a křesla v Touranu se s rychlostí trojstupňového vyhřívání právě nepřetrhly - teplo v zádech bylo cítit jen o chvilinku dřív než ohřátý vzduch z ventilace.
Perforovanou kůží obšitý trojramenný volant lze vůči tělu šoféra vymezit ve dvou dlouhých osách a nalezení té správné pozice za ním tak nepředstavuje žádnou nesnázi. Celkem vkusný je i hliníkový pásek na spodním rameni a jednoduché je také ovládání palubního počítače umístěné na příčce pravé. Za tlustým věncem je dobrý výhled na zcela klasickou soustavu kontrolek a ciferníků v přístrojovém štítu, za dobu prodeje Touranu doznala menších inovaci jen grafika a přehledné menu informačního systému. Přístrojová deska, to je u tohoto auta vůbec konzervatismus non plus ultra. Jak je u koncernových vozů letitým zvykem, tento kus auto-nábytku je slátanou směsicí prvků známých z jiných VW modelů, v tomto případě jsem diagnostikoval předešlé generace Passatu a Pola. Ukazuje se ale, že provedení je to poměrně nadčasové a především maximálně funkční a dobře sestavené.
Potěšilo mě klasické kruhové ovládání digitální dvouzóny, jakož i přehledné ovládací prvky audiosystému, který lze regulovat i z volantu. Navigace tentokrát absentovala. Zkoušený exemplář byl osazen i příplatkovou kuřáckou sadou, se kterou je spojen i jeden úsměvný neduh a to v noci nepříjemně silně zářící obroučka zapalovače.
Je-li v něčem Touran opravdu přeborník, pak je to nepřeberné množství menších odkládacích prostor. Prohlubně, přihrádky a šuplíčky jsou skutečně všude, kam se podíváte. Dávejte dobrý pozor: 3x přihrádka za předním zrcátkem ve stropě, schránka na dokumenty na vrchu palubky, objemné šuplíky pod sedadlem řidiče i spolujezdce, prostor pro velké lahve s nápoji v předních i zadních dveřích, tajná komůrka vlevo pod volantem a to jsem ještě nejmenoval ty běžné jako chlazená schránka před spolujezdcem, pod střední loketní opěrkou, kapsy ve všech dveřích nebo vyklápěcí stolky na zadní straně předních opěradel.
Jste vyčerpáni? Rád bych vás býval nalákal k odpočinku v zadním oddílu, leč zdejší prostorové možnosti mohou být pro někoho mírným zklamáním. Místa do šířky i délky je sice dost, ale před koleny už to tak dobré není a to ani v zadní poloze podélně posuvných křesílek. Poloha přední pak v kombinaci s řidičem vyšším 180 cm představuje nouzové řešení i pro juniory. Rozměrové možnosti golfáckého podvozku se zde bohužel nemilosrdně připomínají. Konfigurace se třemi samostatnými sedadly je vzhledem k možnosti samostatné manipulace s každým z nich v první řadě praktická, na pohodlí se už ale myslelo o něco méně a o nějakém citelnějším bočním vedením darmo mluvit. Na druhou stranu je u krajní dvojice možný i příčný posun a katapultováním prostředního sedadla mimo vůz se mohou zbývající dva pasažéři těšit mnohem větší porci prostoru. Za příplatek existuje i možnost instalace 3. řady sedadel, která se svého času s úspěchem snažila systémově podobat Flexu v Zafiře.
Velikost kufru ovšem v případě sedmimístné verze klesá až na 121 litrů, což je při pomyšlení na svislou dispozici tohoto objemu směšné číslo. Já jsem však jezdil provedením pětimístným a mohl tak využívat vzorně přístupných nákladních útrob s 695 litry, včetně místa na drobnosti pod podlahou vedle lepící sady... Zadní sesle jsou snadno vyjímatelné (mají praktická ucha, takže s nimi odejdete jako s nákupem) a jejich postupnou demontáží docílíte až velmi pěkných 1989 litrů s tím, že délka od zadních vrat k předním sedadlům pak činí 2,1 m. Víko jde bohužel nepřiměřeně těžko zavírat, alespoň se plynové vzpěry hned tak neunaví. Dalších 100 kg materiálu s proporcemi dle vašeho uvážení uveze střecha resp. podélné nosiče.
Na závěr jedna velká výtka: z oblasti zadních sedadel vycházelo po celou dobu testu nepříjemné drnčení a to i na drobných silničních nerovnostech. Přesný zdroj „problému“ jsem bohužel neodhalil.