Cyklisté „projeli“ pod taktovkou sdružení Auto*Mat Prahu včetně tunelu Blanka. A stálo to za to.
Kapitoly článku:
Původně jsem neměl v plánu akci zvanou Velká jarní cyklojízda nijak rozebírat, ale protože jsem shodou okolností potřeboval jet včera večer na pražský Žižkov, kudy peloton projížděl, ze zvědavosti jsem odstavil auto na jednom parkovišti a šel se podívat, jak taková akce vypadá. Co se dělo konkrétně na křižovatce U Bulhara, to jsem ještě nikdy neviděl.
K tématu této cyklojízdy se (doufám) v blízké budoucnosti ještě vrátíme podrobněji. Tento článek nechce řešit pozadí akce, ale má pouze ukázat, jak to včera večer na jedné poměrně frekventované pražské křižovatce vypadalo. Jsou to takové „první statické dojmy“.
Proč U Bulhara?
Tuhle křižovatku jsem si vybral ze dvou důvodů. Je hodně frekventovaná a hlavně se tam opravují tramvajové koleje. Aktuálně se zde tvoří kolona na sjezdu z magistrály ve směru na Žižkov a nemusí tu být ani žádná cyklojízda. Do toho přidejme provoz velkých kloubových autobusů a autobusů X9, které nahrazují tramvaje. Docela dost předpokladů k tomu, že by tu mohlo být veselo.
Cyklisté na tuto křižovatku přijeli ze Žižkova ulicí Husitská a hned se otáčeli na magistrálu. Teoreticky to vypadalo, že by neměl být problém, protože řidiči jedoucí ve stejném směru už budou zablokovaní na Žižkově a ti ostatní vlastně ani s cyklisty do kontaktu nepřijdou. Praxe ovšem vypadala jinak. A aby toho nebylo málo, shodou okolností stál před touto křižovatkou přesně ve směru cyklistů porouchaný autobus. V odbočovacím pruhu.
Křižovatka U Bulhara ve čtvrtek po půl sedmé večer. Nevypadá to, že by zde byly zácpy, ale provoz úplně zanedbatelný není. A ještě navíc tu stojí porouchaný autobus
18:45, příjezd
Cyklojízda měla začít v 18:30, kolem 18:45 jsem byl na místě, ale jak jsem se dozvěděl po cestě z rádia, „cyklistický závod, který omezí dopravu“ odstartuje v 18:50. Takže se muselo chvíli čekat. V mezidobí přijeli policisté, kteří ihned zkontrolovali odstavený autobus, následně se začali trousit cyklisté pozorně obhlížející křižovatku a pak, chvíli po sedmé, konečně dorazily první policejní motorky a čelo pelotonu.
Policisté přestali kontrolovat autobus a stoupli si do středu křižovatky. Řidiči sjíždějící z magistrály nejprve nechtěli vůbec do křižovatky vjet, evidentně chvíli trvalo, než všem došlo, co se vlastně děje (policisté ale neměli snahu někomu třeba ukázat, že může jet). Následně se zase auta rozjela. Zpočátku to vypadalo, že se skutečně nic zajímavého dít nebude. Cyklisti pomalu najížděli na magistrálu, řidiči pomalu mířili směr Žižkov.
Už jsem byl na odchodu, ale to jsem dost podcenil počet cyklistů. Čelo pelotonu totiž jelo pohromadě, pak následovala pasáž, kdy se cyklisté spíše trousili, ale to hlavní mělo teprve přijít. Najednou se začal valit opravdový dav lidí a atmosféra začala houstnout.
Představení začíná. Čelo pelotonu má tu výhodu, že jede. Ti méně šťastní vzadu si už jízdu moc neužijí. Někteří cyklisté nerespektují nic a jezdí, kudy chtějí. Policisté pouze rezignovaně přihlíží
Na Koněvovu, respektive Husitskou, totiž najížděli cyklisté z ulice Rokycanova, takže bylo potřeba v tomto místě zastavit dopravu. Začal se tvořit špunt a kolona od tohoto místa rostla a rostla, až obsáhla celou Husitskou a velmi rychle dorostla až na křižovatku U Bulhara. V ten moment se zde doprava prakticky zastavila.
Kdo chtěl jet do Husitské, měl smůlu, kdo chtěl jet do Seifertovy, která představovala jediné možné východisko z této situace, tomu to šlo dost obtížně, protože auta stála až do křižovatky a pokud před vámi řidiči také nenabrali směr Seifertova, nebylo kam jet. Jenže co čert nechtěl, ona se začala tvořit i stojící kolona cyklistů, kteří měli problém na magistrále.
