Až v roce 1987 byl po řadě průtahů představen čtvrtý člen projektu „Tipo 4“. V čtyřlístku vynikal, navíc se stal prvním modelem značky Alfa Romeo představeným po jejím začlenění do koncernu Fiat…
Kapitoly článku:
Projekt „Tipo 4“ je završen
Aby bylo jasno, milánská kráska Alfa Romeo 164 neslaví letos žádné významné jubileum, ale vracíme se k ní s tím, že jí uzavřeme cyklus článků o projektu „Tipo 4“. Ten vznikl ze společného záměru koncernu Fiat a automobilek Saab a Alfa Romeo vyvinout vůz vyšší střední třídy, vedeného snahou o minimalizaci vývojových a výrobních nákladů. Jednotlivé týmy se ale začaly ve svých snahách zásadně prosazovat, takže nakonec vznikla čtyřjediná konstrukce.
Alfa Romeo 164 přišla na trh až s odstupem za svými třemi sourozenci
Jako první nastoupil v květnu roku 1984 liftback Saab 9000 následovaný s podzimem téhož roku sedanem Lancia Thema a v prosinci 1985 pak všem dobře známým modelem Fiat Croma. Teprve na podzimním autosalonu ve Frankfurtu roku 1987 se po řadě peripetií konečně objevila milánská Alfa Romeo 164, jež měla naznačit podobu světlých zítřků značky Alfa Romeo pod křídly koncernu Fiat…
Představitelé tohoto kvarteta se nakonec lišili v řadě ohledů, ovšem nikoli pouze karoseriemi a motory, ale také základními konstrukčními řešeními, například Saab 9000 jako jediný vzadu vsadil na osvědčenou klikovou nápravu. Společnými všem tak nakonec zůstaly základní prvky skeletu samonosné karoserie a koncepce s motorem uloženým napříč před přední nápravou. Rozbroje jednotlivých týmů vedly chvílemi ke kritickým situacím, ale ve finále věci prospěly: projekt „Tipo 4“ dal vzniknout čtyřem výrazně se lišícím automobilům, z nichž každý odpovídal požadavkům jiné skupiny motoristů.
Cíl je jasný: minimálně 200 km/h!
Jak bylo naznačeno výše, Alfa Romeo do projektu „Tipo 4“ nastupovala jako samostatný partner, ovšem svůj model 164 již uvedla jako filiálka koncernu Fiat. Zdržení zapříčinila svízelná situace Alfy v posledních letech jejího samostatného života, nicméně její konstruktéři důsledně lpěli na zachování řešení, jež měly odpovídat pověsti značky jako výrobce sportovních automobilů.
Interiér byl prostorný a velmi dobře vybavený
Cílem při vývoji modelu Alfa Romeo 164 tak bylo vytvořit „sportovní limuzínu“ nabízející nejen svérázný vzhled a vynikající jízdní vlastnosti a dynamiku, ale také špičkový komfort cestování v prostorném a znamenitě vybaveném interiéru. Laťka byla nasazena vysoko: všechny verze nového sedanu měly dosahovat rychlosti minimálně 200 km/h, a to i u dieselu!
Alfa Romeo 164 si zachovala své původní interní označení a na první pohled vynikala nejen ve srovnání s konkurencí, ale také při porovnání s ostatními zástupci projektu „Tipo 4“. Zatímco na stylizaci Themy, Cromy i Saabu se podílel Giugiaro, kabátek Alfě 164 ušil Enrico Fumia v dílnách studia Pininfarina.
Alfa Romeo 164 V6 Turbo (1991)
Fumiově týmu se podařilo postavit skvost: Alfa 164 v ničem nezaostávala v konfrontaci se svými sourozenci co do jednoduchosti a kompaktnosti povrchu karoserie a při zachování praktické využitelnosti připomínala odkaz legendárních sportovních vozů Alfa Romeo. Nikoli jen stylingem karoserie, ale také řešením podvozku a zpracováním interiéru.
Dynamický už od pohledu
Pininfarina ladil Alfu 164 ve svém aerodynamickém tunelu, jenž mimochodem patřil k nejmodernějším zařízením své doby, přičemž se mu podařilo na voze dosáhnout koeficientu odporu vzduchu cx = 0,30. Svůj podíl na tom mají nízká příď, ploché boky i dveře překrývající sloupky B a přecházející bez obvyklých podélných žlábků až do střechy. V místě styku zadní hrany kapoty a spodní hrany čelního skla byla Alfa 164 navíc o 70 mm nižší než její sourozenci, což umožnila specifická konstrukce přední nápravy.
Alfa 164 v provedení pro trhy USA, vpravo po faceliftu
Studio Pininfarina pracovalo nejen na tvaru karoserie, ale také na přípravě sériové výroby, a to s využitím nejpokročilejší výpočetní techniky dostupné v dané době. V porovnání s předchozím typem Alfa Romeo 6 byl například počet bodových svarů omezen z 6 000 na 4 000, přičemž 55 % z nich zajišťovaly roboty.
S ohledem na ochranu proti korozi, s níž měly italské vozy osmdesátých let větší problémy než konkurence z jiných konců světa, bylo více než 60 % prvků karoserie pozinkováno. Dutiny chránila vosková náplň, podvozek a podběhy kol byly chráněny nástřikem vrstvy PVC. Standardem byl motor usazený spolu s prvky závěsů předních kol v samostatném pomocném rámu, což zjednodušovalo výrobu a razantně omezovalo průnik hluků a vibrací do prostoru pro posádku.