ESP zavedl do výroby jako první Mercedes-Benz v roce 1995. Má velký vliv na bezpečnost, proto už brzy bude pro nové vozy povinné.
Tehdejší společnost Daimler-Benz představila v polovině března 1994 nový systém regulace jízdní dynamiky, který se o rok později dostal po tříletém vývoji do sériové výroby v typu Mercedes-Benz S 600 Coupé (C 140) pod názvem ESP (Electronic Stability Program). Velký milník na poli aktivní bezpečnosti vznikl společným úsilím společností Daimler-Benz a Bosch.
ESP kráčí ve stopách ABS
Rozhodující impulz pro relativně rychlé rozšíření stabilizačního systému ESP přišel poněkud nečekaně v podobě tzv. „losího testu“ první generace Třídy A, která po počátečních potížích s jízdní stabilitou měla ESP od února 1998 standardně.
Dnes jsou výrobní náklady na ESP tak nízké, že neexistuje ekonomický důvod, proč by tímto systémem nemohly být vybaveny i ty nejlevnější automobily. Legislativa ve vyspělých zemích proto v nejbližší budoucnosti zavede povinnou výbavu všech nových osobních vozidel systémem ESP, jako je tomu již u protiblokovacího systému ABS.
Základní funkcí stabilizačního systému je porovnávat řidičem zamýšlený směr jízdy se skutečností a v případě odchylek zasáhnout tak, aby vůz získal zpět ztracenou stabilitu. K tomu se využívá regulace točivého momentu motoru a cíleného brzdění jednotlivých kol. Vyspělejší systémy pracují rovněž s natáčením řízených kol nebo s rozdělováním točivého momentu mezi jednotlivá kola.
Různé funkce pod jednou střechou
Nejnovější systémy nabízejí kromě této základní stabilizační funkce také možnost stabilizace soupravy s přívěsem nebo ochranu proti převrácení. ESP v užitkových automobilech upravuje navíc svou činnost podle aktuálního zatížení, resp. výšky těžiště nad zemí.
Vzhledem k tomu, že hlavním stavebním kamenem je elektronicky řízené hydraulické ovládání brzdové soustavy, patří do portfolia ESP také všechny stávající i nové doplňkové funkce od ABS, přes ASR až po tzv. elektronické uzávěrky diferenciálu nebo asistenty rozjezdu či sjíždění prudkých svahů.
Přestože základní hardware může být v jednotlivých automobilech různých značek stejný, vyskytují se poměrně velké odlišnosti v použitém softwaru, vzájemném sladění a funkční propojenosti s ostatními vozidlovými systémy.
Některé značky nechávají řidiči větší prostor při jízdě na limitu, jiné jsou naopak konzervativní a preferují velmi časné zásahy. Existují systémy, které lze zcela vypnout, běžnější je však jen možnost částečného vypnutí některých funkcí, jako je například protiprokluzový systém při rozjezdu v hlubokém sněhu.
