Nová „cé-pětka“ dala zapomenout na svého poněkud úzkoprofilového předchůdce. Jak jezdí praktický kombík s naftovým motorem?
Kapitoly článku:
Důsledná evoluce
DS, CX, XM… to jsou mýtická písmena označující hydropneumatické legendy střední třídy. Neodmyslitelný přídomek „break“ pak značil jejich mnohdy ještě bizardnější odvozené varianty s karoserií kombi. Kdo by si nevzpomněl na svérázné vozy sanitní a pohřební služby odvozené z těchto typů? Plynokapalinové odpružení však vedle nadoblačného pohodlí představuje odpradávna i odvěký zdroj nedůvěry ve vznešené francouzské koráby. Paradoxní přitom je, že právě celá pružící soustava bývá na Citroënech pohříchu tou nejspolehlivější součástí.
Stará „cé-pětka“ byla přesně typem auta, které neurazí ale ani nenadchne - snad právě proto se také vyráběla dlouhých sedm let. Pokud ale v továrních halách a konstrukčních kancelářích viselo ve vzduchu něco jiného než silná vůně cigaret Gitanes, pak to bylo jasné poselství, že má-li se středně velký Citroën stát něčím víc než sympatickým exotem, musí na sobě pořádně zapracovat. A skutečně, více kontrastující generační výměnu byste v posledních letech ve střední třídě těžko pohledali. V pořadí druhá C5 je na trhu více než dva roky a spolu s ostatními obměněnými „céčky“ si brousí zuby na důstojnější příčky v prodejních žebříčcích.
Prestižní model značky Citroën v jeho stávající generaci jsme pro vás zkoušeli již několikrát, v případě zájmu si můžete přečíst testy verzí Citroën C5 Tourer 2,0 HDi, Citroën C5 2,0 HDi i srovnání verzí 2,0i a 2,0 HDi. Zájemce o naše zkušenosti s vozy první generace řady C5 odkazujeme třeba na zkoušku provedení Citroën C5 Break 2,0 HDi, kompletní seznam dosavadních testů strojů Citroën C5, ale nejen nich, najdete v přehledu testů. V tomto testu jsme se snažili prozkoumat taje a finesy mohutného kombíku se základní cenovkou nad jeden milion korun. Jezdili jsme obligátně se dieselovým motorem a interiérem „v plné palbě“.
Miláček publika
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Tohle heslo měli asi po dlouhá léta nad svými rýsovacími prkny vyvěšeno stylisté navrhující nové Citroëny. Pravdou je, že z této pomyslné filozofie se zrodilo mnoho nezapomenutelných aut, kterým ale nikdy nebyla cizí ani nezanedbatelná dávka kontroverze.
Aktuální „cé-pětka“ je z jiného těsta. O nějakém srovnávání se svojí neforemnou předchůdkyní je zhola zbytečné se bavit, protože tahle dvě auta nemají zvenku společného vůbec nic, to už by se spíš dalo hovořit o větší spřízněností s Xantií. C5 je se svými 4 829 mm délky pořádným kusem auta, působí nicméně úplně jinak než podobně velké „stejšny“ odvozené od Insignie nebo třeba Accordu.
No ano, tohle totiž není žádný předstíraný sportovec, nýbrž krásný konzervativní kombík klasických proporcí. Jejich vyváženost je opravdu znamenitá. Karoserie vypadá civilně, ale přesto je naprosto nezaměnitelná a hlavně mimořádně líbivá. Podobných aut je samozřejmě hodně, C5 se ale za víc jak dva roky výroby zatím nestihla ani trochu okoukat.
Seriózní ráz vozu určuje impozantní přední část s komplikovanými ostrými křivkami v okolí masky a hlavních natáčecích světel s LED diodami, hra na hrany pokračuje i na boku auta disponujícího hlubokými prolisy po celé délce kočáru. Jakkoliv je čelní sklo silně sklopené, postranní okna jsou pěkně veliká a umocňují neskrývanou majestátnost sebevědomě osvaleného kombíku. Klasicky tvarovaný zadek se snaží zahrát více na sportovní notu, když nabídne výrazné křidélko nad zadním oknem nebo po jedné hranaté koncovce výfuku na každé straně nárazníku.