Kousek do továrny, kde vznikají legendární stroje Ducati, stojí také muzeum této značky. Od letiště je to co by kamenem dohodil.
Předloni, když značka Ducati slavila devadesát let od svého založení bratry Adrianem, Brunem a Marcellem Ducatiovými, otevřela v sousedství své tovární hala v boloňské čtvrti Borgo Panigale také modernizované muzeum. Expozice je v něm rozdělena do šesti hal, pokrývajících celou historii firmy, jež svoji kariéru začala jako Società Scientifica Radio Brevetti Ducati 4. června 1926.
Úvodní sekce je věnována prvním dvěma desítkám let, které byly zasvěceny elektronice a přenosu signálů, jak ostatně naznačuje slovo Radio v názvu. Adriano Cavalieri Ducati si totiž nechal patentovat krátkovlnný vysílač, s nímž se prý dokázal spojit až se Spojenými státy. Vzkvétající továrna se však 12 října 1944 stala terčem spojeneckého bombardování a po válce se zrodila s novou vizí – vyrábět motocykly.
Etapě do roku 1960 se věnuje následující hala. Jí vévodí cucciolo (štěně), první strojírenský počin obrozené továrny. Čtyřdobá jednotka o objemu 48 cm3 se hodila také pro bicykly a postupně se stala fenoménem. A to nejen silničním, vyhrála také několik závodů a ustavila řadu rychlostních rekordů kategorie do 50 cm3. Následoval typ 60, první motocykl značky. Vážil pouhých 44 kilogramů.
Vpravdě globální dopad si ovšem připsal až model 175 T o výkonu 14 koní. V roce 1957 s nimi totiž Leopoldo Tartarini a Giorgio Monetti objeli celý svět a celkem najeli 60.000 km. To už byl na světě také motocykl 125 Trialbero Desmo, kterým konstruktér Fabio Taglioni pustil do světa desmodromický rozvod, dodnes poznávací znak italské značky. Třetí kapitola dějin značky se zabývá například vznikem další legendy, modelu Scrambler. Zrodil se v roce 1962 jako novinka speciálně určená pro USA.
Hala věnovaná období 1961-1989 ukazuje mimo jiné expanzi do USA nebo výrazné posuny na poli designu. Ducati zamířilo do segmentu poloterénních motocyklů (450 Scrambler) a především v reakci na japonskou konkurenci přišlo s prvním superbikem. Model 750 GT (1971) byl také prvním silničním dvouválcem značky a stal se základem pro typ SuperSport Desmo, který byl dokonce vystavován Guggenheimově muzeu v New Yorku. V roce 1984 přišlo enduro Elefant s devítistovkou o výkonu 85 koní, jež stačila na 200 km/h. Edi Orioli se strojem vyhrál Rallye Paříž-Dakar 1990 a 1994.
Další období 1990-2002 se nese v duchu prvního naked biku světa, typu Monster z roku 1992, premiérového triumfu v závodě MotoGP (Barcelona 2003, Loris Capirossi), v sezoně MotoGP (2007, Casey Stoner) či akce World Ducati Week. Závěrečná expozice ukazuje takové stroje jako Desmosedici RR, Superbike 1098, Multistrada 1200 nebo 1199 Superleggera s výkonem 200 koní a suchou hmotností 155 kilogramů.
Centrální podkovovitá hala pak představuje 24 legendárních závodních motocyklů Ducati: od Cucciolo Competizione z roku 1950 po superbike 1198 Carlose Checy pro sezonu 2011.
Vstup do muzea přijde dospělého na 15 eur. Když k návštěvě chcete připojit také exkurzi do sousední továrny, stojí společná vstupenka třicet.
Článek vyšel ve třetím letošním vydání časopisu Auto Tip Klassik. Nejnovější vydání (04/2018) je právě na stáncích.