Okruhový speciál zvládal maximální rychlost 200 km/hod. Motor má dodnes velmi oceňovaný litrový výkon 85 koňských sil.
Po designové stránce je to skoro zjevení. A po té technické jakbysmet. Právě před šedesáti lety, na konci roku 1957, dokončili nadšenci z automobilky v Mladé Boleslavi stavbu závodního speciálu. Označení projektu bylo Škoda 968, známý je ale pod jménem Škoda 1100 OHC.
Vývoj auta začal o rok a půl dříve - na jaře roku 1956. Smyslem bylo vytvořit špičkový závodní vůz podle předpisů platných tehdy pro účast ve slavné čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. A to se podařilo, byť na tento okruh se vůz v době socialistického Československa samozřejmě nikdy nedostal.
Konstruktéři dostali při realizaci svých myšlenek prakticky úplně volné ruce. Mohl tak vzniknout po technické stránce auto zcela jiné technické úrovně, než byly předešlé závodní speciály Škoda Sport a Supersport. Zatímco ty totiž měly robustní podvozek sériového vozu Škoda 1101 (známého spíše jako Tudor), v případě typu 968 vznikl prostorový rám svařený z tenkostěnných ocelových trubek.
Skvělý litrový výkon
Motor sice vycházel z toho používaného ve Spartaku, dostal ale jinou hliníkovou hlavu se dvěma vačkovými hřídeli. Čtyřválec se zdvihovým objemem 1089 cm3 poskytoval při 7700 otáčkách za minutu maximální výkon 92 koní, což na tehdejší dobu znamenalo špičkový výkon 85 koní na litr.
Otáčkové maximum leželo na hranici 8500 za minutu. Palivo do motoru dodávaly dva karburátory, které původně vyrobil Jikov. Později je nahradily italské Webery. Do nádrže se tankoval vysokooktanový letecký benzin.
Pokud je Škoda 110 R považována za české Porsche, 1100 OHC je české Ferrari!
Tvůrci auta si vyhráli s rozložením hmotnosti. Motor se posunul až za přední nápravu, spojka, pětistupňová převodovka i rozvodovka byly vzadu. Pokud do auta usedl řidič s hmotností 75 kilogramů, tak se hmotnost mezi přední a zadní částí rozdělila v poměru 49,7:50,3 %. Téměř ideál!
Pozitivním způsobem se na jízdních vlastnostech projevovalo nezávislé zavěšení kol. Vpředu byla použita lichoběžníková náprava, vzadu vlečené trojúhelníkové závěsy se šikmou osou kývání. K odpružení patnáctipalcových kol byly použity zkrutné tyče.
Auto, které dostalo velmi pohlednou karosérii z lehkého sklolaminátu, měřilo na délku 388 centimetrů, šířka byla 1430 a výška pouze 96,4 centimetrů. Rozvor charakterizuje číslo 220 centimetrů. Hmotnost činila pouze 550 kilogramů. Není proto divu, že ho i poměrně malý motor dokázal rozjet na 190-200 kilometrů v hodině.
První verze karoserie měla na přídi dvojici výklopných hlavních světlometů, později se ovšem uplatnila fixní světla s aerodynamickými kryty z plexiskla. Ty na autech zůstaly dodnes.
Tvary navrhl Jaroslav Kindl
Autorem designu je Jaroslav Kindl. Ten ve Škodovce pracoval od roku 1948, kdy mu bylo pouze 20 let. Kromě tohoto vozu se pak podílel také na projektech Škod 720, 740, 760 a 780 a navrhl také základní tvar favoritu, z něhož potom vycházel Bertone.
První veřejné představení obou vyrobených kusů se uskutečnilo 29. června následujícího roku. Závody na městském okruhu v Mladé Boleslavi jednoznačně vyhrál jezdec Miroslav Fousek. Druhý vůz, za jehož volantem seděl Václav Bobek, tehdy do cíle pro poruchu nedojel. Vítězství si Škody 1100 OHC připsaly i v dalších dvou závodech, do kterých toho roku odstartovaly. Jezdec Čižkovský získal zlatý věnec v Lidicích, již zmiňovaný Fousek mohl slavit ještě v Lounech.
O rok později tyto krásné vozy mohli vidět diváci opět pouze v Mladé Boleslavi. V roce 1960 se Škody 1100 OHC ukázaly při závodech vícekrát, a dokonce i v dalším karosářském provedení. V roce 1959 totiž v Mladé Boleslavi postavili na stejném podvozku dvě kupé. Jejich karosérie ovšem už byly zhotovené z hliníku. Poprvé byly všechny čtyři Škody 1100 OHC k vidění na trati v Kdyni v červenci roku 1960. Podobná napínavá klání mezi těmito otevřenými vozy a kupé se odehrávala také o rok později.
Krása vězí i v detailech. Jedenáctistovka dávala na dobu vzniku skvělých 85 koní na litr.
V roce 1961 také Miroslav Fousek a Jaroslav Bobek dostali možnost odjet závod v Leningradu, původním a současném Petrohradu. Umístili se na prvních dvou pozicích. Jak by auta dopadla při srovnání se západní konkurencí bohužel nevíme, protože dostala možnost startovat kromě domácí půdy pouze v socialistických zemích. V polovině 60. let už závodní éra Škod 1100 OHC skončila. Přišla totiž éra monopostů Formule 3.
V současné době jsou kompletní a v provozuschopném stavu pouze dva původní otevřené vozy. Jeden z nich je ve sbírkách firemního muzea Škody v Mladé Boleslavi, druhý pak vlastní dovozce Škodovek do Velké Británii. Koupilo ho zhruba před patnácti lety. O tom, že je to opravdový unikát svědčí i tehdejší kupní cena - 40.000 liber.
Osud kupé je po poznání smutnější. Automobilka je kdysi odprodala soukromníkům. Jedno bylo totálně zničeno po nárazu do dálničního nadjezdu, do druhého nejprve jiný majitel zabudoval motor z Octavie TS a nakonec také havaroval. Aktuálně se však pracovníkům škodováckého muzea podařilo najít podvozek a motor jednoho z vozů a pokoušejí se ho zrekonstruovat do původní podoby. Držíme palce, tak nádherné auto bychom rádi viděli na vlastní oči znovu jezdit.
Prohlédněte si galerii Škody 1100 OHC:
