Třetí generace největší a nejdražší škodovky konečně dobře vypadá a také dobře jezdí. Vlastnosti limuzíny od ní ale nečekejte.
Kapitoly článku:
V Toskánsku jsem nikdy v životě nebyl. Místní ale povídají, že takovou zimu tu začátkem května ještě nikdy neměli. Takže když si v pátek ráno na letišti ve Florencii s děsivě krátkou ranvejí domlouvám testovacího Superba na první den, za všeho nejvíc se těším, až si zapnu vyhřívání sedaček.
Hlouček novinářů se pere o nejsilnější benzínový dvoulitr s výkonem 280 koní a také o dvoulitrová tédéíčka s automatem, ale já jsem trochu takticky sáhnul po základní naftové šestnáctistovce s manuální převodovkou a na 18" kolech. Chtěl jsem zjistit, jak bude Superb jezdit v lidové a fleetové specifikaci.
Čeho jsme si hned všimli
- Podvozek ztratil svou rozevlátost a gumovost
- I přes tužší nastavení je odpružení komfortní
- 18" ráfky už drncají, lepší budou sedmnáctky
- Naftové motory jsou slyšet možná až moc
- Na manuální převodovku se nesmí pospíchat
- 2.0 TSI 206 kW jede opravdu rychle
Přesto jsou prakticky všechna testovací auta vybavená naprosto vším, co v katalogu nové Škody Superb najdete. Ani jedno auto z testovací flotily tak neodpovídá položce „cena od 599 900 korun“. Všechny vozy mají minimálně 18" kola (to aby hezky vypadaly na fotkách) a uvnitř navigaci a veškerou bezpečnostní výbavu včetně asistentu pro udržení v jízdním pruhu a podobně.
Toskánské kopce dají motoru 1.6 TDI zabrat. Pod plynem je hrubý a hlučný, ale při klidném tempu o něm skoro nevíte. Jen ta převodovka by mohla být přesnější…
Nicméně právě těchto asistentů jsem se bál nejvíc. Někdy totiž dokážou do řízení nepříjemně mluvit a doslova řidiče otravovat. Ovšem o jejich funkci jsem vlastně vůbec nevěděl a teprve adaptivní tempomat mne začal po chvilce jízdy za nepředvídatelnými italskými šoféry otravovat.
1.6 TDI s ním má dost práce
To už ale sjíždíme z dálnice A1 na první okresky. Po prvních zhruba padesáti dálničních kilometrech si všímám toho, že je Škoda Superb o pořádný kus kultivovanější, pokud jde o potlačení valivého hluku, hučení větru a práce podvozku. Auto je odhlučněné tak dobře, že právě o malé naftové šestnáctistovce víte možná až moc.
K motoru je samozřejmě třeba přistupovat podle jeho možností, takže od 120 koní výkonu a 250 Nm točivého momentu nelze očekávat zázraky. Dálniční stoupání ale na šestku nezvládne, je potřeba řadit pětku. Při předjíždění tak ke slovu i na dálnici přijde čtyřka, motor se musí vytáčet a je nepříjemně hrubý.
Ovšem když se usadíte v pravém pruhu a budete držet cestovních sto dvacet až sto třicet, vlastně o motoru vědět nebudete. Celou dobu jsem ale věděl o trochu gumovém a drhnoucím řazení šestistupňového manuálu. Uvidíme, jak se převodovka bude chovat v jiných autech, ale nepamatuji si, že by mi někdy v moderní škodovce takhle převodovka drhla přes zuby.