Fiat 130 (1969): operace se povedla; pacient zemřel

Model Fiat 130 byl jako tříprostorový čtyřdveřový sedan představen na 39. ženevském autosalonu v březnu roku 1969 jako náhrada za řadu 2300 vyráběnou v omezených počtech od roku 1961. Také Fiat 130 vynikal klasickým uspořádáním s motorem podélně vpředu a pohonem kol zadní nápravy a vyráběn byl ve dvou karosářských verzích.

Předchozí generace Fiat 2300 byla k mání v řadě karosářských provedení

Špičková řada vynikala poměrně moderní technikou s podvozkem s nezávislým zavěšením všech kol a pérováním vpředu torzními tyčemi a vzadu vinutými pružinami, kotoučovými brzdami vpředu i vzadu nebo řízením standardně doplněným posilovačem ZF. Mimochodem, volant byl výškově i podélně stavitelný.

Fiat 130 jako základní sedan z roku 1969

Prostorově hospodárné torzní tyče na předních závěsech McPherson byly nutností, neboť bylo třeba vytvořit dostatečně velký prostor mohutnému vidlicovému šestiválci a jeho příslušenství včetně klimatizace, jež byla k mání za příplatek. Za pozornost stojí možnost úpravy světlé výšky na přední nápravě skrze stavicí elementy v místech upevnění zkrutných tyčí k podvozku vozu.

Fiat 130 a náčrtek s vnějšími rozměry

Pod přední kapotou prvních vozů se nacházel nový, výrazně podčtvercový vidlicový zážehový šestiválec s rozevřením řad v úhlu 60 stupňů, který si vystačil s dvojicí vačkových hřídelů (OHC), náhonem ozubeným řemenem a konvenčními vymezovacími podložkami místo „hydroštelů“, jež se tehdy dostávaly do módy. Pod přípravu tohoto motoru se podepsal slavný Aurelio Lampredi, konstruktér automobilky Ferrari, která se stala právě v roce premiéry typu 130 součástí koncernu Fiat.

Fiat Dino - Ferrari pro méně majetné

Pavel Olivík

Retro

Ve svém původním provedení dosahoval motor z objemu 2 866 ccm nejvyššího výkonu 142 koní (104 kW) při 5 600 ot./min., ovšem již v následujícím roce 1970 byla představena jeho vylepšená varianta. Ta se vyznačovala kompresním poměrem zvýšeným z 8,3:1 na 9,0:1, větším karburátorem, upraveným výfukovým traktem a výkonem posíleným na 162 koní (119 kW).

V rámci modernizace z roku 1971 se sedan Fiat 130 dočkal především zástavby palubní desky z nového 130 Coupé z dílen studia Pininfarina

Pro rok 1971 byl motor převrtán z původních 96 mm na výsledných 102 mm, čímž objem narostl na 3 235 ccm a výkon se mírně zvýšil na 167 koní (123 kW) při nezměněných otáčkách. Na kola zadní nápravy se točivý moment přenášel skrze samosvorný diferenciál a na motor navazující třístupňovou automatickou převodovku Borg-Warner, přičemž za příplatek byla k mání pětistupňová manuálně řazená skříň ZF.

Odborná i laická veřejnost reagovala na původní provedení sedanu z roku 1969 rozpačitými poznámkami o tom, že 142 koní s vozem s pohotovostní hmotností přes 1 600 kg žádné zázraky nedělá, přičemž také interiér působil i přes svoji prostornost jednoduchým dojmem s obyčejnými černými plasty okolo posádky.

Fiat 130 Coupé jako revoluce od Pininfariny

Na stejném místě, tedy v Ženevě, ale o dva roky později, zazářilo dvoudveřové kupé Fiat 130 Coupé, jež na rozdíl od sedanu vzbudilo mimořádný ohlas. O vzhled zcela nové karoserie, jež výchozí sedan nepřipomínala prakticky v ničem, se postaral Paolo Martin, pro kterého to byla jeho vůbec poslední kompletní stavba ve službách studia Pininfarina. Právě toto studio získalo za 130 Coupé na autosalonu cenu za design, což jí pomohlo vymanit se z konvenčních a nudných velkosériových kreací typu Peugeot 404 nebo Fiat 1800.

Model Fiat 130 Coupé se stal senzací ženevského autosalonu v roce 1971

Ateliér Pininfarina následně připravil podobně střižené prototypy v podobě čtyřdveřového sedanu 130 Opera (1975) a třídveřového kombi ve stylu shooting brake 130 Maremma (1974). Ani jeden z nich se do sériové výroby nakonec nedostal a Martin se na jejich vzniku nikterak nepodílel. Ale zpět k sériovému typu Fiat 130 Coupé. Paolo Martin pro něj připravil zcela nový interiér s přehlednou a bohatě vybavenou palubní deskou, středovou konzolí s přepínači leteckého typu a rozměrnými sedadly vypracovanými ve spolupráci se specializovanou turínskou společností Gottin.

Fiat 130 Coupé ve společnosti o dva roky staršího sedanu

Ještě v roce 1971 byl představen modernizovaný sedan Fiat 130 s označením B. Zatímco zvenčí se úpravy omezily na nové blinkry a několik dalších detailů, interiér se dočkal kompletní palubní desky z Martinova 130 Coupé. Výrazně pozměněna byla také sedadla i dveřní obklady, jež se ale vozům s karoserií kupé nepodobaly.

Paolo Martin z karosárny Pininfarina připravil pro Fiat 130 Coupé zcela nový interiér

V ohledu designu a použitých materiálů v interiéru to byl pro sedan Fiat 130 citelný skok směrem vpřed, ovšem na konkurenci v podobě soudobých vozů BMW nebo Mercedes-Benz to nestačilo. Fiat 130 si musel po celou dobu výroby vystačit s karburátorem a motorem, který při poměrně nízkém výkonu vynikal také vysokou spotřebou.

Koncepty Fiat 130 Maremma (nahoře) a sedan Fiat 130 Opera (dole) ze 70. let se sériové výroby nedočkaly

Například konkurenční sedan BMW E3 byl velikostně i koncepčně srovnatelný, ale takřka o 300 kg lehčí, přičemž s šestiválcem 2 966 ccm v roce 1971 dával v karburátorové verzi 180 koní (132 kW) a v provedení se vstřikováním Bosch D-Jetronic až 200 koní (147 kW). V letech 1969 až 1976 vzniklo jen něco přes 15 000 sedanů Fiat 130 a od roku 1971 do 1977 se k nim přidalo něco přes 4 000 dvoudveřových Coupé.

BMW E3 a E9: „nová šestka“ jako sedan a kupé

Jiří Duchoň

Ojetiny

Anabáze jménem 130 skončila pro Fiat prodejním neúspěchem. Jen pro srovnání: zmíněných sedanů BMW E3 bylo v letech 1968 až 1978 vyrobeno přes 221 000 kusů. Automobilka Fiat na nezájem veřejnosti reagovala postupným přesunem pozornosti k menším vozům a model 130 se již přímého nástupce nedočkal.

Fiat 130 Coupé, pohled pod kapotu a na palubní desku

Nicméně jen o něco menší model Fiat 132 (1972 – 1981) a z něj odvozený typ Fiat Argenta (1981 – 1986) dosáhly velmi slušných prodejních výsledků a ve výrobě vydržely až do náběhu modelové řady Fiat Croma s předním pohonem v roce 1986.